Dcera někoho jiného je přirovnávána
k oblíbencům zvaným Zmizelá či Dívka ve vlaku. Já bohužel přirovnat nemohu, protože jsem zmíněné
tituly nečetla. Budu k tomu tedy přistupovat s čistým štítem a
nesrovnávacím názorem.
V rukou máme napínavý příběh,
který nás zavádí k rodině, které život před osmi lety přinesl
nelehkou situaci. Rodičům Tomovi a Anně byla unesena dcera. Nebo
to tak alespoň vypadalo. Julii odvedl muž s nožem v ruce. A nikdo
ji nikde nenašel. Žádné výkupné, výhružky, nic. Jediný svědek únosu byla druhá dcera Jane.
Schované dítě v šatně, které na všechno třeštilo vyděšené
oči.
Teď po osmi letech je ale vše jinak.
Před prahem se objeví dívka, která tvrdí, že je Julie.
Kniha se mi líbila. Sledovala jsem
Annu, která to celé vnímá jako v mlze. Její myšlení je
najednou celé zamotané a ona neví, čemu má věřit. Snaží se
navrátit k roli matky, ale díky nedůvěře jí to moc nejde. Ani
mi nepřišla tak šťastná, jak by měla být. Jediný, kdo to
emočně prožíval byl Tom. Celé to působilo zaseknutě. Jakoby něco viselo ve vzduchu a nikdo nevěděl, co má vlastně
dělat. Naštěstí se to postupem stránek zlepšovalo a zvykla jsem
si.
Příběh byl lehce napínavý. Postavy
málo vykreslené, ale zajímavé. Určitě jsem v tom našla
myšlenku, kterou se snaží každý rodič vecpat dětem do hlavy.
Nevěř cizím lidem.
Bohužel teorie a praxe bývají jiné.
Většinou se to skloubí v takovou motanici, že si na to
nevzpomeneme a své srdce otevřeme tam, kde se to moc nehodí.
Zkušenosti nás ale mají posouvat dál, zvlášť ty špatné. V
tomto případě to bohužel odnesla třináctiletá dívka.
Je to opravdu Julie a nebo je to někdo,
kdo si na ni hraje? Jak to vlastně bylo v ten osudný večer?
Spousta otázek, které se postupně
odkrývají. Postavy jsou sympatičtější a emoce hlubší.
Po dočtení jsem se zamýšlela nad tím, jak člověk dokáže vnímat a nevnímat své děti. Jak rychle se dostane do stavu, že mu bude unikat to podstatné. Jak se dokáže přetvářet, aby vše vypadalo v pořádku a přitom prahne po něčem úplně jiném. Jak se v rodině dokáže rychle odcizit a žít si vlastní život. Přestože se o své děti stará, tak mu úplně jednoduše může něco proklouznout mezi prsty a najde to až hodně dlouho poté. Jak si každý člověk hledá svoji cestu a musí si projít bahnem, aby našel pevnou půdu pod nohama.
Příběh je o velké rodinné zkoušce, o rodičích, o dětech a hlavně o Julii, která našla důvěrníka ve špatné osobě. Život jí dal lekci a hodně ji potrápil.
Zvěrstva, která se ve světě dějí,
mi nahánějí husí kůži a takovéto upozornění, které se týká
opět zase dětí, je ještě víc krušné. Zvlášť když je člověk sám
rodičem.
Ač nebyla kniha úplně strhujícím čtením, tak jsem si ji užila a mohu doporučit.
Safienka
Název: Dcera někoho jiného
Autor: Amy Gentryová
Vydává: Ikar, 2017
Žádné komentáře:
Okomentovat
♥ Děkuji za milé komentáře ♥