Pokec u kafíčka XXX. - Sousedi

Zdroj

Sousedy si člověk nevybírá. Může na ně mít štěstí a nebo nemusí. To už je holt v kartách osudu. Nastěhujete se a čekáte, co se z nich vyvrbí. 

Za svůj život jsem se stěhovala několikrát. Z domova, z koleje, z půdního bytu, z vilového bytu a teď jsem tady. Musím říct, že nikdy mi sousedi nevadili. Možná jsem hodně tolerantní. Nevyhledávám konflikty, spíš se jim vyhýbám a snažím se být milá. Občas mě něco štve, ale dá se s tím žít.

Je to vlastně taková jedna velká sranda ti sousedi. Musím z vlastní zkušenosti říct, že je asi lepší mít za sousedy chlapy. Usmívají se. Člověk jim něco řekne a oni se občas až přetrhnou, aby to hned udělali a nebo naopak protočí panenky a říkají si: "Cože to ta ženská zase chce? A to jako hned jo?".

Naposledy jsme bydleli v domě, kde byly čtyři byty. V každém bydlely ženy. Dole na první pohled nepříjemná žena, která chodila o berli, skoro ani nepozdravila. Nad námi žena ve středních letech s velkým hárem, s dospělými dcerami a retrívrem, po kterém zásadně neuklízela hovna. A úplně nejvejš bydlela paní v důchodu, která to měla všechno víceméně na starosti, protože to tak bylo. Na velké zahradě měla uprostřed velký stůl s židlemi, kde se denodenně scházela s okolními sousedy a popíjela buď víno a nebo kafíčko. O dalších sousedech ani nemluvím. Jak to lze předpokládat, tak byly všude ženy. Muži se tam taky našli, ale nebyli zase tolik vidět a slyšet. 

Teď bydlíme v domě, kde jsou tři byty. Bydlíme v patře. Pod námi jsou dva byty a v každém je chlap. Důchodce. Je tam i jedna žena, ale o té skoro vůbec nevíme. Vlastně jsme i nedávno přemýšleli, jestli tam ještě bydlí. A je tam i jeden pes. Fena. V okolních bytech bydlí taková směska lidí. Ženy, muži, důchodci, děti, psi.

Když bych to měla porovnat, tak muži jsou opravdu lepší variantou. A pokud chcete vědět všechno, tak ještě důchodci. 

Má to spoustu pozitiv. Uklízejí po svém psovi, udělají pro vás první poslední, šňůra je většinu času prázdná, takže je kam věšet prádlo, občas vám přinesou nějaký dárek a když je o něco poprosíte, tak to udělají a jsou moc milí. Vlastně je skoro ani nevidíte a když už, tak něco špekulují s ostatními sousedy, u toho popíjejí pivo a jsou prostě spokojení. 

Myslím si, že život nás zanese tam, kam má a my abychom si ho užili, tak musíme hledat pozitiva. Protože štvát nás může kdeco, ale aby nám bylo dobře a abychom byli šťastni, to si to v hlavě musíme trochu urovnat.:-)

Měla jsem chuť napsat článek o tom, jak hledáme v sousedech spojence a vlastně se tak oťukáváme, až se z nás můžou stát přátele, kteří nosí na práh koláčky (seriál Přátelé). Jak okoukáváme, jestli už jsou venku popelnice a nebo jestli už ti v tom protějším domě rozsvítili světýlka. Už je čas? No, já nevím, ti odnaproti ještě nesvítí. Ale nějak se mi to zvrtlo a slova si našla svoji cestu.

Ten život je vlastně celkem i sranda. Jen se to musí všechno brát s nadhledem a jak už jsem psala výše, tak si to musíme pořádně užívat. 

A jaké máte zkušenosti s vlastními sousedy vy?

Mějte krásný den,

tady padá a padá...a silničáři to asi zase nečekali :o)

Safienka