Ze života: Příslib nového roku

Procházím místností a cítím, jak je plná. Všude jsou samé nazdobené větvičky, které ještě před pár dny voněly po čerstvém jehličí. Nasušené pomeranče se lehce pohybují v rytmu sálajícího topení. Rybičky na sebe pomrkávají a andělíček zpívá svoji melodii. Už to ale není o Vánocích. Je o příslibu nového roku, který se nám vetřel do duší a začíná si dělat, co se mu zlíbí.

Stromeček už to má chudák taky za sebou. Něžně na něj koukám a říkám si, proč letos tak opadává. Najetá kolona bagrů, aut a mašinek říká své. Zapínám naposledy světýlka o pohlcuji se do atmosféry. Ještě tu trochu je, ale málo. Hodně málo.

I u mě v hlavě to začíná být jiné. Už nejsem lapena ve svátcích a loňském roku. Naopak, jako zběsilý kůň se ženu dopředu a začínám spřádat plány a seznamy. Na každém kroku, i tam na půdě, kde nějak podezřele často věším prádlo, se mi do hlavy vlévají nové a nové nápady. Co všechno je potřeba obnovit, napsat, říct. Tady domalovat, nakoupit, upravit, vyčistit...uííííí.

Na chvíli usedám ke kávě. Děti mají pohádku a jsou podezřele potichu. Toho se musí využít. Již s jistotou nabírám určené množství zrn, stereotypně melu, zalévám a nasávám tu vůni. Jsem si jistá, že vůně mě dostává víc jak chuť.

Sněží. Sype se to tam a vše je krásně bílé. Jen ta tma by nemusela být tak uspávající. Už od rána. Nemít děti, tak jsem zalezlá v peřinách a čtu si nového Fulghuma. Povedl se.

Radši se ani moc nerozhlížím a v tichosti popíjím. Snažím se být neviditelná, protože co kdyby. Káva mě trochu probírá a začíná mi to v hlavě opět vřít. Ženská neseď a něco dělej. Nikdo jinej to za tebe neudělá. A já si tak říkám, snažím si vsugerovat, že vůbec nemusím nikam pospíchat. Ještě chvíli lenoším.

A pak to začíná. Kofein v krvi dělá své. Jako bych měla vzadu vrtuli. Z jedné místnosti do druhé, přes třetí a pátou, opět k první. Cože jsem to tady chtěla?

Vždycky se mi do odstrojování vánoční výzdoby nechtělo. Ta prázdná místa mě maličko deptala. Tentokrát je to ale jiné. Vše pomalu uklízím a dávám do normálu. Ozdoby opatrně vkládám do krabiček, zametám jehličí, mažu vánoční citáty z rámečků a začínám se cítít jako v novém roce.


Hvězda na okně, klid v duši, uklízený pokoj (vydrží tak 3 minuty), pověšené prádlo, čistá kuchyně,  svítící stromeček (dneska už naposledy). Vše tak, jak má být.

I vám přeji co nejlepší vkročení do nového roku. :)


Udělejte si ho krásným a užívejte každých chvil. Snažte se, aby vás vše, co děláte, bavilo a naplňovalo štěstím. A hlavně nezapomínejte na svá přání. Přejte si od srdce a určitě se vám to vyplní. Věřím v to.




Mávám,

Safienka