úterý 25. října 2016

Obyčejně neobyčejný život trojčat (Tři přání - Liane Moriarty)


Mám doma dvě děti, které jsou dva roky od sebe. Občas mám pocit, že mi hrabe. Dobře, ten pocit mám dost často, ale v nějakých mezích se to přežít dá. Jak jinak. Když jsem si představila, že by se mi narodily děti tři a to hned naráz, tak by mě jistojistě kleplo...a nebo bych to nějak ustála. Protože, co by mi zbylo, že?


V dalším příběhu, který vznikl při magisterském studiu autorky, se dostaneme k několikačetné rodině Kettleových. Kdysi v mládí, za časů diskoték, se Maxime dostala do jiného stavu. Čekala trojčata. Tři holčičky, dvě blondýnky a jednu zrzku. S Frankem se to snažili ustát, ale bohužel jim to nevyšlo.

V restauraci, která je vyhlášená přípravou mořských plodů, slaví dívky společně 34. narozeniny. Při té příležitosti si čtou dopisy svých 14. letých verzí. Seznamy toho, co si myslí, že budou za dvacet let dělat. K popukání. Díky několika měsícům zpět se dostávají do varu. Tři ovíněné sestry. 
Všichni tento nezvyklý jev sledují a podávají hlášení. Protože, když se děje něco neobvyklého, hlasitého a lidé jsou jen trochu zvědaví, určitě jim nic neunikne.

...To víš, že jsem je koutkem oka sledovala. Něco mě na nich zaujalo. Všimla jsem si, že po tom dortu jedna za druhou něco nahlas předčítají. Vypadalo to na nějaké dopisy. Nemám nejmenší tušení, co v těch dopisech mohlo být, ale jen pár vteřin nato začala mela!
Svatá dobroto, jak ty se do sebe pustily! Kdekdo na ně civěl. Thomas se úplně zhrozil….

Tím to začalo a tím to vlastně i končí. Po úvodní scéně, která nenechá nikoho spát, protože zabodnutá vidlička, se vrátíme zpět o několik měsíců. Objevujeme zcela normální život trojčat, která si žijí vlastní životy a která jsou až překvapivě jiná.

Vždycky jsem si myslela, že dvojčata a další -čata budou mít nějaký dar, který jim pomůže zvládat situace a prostě, že si budou blíž. Lynn, Cat a Gemma to tak vlastně možná i mají, ale spíš to vše vypadá naprosto normálně. Podobně jako u jiných sourozenců. Pro ně nic kouzelného. Pro nás je to samozřejmě fascinující.

Lynn je úspěšnou podnikatelkou, která vlastní Gurmánský autobus. Žije se sympatickým, jednou už rozvedeným manželem, s kterým má dvouletou Maddie a nevlastní Karu. Je to taková ta žena, která musí mít všechno srovnáno, napsáno, odškrtáno a prostě seznamy, seznamy, seznamy. Bohužel je toho na ni moc a leze ji to na mozek a nervy. Dost často spojuje práci s domovem.

...Zavolat sestře. Hotovo….
.Sex s manželem. Hotovo…..

Cat je také vdaná. Dana miluje nadevše. Snaží se o miminko, ale bohužel jim to nevychází. Je to pár, který musí pořád v něčem soutěžit. A jednou něco rupne. Cat se musí srovnat se spoustou nového a není to nic lehkého. Pro ni ne.

Gemma je jiná. Zrzka, která dělá všechno jinak. Prostě třeštiprdlo. Poté, co ji zemře snoubenec, který nevypadá na moc dobrou výhru, střídá jednoho chlapa za druhým a není schopna vydržet víc jak půl roku. Vlastně ani nemá svůj byt, protože pracuje jako hlídač bytů ostatním. Alespoň má vždycky kde spát. Je tak nějak nad věcí a celý život se snaží sžít s tím, že ona je tady ta zrzavá.


Nemohu vybrat nejoblíbenější postavu, protože z každé se mi líbí něco. Ostatně ženy to jsou krásné, dlouhonohé, úspěšné a celkem i oblíbené. Pro svoji rodinu se snaží udělat první poslední. Vždycky všechno zachraňují čajem, vínem a výbornými vdolky. Mají své mouchy, ale kdo ne. Nemusíme být z trojčat, aby nás osud občas nakopal.

Příběh by se mohl zdát naprosto obyčejný, když pomineme to, že je o trojčatech, ale opak je pravdou. Životy všech se mění a díky tomu jim dávají nové možnosti. Na těch několika stranách můžeme vidět obrovský posun a spoustu zajímavých a skrytých informací, které mě občas dostávaly do varu.

Líbil se mi přístup Maxime, maminky trojčat, která měla vždycky správný nadhled a holkám vždy hodila záchranou radu. Hlavně ji obdivuji jako matku, která zvládla vychovat tři holčičky. Najednou.

Jelikož se jedná o dílo australské autorky, měli jsme možnost slavit Vánoce v bazénu a horku a několikrát nahlédnout na krásný přístav v Sydney.

Kdybych měla porovnat všechna díla od Liane Moriarty, tak toto bylo pro mě nejvtipnější. Několikrát jsem se přistihla, jak se při čtení chechtám. Zaujalo mě zapojení emailové konverzace a jako v dílech předchozích i nahlédnutí za oponu díky výpovědi náhodných pozorovatelů.

Tři přání je kniha, která se opravdu povedla. Řadím mezi osobní TOP a těším se na další.



Safienka


Název: Tři přání 
Autor. Liane Moriarty
Vydává: Ikar, 2016

 


pondělí 17. října 2016

Když vypadá smrt jako vysvobození (Byla jsem tu - Gayle Formanová)


Občas se může stát každému, že se ocitne ve stavu, kdy nevidí žádnou novou cestu naděje. Stav, do kterého je tak lehké se zamotat a najednou nevědět jak ven. Vše je temné, bez barev, bez radosti a štěstí. Něco takového pocítila Meg. Depresemi trpěla už od mala a vždycky se z toho nějak dostala. Tentokrát je to ale jiné. Promyšlené. Až moc promyšlené.

Cody otvírá svoji emailovou schránku a nachází dopis na rozloučenou.

 S lítostí vám oznamuji, že jsem si musela vzít život. K tomuto rozhodnutí jsem dospěla po delší době a byla to pouze moje volba. Vím, že vám tím způsobím bolest, a za to se omlouvám, ale pochopte prosím, že jsem musela ukončit vlastní trápení. S vámi to nemá nic společného, jde jen o mě.
Není to vaše vina.

Meg


Meg zřejmě netušila, že každý, kdo si tento dopis přečte, bude její smrt považovat za svoji vinu. Pocit, že mohl udělat něco víc, něco jiného říct, jinak se zachovat, trávit s ní víc času. Takovéto myšlenky napadají snad každého...bohužel většinou až tehdy, když někoho či něco ztratí. Může se ale poučit a chovat se k druhým líp, věnovat jim víc času, hezčí slova a myšlenky. Může ho to tzv. „osvítit“. Pozdě, alei to se počítá.

Rodiče by neměly zažívat smrt svých dětí. Nikdy! Není divu, že to Sue a Joe nesou tak špatně. Naštěstí je nad vodou drží mladší syn, kterého se snaží chránit. To ostatně netuší, že děti vždycky všechno vidí a slyší.

Cody je vyslána pro Meganiny věci. Jako její nejlepší přítelkyně je tou nejlepší osobou, které se to může svěřit. Přátelé by se měli znát navzájem a měli by si pomáhat. No ne? Vypadá to jednoduše. Přijet, pobalit, odvézt, hotovo! To ostatně netuší, že ji to až tak semele. Objevují se informace, které nutí k zamyšlení. Udělala to Meg sama nebo ji někdo pomohl? Kdo ji pomohl? Jaktože to zašlo až tak daleko? Jedná se opravdu o sebevraždu? Jak blízko je od zlomeného srdce k smrti?


Konečné řešení. Skupina, která Meg povzbuzovala k činu. Vstávají vám vlasy hrůzou? Někdo tam možná najde vysvobození a nebo třeba i pomoc. Hlavně se tam najde spousta užitečných rad. Jaké použít metody, druhy kvalitních jedů atd. Meg tam našla přítele. Protože nikdo jiný ji nechápal a nechtěl poslouchat. Ale jak to bylo doopravdy? Cody se nevzdává a vytrvale hledá důkazy.

Přestože čtete o smrti, neštěstí, smutku a spoustě nedořešeného, tak se tam objeví i láska a štěstí. To, co dělá život krásným.
Musím přiznat, že jsem měla před tímto dílem čtecí krizi. U žádné knihy jsem nevydržela. Kniha Byla jsem tu od Gayle Formanové mě ale dostala zpět. Moje první, autorčina pátá. I přesto, že kniha patří do žánru Young Adult, mě oslovila. Téma deprese a smrti není zas tak hezké, ale myslím, že člověku může hodně dát. 

Nemohla jsem se od příběhu odtrhnout a hltala ho. Dva dny s dvěma malými dětmi, jedno odpoledne bez dětí.


Za mě skvělé, mohu jen a jen doporučit :-)



Safienka


Název: Byla jsem tu
Autor: Gayle Formanová
Vydává: Yoli, 2016

pátek 14. října 2016

Když se vejde osm zemí a tři týdny do jedné malé kabelky (Nalehko - Clara Bensenová)


Příběh podle pravdivé události. To mě baví. Po dočtení se můžete pustit do bádání a zkoumání, jak dotyční vlastně vypadají, co dělají a jestli se to všechno shoduje s tím, co jste si přečetli. Názor za názor.

Clara Bensenová sepsala osobní minimalistický příběh o lásce a putování. Muž a žena, tři týdny, osm zemí a žádná zavazadla. Šílenost? Sen? Dobrodružství? Jak pro koho.

"Život je o důvěře. Dokud neučiníte vstřícný krok, nic se nestane. Ti, co nedůvěřují, od vesmíru nic nedostanou." 

Clara a Jeff se poznali přes internetovou seznamku. Ona se zrovna dostala z deprese a on jako dvakrát rozvedený profesor přírodních věd hledal nějaké dobrodružství, nezávaznost a cokoliv zajímavého.

Několikrát se sešli a rozhodli se svůj nově vzniklý vztah posunout na jinou úroveň. Protože proč si to neužít právě teď? Léto nabízí spoustu možností. Jako například to, že se dá vycestovat nalehko. Krásu sebepoznání se rozhodli začít v Istanbulu. První město z mnoha, které jim ukáze a nabídne náruč. Jejich cesta začíná.


Bez zavazadel, s malou kabelkou, v jednom oblečení se zpátečními letenkami v ruce. V hlavě totální zmatek, ale štěstí zároveň.

Jiskra, která mezi těmito dvěma přeskočila, udala Claře nový směr života. Opustila práci a rozhodla se cestovat. Nasedla do letadla s mužem, který je dobrodruhem delší čas a je mu to vlastně naprosto přirozené. Oddat se nevědomí a zahodit větší plánování. Nějak to prostě skončí. Stačí věřit.

Sama si to nedovedu představit, ale věřím, že to musí být krásná životní očista. Najednou zjistíte, jak málo vám stačí. Jen si to představte, kamkoliv přijedete, tak se nemusíte starat o zavazadla, sbaleni jste během pár minut. Nemusíte mít pocit, že jste něco zapomněli, protože nic nemáte. Je to jako silné, ale velice chutné kafe. 

"Kdykoliv se někdo zeptal, proč stojíme tak daleko od sebe, Jeff buď odpověděl, že je to hipsterský postoj, nebo zavtipkoval, že se toho rána zapomněl nastříkat deodorantem. Mohla jsem namítnout, že snímky se zelenými šaty a červenými kalhotami jsou sice vizuálně pozoruhodné, ale prostor mezi námi slouží druhotnému, nevyřčenému účelu. Od naší první schůzky byla naše bleskurychle nastolená intimita vyvažována naprostým nedostakem definice."

Při tomto jejich putování jde o náhodu, osud a víru. Jeff to má víc zažité než Clara. To, že do poslední chvíle neví, kde bude spát, ale věří, že se to vyřeší a on bude mít střechu nad hlavou. Jejich krokům hodně pomáhalo několik portálů s volným ubytováním. Postel, gauč, zem. Vždyť je to vlastně jedno. Plusem je vždy sprcha nebo nějaká voda, kde se můžou omýt a vyprat oblečení.

Kniha má skvělého ducha a ač jsem našla místa, kde to krapet drhlo, tak jsem ráda, že jsem si ji mohla přečíst. Obdivuji lidi, kteří jsou takovéhoto dobrodružství schopni a ještě víc mě baví, když o tom něco napíšou a nebo natočí.

Jediný chyták u vnitřní intuice, které jinak můžete téměř vždy důvěřovat, spočívá v neexistenci záruky, že její metody budou přímočaré. Ano, někdy se dostaví magická vnitřní intuice, která vyústí ve správné seřazení planet, před vámi se rozvine červený sametový koberec a muž z FedExu vám doručí k domovním dveřím doživotní zásobu Nutelly, ale tento prohnaný vnitřní průvodce vás tejně spolehlivě zavede na okraj útesu a pak (zdánlivě) zmizí a nechá vás, abyste se o sebe postarali sami, přičemž nadobro ignoruje fakt, že nemotorně se zmítat nad propastí je často právě tím, co magii přivolává.“



Safienka

Název: Nalehko
Autor: Clara Bensenová
Vydává: Metafora, 2016

středa 12. října 2016

O dávné moudrosti skutečného zasvěcení (Zasvěcení - Elisabeth Haich)

Elizabeth Haich se narodila v Budapešti v roce 1897. Po skončení válek emigrovala do Švýcarska, kde se stala spoluzakladatelkou školy jógy. Životní zkušenosti ji dovedli k napsání několika děl, z nichž Zasvěcení se stalo asi nejvlivnějším.

Musím přiznat, že jsem tuto knihu četla dvakrát. Poprvé, zhruba před rokem, jsem ji nebyla schopna dočíst. Nyní se mi dostala do rukou po druhé, já ji dala další šanci a tentokrát dočetla až do konce. Kniha přijde do rukou v tu správnou chvíli a dá nám to, co potřebujeme. Vždycky.


Nejedná se o žádnou „lehčí“ literaturu. Určitě to není dílo, které vám zaplní jednoho odpoledne a které vám dodá tu správnou míru relaxace. Knihu nemohu přesně zařadit do jednoho žánru. Míchá se tu jak román, tak biografie, historie, psychologie i duchovní literatura. Je to obsáhlá tvorba, která střídá formu vyprávění, vnitřní monology a v závěru i dialogy. Pro lepší představivost tu je i několik obrázků.

Vše je čtenáři podáváno na necelých 500 stránkách pomocí příběhů dvou žen. Přemýšlím, jak bych to pro větší představu shrnula. Hodilo by se slovo mystické, strhující a určitě náročné.

Příběh je rozdělen do dvou částí, které spolu souvisí. Vyprávění začíná u mladé dívenky, která žije s rodinou na přelomu 19. a 20. století. Už od mala zjišťuje, že vnímá svět jinak než ostatní. Popisuje pocity cizince v zemi, kde si velký pán říká „otec“ a paní „matka“. Připadá si jako duše uvězněná v cizím těle. Snaží se přesto žít normální život a přijímat ho tak, jak jí je dán. Už od dětství je velice nadaná. V nezvykle nízkém věku je schopna číst, psát a učit se ostatním věcem určeným pro starší. Postupně čtenáře seznamuje se svým životem až do dospělosti, kdy si najde manžela a porodí dítě. Své okolí ohromuje svojí přirozenou znalostí jógových prvků, uměním přenosu myšlenek a jiným vizím.
Tato část díla je pro čtenáře velice čtivá. Připomíná nám příběhy, které dílům dávají strhující ráz a nedovolují nám přestat číst.

Od doby, kdy se dívka stává dospělou, vytváří si svoji rodinu a zaměřuje se na tvořivou činnost, je příběhu dodáván trochu jiný pohled. Najednou se začíná otvírat složka přemýšlení a hloubání. Přicházejí vize, které ji nutí víc pracovat. Stává se žádanou osobou. Lidé k ní chodí pro radu.

Přecházíme v druhou část a ocitáme se v Egyptě, kde je nám přibližováno učení velekněze Ptahhotepa. Zaměřujeme se na ženu, kněžku, která touží po zasvěcení. Procházíme s ní všechna stádia příprav. Najednou se čtenáři dostává velká míra informací, která mu dovoluje číst a studovat zároveň. V tuto chvíli je obsah knihy věnován spíše odborné části, kdy je těžké se soustředit a vše vstřebávat. Určitě si zde najdou zálibu čtenáři, kteří rádi vyhledávají informace o egyptských pyramidách a náboženství.
Příběh se opět stává čtivým, i když maličko náročnější svým podáním.


Díky dvoum příběhům vidíme souvislosti a karmické vztahy. Vše souvisí se vším a každý život má nějaký význam.  Sama jsem se občas musela na chvíli vrátit, abych si uvědomila, kde vlastně jsem. Závěr je pro čtenáře tak trochu otevřený, i když pro hlavní hrdiny naprosto jednoznačný.

Jsem ráda, že se mi tato kniha dostala do rukou a měla jsem možnost si ji celou přečíst. Musím říct, že je to dílo, které není tak jednoduché k pochopení. Na druhou stranu zde můžete nalézt spoustu informací ohledně astrologie, karmy, převtělování, pyramidách a symbolickém zasvěcení.

Jak je uvedeno v anotaci: „Je to nejobsáhlejší neinkarnační zpráva, jaká byla sepsána, nejsrozumitelnější svědectví o dávné moudrosti skutečného zasvěcení, jež odedávna dráždí lidskou fantazii.“

Z vlastního pohledu bych tuto knihu zařadila na seznam knih, které byste si měli přečíst. Nemusí to být hned, ale někdy určitě!



Safienka

Název: Zasvěcení
Autor: Elisabeth Haich
Vydáva: Metafora, 2012

pondělí 10. října 2016

Filmová neděle v záři pohádek, víl a potrhlého orla

Tak se mi stalo, že jsem ochořela a měla volnou neděli. Když jsem se tedy přesunula z postele na gauč, můj plán byl jasný – konečně vidět několik doporučených filmů a pohádek.
Připravila jsem si kýbl zázvorového čaje, zabalila se do muchlací deky a mohla začít.


Jako první film jsem si vybrala životopis Beatrix Potter s názvem MISS POTTER

O této zajímavé ženě jsem se doslechla teprve nedávno (nechápu, že tak pozdě :O). Začala jsem tedy všemožně pátrat a byla zvědavá, co se o paní Beatrix dozvím. Našla jsem její krásné publikace a spoustu neobvyklého o jejím životě. Zajímavostí by mohlo být například to, že Beatrix nechodila do školy, ale učili ji doma. Stejně tak, že už od mala ráda a často kreslila své zvířecí miláčky a vyprávěla pohádky. To jí zůstalo až do konce života. Přesto její zatvrzelost, že se neprovdá a zůstane sama, vzala za své. I přes nevoli rodičů se zamilovala do vydavatele svých publikací a chtěla si ho vzít. Milovala oblast Lake District, kde se nakonec i usadila. Jako bohatá žena si mohla dovolit skoupit okolní statky a zachovat tak krásu přírody, která by byla jistojistě v budoucnu narušena. 
Její knížečky, z nichž nejznámejší je asi pohádka o králiku Peterovi, jsou opravdu kouzelné, nevtíravé, originální a ...doufám, že je budu mít někdy v knihovně.
Film uvedl v roce 2006 na plátna kin Chris Noonan. Hlavní roli ztvárnila René Zellweger a Ewan McGregor.
Myslím si, že jsem tento film neviděla naposledy. V sychravém podzimním počasí měl to správné kouzlo.


Další film, který mi byl doporučen, musí znát snad každý. HLEDÁNÍ ZEMĚ NEZEMĚ.

Pohádka o Petru Panovi ze země Nezemě už byla zdokumentována několikrát a myslím, že měla vždycky úspěch. Tentokrát tu máme ale film o tom, jak příběh Petra Pana vznikl. Čím si procházel Jamese Barrie a co udělal proto, aby napsal tento úžasný příběh. Film začíná v roce 1904, kdy hledá autor inspiraci pro novou divadelní hru. Nachází ji v parku, kde potká ženu se čtyřmi dětmi. Barrie chytá příležitost a s rodinou se sbližuje.
V hlavní roli Johnny Depp a Kate Winslet. Myslím, že se své role zhostili opravdu bravurně. Úžasný film o pohádce, která právem získala spoustu diváků. Slzné kanálky dostávaly zabrat. Určitě to ale stojí za to! Zeme Nezemě není daleko.



Předposlední film jsem našla úplnou náhodou. Film o vílách z Cottingley s názvem PRAVDIVÁ POHÁDKA. Věříte na víly nebo skřítky?
Sestřenice Francis a Elsie ano. V roce 1920 žily se svými rodiči na předměstí města Bradford v anglickém hrabství West Yorkshire. Ač nebyly dívky stejně staré, rozuměly si. Jejich víra v kouzelné bytosti je přesvědčíla k tomu, aby udělaly důkazné fotografie. Ukradly tatínkovi fotoaparát a vytvořily několik snímků s vílami. Chtěly rodině dokázat, že víly opravdu existují. Kromě nedůvěry s tím spustily i velkou senzaci. Obrázky se dostaly dál, než dívky chtěly. A jako překvapení se potvrdila jejich pravdiovst. Tiskem se začala šířit informace, že v Cottingley žijí víly.
Něco by si člověk měl nechat opravdu jen pro sebe. Přesto věřit by měl každý. Víra uzdravuje a dělá divy. Krásný film, který znázorňuje, čeho jsou lidé schopni, aby vyvrátili nebo potvrdili pravdivost informací.


A je tu třešnička na dortu. Poslední film byl tím správným na závěr. Pokud se vám líbily Kokosy na sněhu, tohle vás určitě nezklame.

OREL EDDIE je pohodová komedie o jednom cílevědomém mladíkovi, který chce již od mala reprezentovat Velkou Brigánii na Olympiádě a je mu vlastně i celkem jedno v jaké disciplíně. Hlavně, aby startoval. Dělá proto vše. Má opravdu zápal pro věc a snaží se i přes to, že ho od toho všichni odrazují.(Z něho bychom si měli vzít příklad :o)) Nakonec se dostane k skokům na lyžích. Na vlastní pěst odjede do Alp. Tady zkusí první můstek a i přes to, že je potlučený, chce soutěžit. Do cesty se mu dostane bývalá jednička ve skoku na lyžích a dopomůže mu ke zlepšení, lepšímu padání a hlavně k vysněné Olympiádě.
Film zobrazuje biografii Michaela Edwardse, zapáleného skokana, všemi známého jako Orel Eddie.
Hodně mi to připomínalo Kokosy na sněhu, ale nějak mi to vůbec nevadilo. Užila jsem si to a příjemně završila svoji filmovou neděli.



A co pěkného jste viděli naposledy vy? Doporučíte mi něco? :-)


Safienka

úterý 4. října 2016

Ženy jako puzzle (Všechny ženy ve mně - Veronika Hájková)

Žurnalistka, redaktorka, dramaturgyně, spisovatelka – Veronika Hájková. Po své prvotině Pes ve městě, prozaickém příběhu o zvířecích mazlíčcích, vydává povídkovou knihu Všechny ženy ve mně.

20 žen, 20 příběhů, 20 různých pohledů na svět  

Psí, Holandská, Maličká zlodějská, Nevěrná, Učitelská, Vidinová, Smutná, Tajnůstkářská, Snová, Temná, Lítací, Studijní, Náborová, Střílecí, Fotografická, Klidná, Pretty, Prokletá, Konečná a Ulítlá jsou všechny ženy těchto necelých 180 stran. Jsou zabaleny do moc povedeného obalu, který je krásný nejen na pohled, ale i dotek. Jsou to kamarádky, milenky, manželky, matky, dcery, školačky. Jsou to normální bytosti na tomto světě, které hledají štěstí. 

Jak už nám bylo nesčetněkrát sděleno, tak každý je individualitou, která je na světě potřeba. Něco jako skládačka. Tak maličký kousek, který ale nesmí chybět. Bez něj by obraz nebyl celý. Hodně podobné je to s ženami. Milion žen, které jsou rozdílné a tak stejné zároveň.

Ženy mohou mít mnoho tváří. Autorka nám jich nastínila pouhých 20.

Musím přiznat, že zpočátku jsem se nemohla začíst. Říkala jsem si, že to není nic extra, nic co by mě vyvedlo z normálu a co mě chytilo. Postupem času se ale povídky stávaly zajímavějšími a pro mě čtivějšími. Našla jsem několik témat, která mě donutila k zamyšlení a hloubání. V několika případech jsem se viděla, poznala někoho jiného a nebo jen kroutila hlavou, protože jsem narazila na případy, kterým bych nevěřila, pokud bych je nezažila na vlastní kůži.

Osud lidí, v tomto případě žen, je nevyzpytatelný, ale krásný. Co mi z toho všeho vyplývá a co by mohlo být jako ponaučení, kromě výše zmíněných poznatků? Každý člověk má svůj život, z kterého my ostatní vidíme opravdu jen kousíček. 


Safienka


Název: Všechny ženy ve mně
Autor: Veronika Hájková
Vydává: Ikar, 2016

Recenzní výtisk věnoval portál bux.cz