sobota 25. února 2017

6 nejlepších knih a filmů za rok 2016

Maličko mám skluz, jelikož už je téměř březen, ale to mě nijak neodrazuje, abych napsala příspěvek o tom, jaké nejlepší knihy a filmy jsem přečetla a viděla v roce 2016. Jako každý rok, i tento utekl jako voda. Událo se tolik věcí. Hlava mi zaznamenává jen některé, ale stalo se jich opravdu dost.

A jak to tak u mě bývá, největší radost mám samozřejmě z přečtených knih. Díky DK jsem zjistila, že za rok 2016 jsem jich přečetla krásných 47. Přestože jsem měla tři větší naprosto nečtecí období, tak jsem spokojená :-)

Do knihovny mi přibyla spousta nových krásek, z kterých jsem stále paf. ČÍm jsem starší, tím tomu knihomolství víc a víc propadám a říkám si, jestli to vlastně ještě jde...?

https://www.timeshighereducation.com/sites/default/files/styles/the_breaking_news_image_style/public/reviews-best-books-of-2016.jpg?itok=1ryuh0qD

Když jsem byla mladší, tak jsem prostě jen četla. Zaznamenávala jsem si pouze to, co si mám půjčit v knihovně. Nejradši jsem si četla v různých polohách v pokojíčku s mini lampičkou za zády. Hltala jsem jednu knížku za druhou a nemohla přestat. Pořád jsem na tom stejně. Teď si ale knížky i kupuji, prodávám, píšu o nich, diskutuji o nich a prostě je miluji. Celým svým srdcem.


Největší radost mám kromě nastřádaných knih z toho, že se mě lidé ptají na radu, co si mají přečíst. A co ty myslíš? A jaké to bylo? Když vím, ráda odpovím. ;-)


Mám radost i z toho, že se můj domov začíná nebezpečně plnit poličkami a místy, které zaplňují nové a nové knihy. Marie Kondo by ze mě neměla radost. Dávat knihy pryč pro mě není vůbec jednoduché. Stojí to velké přemáhání a rychlé činy.


Občas se i dokopu k tomu, abych si přečetla nějakou starší knihu a není mi jasné, proč jsem se k ní dostala až teď, když je tak úžasná.


Můj seznam knih, které si chci přečíst nebo koupit, je pořád dlouhý a vlastně ještě delší, i když ho sem tam promažu a obnovím. Každý měsíc si říkám, že mi to na nějakou dobu stačí....samozřejmě, že nestačí.


Naučila jsem se mít ráda knihy i ve čtečce:-) Má to svá pozitiva i negativa. Vždycky budu mít radši knihy v ruce, které si můžu listovat a kochat se obálkou a dělat si poznámky, ale prostě čtečka se občas hodí.




A jaké to byly ty nejlepší z loňského roku (které jsem přečetla)? Co bych Vám mohla doporučit? Co si klidně přečtu ještě několikrát? Co mi doma nesmí chybět?


1. Tři přání - Liane Moriarty (recenze)
Můj první příběh o trojčatech. Občas jsem to četla s pusou dokořán a vlastně se nemohla vůbec odtrhnout. Hodně jsem se nasmála a prostě Liane Moriarty mi opět dokázala, že ji mám v oblíbených auterech právěm. Její díla jsou nevšední s velkou dávkou reality a štěstí. Lidské osudy, které nám dokazují, že stát se může opravdu všechno. I to, že žena hodí po své těhotné sestře vidličku.



2. P.S. - Aňa Geislerová
Tak P.S. byl pro mě opravdu zážitek. Musím říct, že v tomto případě ilustrace naprosto předčily příběh. Záznamy od Ani jsem si taky užívala, ale ne tolik jako malůvky její sestry. Jsem šťastná, že mám knihu domu a můžu po ní kdykoliv sáhnout a kochat se.



3. Okamžiky štěstí - Patrik Hartl
Od Patrika Hartla (toho neuvěřitelně se smějícího muže) jsem četla zatím jen dílo Prvok, Šampón, Tečka a Karel a hodně jsem se nasmála. Teď to bylo jiné. Z velké části hodně smutné, ale zase na druhou stranu strašně dobře napsané. A s báječným neokoukaným motivem dvou příběhů v jedné knize. Každá z jedné strany a obě souběžně plynoucí. O Patrikovi a Veronice. O dvou sourozencích.



4.Odvrácená tvář lásky - Coleen Hoover (recenze)
Jo, tak tato kniha pro mě byla emoční nálož. Plná vášně a lásky. Nečekaný konec a prostě Coleen Hoover. Velká romantika, která ale stojí za to! Opět jedna z mých oblíbených autorek.




5. Zázračný úklid - Marie Kondo (recenze)
O této knize už jsem mluvila a psala hodněkrát. A i tady ji musím zmínit, protože mě zasáhla i v tomto roce. Neustále probírám a semtam vyhodím a vždycky si vzpomenu na Marii Kondo. S úsměvem i u svých ponožek a obálek. PS: Dokonce i do Gilmorek se dostala :o).




6. Velké kouzlo - Elizabeth Gilbert (recenze)
Strašně moc nakopávající a motivující kniha. Mám z ní hodně poznámek, které se mi v hlavě objevují několikrát denně. Pokud rádi píšete nebo něco tvoříte, tak si ji určitě přečtěte. Autorka, která napsala světoznámý příběh Jíst, meditovat, milovat.





Z knih by to bylo vše a teď se vrhneme na filmy, kterým jsem v loňském roce dala taky prostor :-)

Když už večer (když mám chvíli pro sebe) nečtu a něco netvořím, tak si s chutí pustíme nějaký nový film či seriál. Za rok 2016 jsem jich viděla celkem dost. Přes den frčí pohádky a večer se můžeme konečně utrhnout a pustit si něco svého. Takže, které filmy mi za loňský rok naprosto učarovaly? Na které pořád vzpomínám? Které doporučuji, kudy chodím?


1. Otcové a dcery
Úchvatný film. Russel Crow byl úžasnej. Určitě si nezapomeňte kapesníčky. Životní osudy, které nám zasahují do života a ovlivňují, co děláme, jak to děláme a proč to děláme. Když rodinu opustí manželka a maminka, není to lehké. Jak se s tím vypořádal otec a jak to ovlivnilo dceru? Mrkněte.


Zdroj


2. Nejvyšší nabídka
Co napsat o tomto filmu? Příběh, který mi hodně dlouho nedal spát a musela jsem to v hlavě přemítat pořád dokola. Dozvíte se něco o tom, jak se kšeftuje s uměním a jak se člověk dokáže hodně změnit, když se poblázní do druhého. Nemohu říct nic víc, jen, že to musíte vidět!

Zdroj

3. Coco Chanel
Kdo by neznal módní ikonu Coco Chanel. Její život a cesta ke slávě. Úžasně ztvárněno díky Audrey Tautou.

Zdroj

4. Dánská dívka
Chtěla jsem nějaký film o umění a měla jsem ho. O muži, který chce být ženou a ve své době to nemá opravdu lehké. O umění, o kráse a o velkém životním osudu.

Zdroj

5. Teorie tygra
Na tomto filmu jsme byli v kině. A po dlouhé době jsem zažila plné kino a první řadu. Český film o tom, jak se ženy snaží ochočit muže. Dělají to nenápadně a chtějí svoje. A muži se buď nechají a nebo nenechají.

Zdroj

6. Tohle je náš svět
Hodně nabitý film o muži, který žije se svými šesti dětmi v přírodě mimo civilizaci. Učí se, hrají si, loví, vaří, cvičí a vědí toho mnohem víc než všichni kolem nás.

Zdroj




Tak to byly moje dvě šestky za rok 2016. Co oslovilo vás? Co byste mi doporučili vidět či přečíst? Sem s tipy :-)


Mějte se krásně a užívejte tohoto nového roku. Ať máme ke konci zase na co vzpomínat :-)


Safienka

čtvrtek 23. února 2017

Jedna duše, dvě těla (Čas zapomnění - Sharon Guskinová)


Janie by chtěla chlapa, opravdu moc. Pocítit tu lásku, souznění a společný život. Už jí táhne na čtyřicet a ještě jí nebylo přáno. Snad jen na malý moment, kdy na jedné dovolené pozná sympatického záhadného muže, podlehne.

Čtyři roky poté...

Noe je blonďatý modrooký čtyřletý chlapec, který toho na svůj věk ví opravdu hodně. Nikdo ho nedostane do vany plné vody, do sprchy, ani umýt ruce. Není divu, že zapáchá a je to na první pohled případ pro sociálku.

Jerom Anderson je psychiatr, který se už dlouhou dobu věnuje posmrtnému životu, duším a malým dětem, kteří si pamatují. Ač už se mu čas krátí, tak věří, že svoji knihu dokončí. Jen potřebuje najít ten správný příběh.

Jak už asi tušíte, linka knihy Čas zapomnění je jasná. Není to příběh pro všechny. Můžete či nemusíte věřit. Pokud se o podobné ezoterické věci zajímate a nebo jste o nich někdy slyšeli, tak by vás to mohlo oslovit. Možná vás nadchnou příběhy pod čarou, které dokládají pravdivost toho všeho. Pravdivost a zoufalství dotyčných dětí, které se narodily a pamatují si na svůj předchozí život.

Dokážete si představit, že byste se narodili a měli pocit, že ke svým rodičům vůbec nepatříte? Že vaše místo je někde jinde? A že trpíte panickým strachem a nočními můrami?

Kniha mě zaujala od prvního přečtení anotace. Mám tyto zamotané příběhy s nádechem něčeho víc ráda. Zvlášť, když jsou okořeněny skutečnými výzkumy a příběhy. Dává to všemu pak ještě víc zajímavosti než obvykle. Nutí mě to hledat víc mimo knihu.

Když bych příběh Sharon Guskinové, americké producentky a scénáristky, převedla do svého života, tak bych byla přesně tak nešťastná a zoufalá jako Janie. Mít doma dítě, které nade vše milujete, které ale neustále tvrdí, že jeho domov je jinde, to by byl velký emoční nápor. Vy byste se láskou rozkrájeli, ale on vám tvrdí, že jeho máma je někde jinde? Nemožné?

Chtěli byste znát tu druhou, údajně pravou matku? Jak moc byste byli zvědaví? I přes všechnu bolest si myslím, že hodně. Je to tak přirozené, znát pravdu.

Velká životní zkouška.

Zcela jasně jsem viděla soudy všech od personálu ve školce po psychology, psychiatry, kteří to viděli jako jedno velké pobláznění a šílenost. Nasadit léčbu a konec. Jak definitivní a k odsouzení hodné. Stejné jako všude jinde. Vyléčit aktuální problém, ale neřešit původ toho všeho.

Naděje umírá poslední.

Kdo má ale srdce a trochu naděje, tak mu musí být jasné, že to není konečný stav. Že tu musí být něco víc. I kdyby to mělo stát cestování přes celý svět, poznání nových rodičů a vyřešení záhady zmizení malého chlapce.

Myslím, že kniha není vhodná pro všechny. Ne všichni přijmou tuto situaci a ne všichni v ní věří. Kdo se ale zajímá, tak by ho to mohlo bavit. Zápletku to určitě má a hodně zajímavé mi přišlo rozuzlení situací obou rodin.

Zkuste to a uvidíte sami ;-)



Safienka


Název: Čas zapomnění
Autor: Sharon Guskinová
Vydává:  Ikar, 2016

Co plánuji na blížící se jarní dny?


Jaro.
Najaře se zase asi zamiluju.
Ať je nějaká zábava.

A nebo taky ne. Nebo taky budu dělat milion věcí, které mě tolik lákají a budu se radovat a veselit a tančit a hýřit a vyrábět a číst a tak. Však to znáte.

Jaro už je skoro tu. Krom té nemilé předpovědi povodní, svítí víc sluníčko a ptáci zpívají. Prostě poezie. :o) Mám pocit, že na něj každý čeká jako na smilování. Ač jsme si nemohli přát krásnější zimu, co se množství sněhu týče, tak to bylo dlouhé. První sluníčko byl balzám. Kamarádka tomu úplně podlehla a s manželem si venku opekla buřta. Jo, někdo se fakt hodně těší :o)


Jedno ráno jsem odvedla Marušku do školky a s Adámkem se vydala na procházku kolem potoka. Ještěd pořád na dohled, ticho všude, slunce a pára od pusy. No co vám budu povídat, nabilo mě to na několik dní. Napsala jsem si ten blažený pocit na lísteček a hned ho rychle hodila do sklenice, kam putují všechny mé radosti tohoto roku. Ať mám na co vzpomínat.

Mám pocit, že do mě po zimě vjela nová energie, která hodně mění a spoustu slibuje. Hlavou se mi honí jedna myšlenka za druhou a já se chovám jako každá potrhlá ženská. Snažím se je napsat a pak splnit. Zjistila jsem ale, že seznamy jsou fakt zákeřná věc. Musím si vytyčit tři body, které zaplním, protože když tomu nedám hranice, tak jsem schopná popsat arch z obou stran a ještě pořád chodit připisovat. Díky tomu mám pocit, že nestíhám a mám pořád dělat to a to, místo abych se uklidnila, zpomalila a užívala si nicnedělání a stereotypně proudících dní.

Zdroj

Co se mi tedy honilo hlavou a co bych si ráda odškrtla/splnila najaře, potažmo po celý rok? 



☀ Udělat pořádek v dokumentech a vyřadit to, co není potřeba a zabírá místo.

☀ Zaměnit „Udělám to až...“ za „Jdu na to!“

☀ Dopřávat si luxus a kvalitu. Povyměňovat co nejvíce chemických věcí za ty bezchemické. Skvělé doporučení okoukávám zde.

☀ S tím souvisí i výroba pracího gelu z mýdla, sody a octa :-)

☀ Najít nějaký nový jarní salát a dělat ho co nejčastěji.

☀ Obejít bazary, pořídit nějakou novou vázu (nebo si nějakou vyrobit/zrecyklovat) a obklopovat se květinami. Mají kouzelnou moc :-)

☀ Koupit barevné obálky, nějaké nové samolepky, sehnat adresy a rozeslat spoustu dopisních nebo pohledových radostí :-)

☀ Zabalit si svačinu, vzít si nějaký podprdelník, něco dobrého k pití a vyrazit někam do přírody.

Opečovávat a hýčkat si své kamarády a vztahy s nimi.

☀ Vzít si teplou deku, oprášit křeslo, uvařit kafe a užívat si prvních jarních slunečních dní...a prostě jen být.

Zdroj

☀ Více se zajímat a nebýt taková důvěřivá ve věcech spotřebního zboží. Koukat, co jím a piji. Prostě se víc zajímat.

☀ Udělat vítr v knihovně, oprášit poličky, vybrat knihy do bazaru a seřadit vše nějak bláznivě. Třeba podle barvy, to mě vždycky lákalo.

☀ Vybrat nějakou zajímavou knihu, napsat do ní vzkaz a darovat ji do zajímavéhoprojektu s onkologickým oddělením.

☀ Nějaké kačky věnovat psím či kočičím útulkům (třeba i přes kočičí aukci). Nebo naopak něco tam darovat a penízky poslat na pomocný účet.

☀ Napsat seznam bylinek, které budu letos pěstovat.

☀ S tím souvisí i seznam, kdy, kde a co jak sbírat a následně sušit.

☀ Určitě zkusit vypěstovat kiwi.

☀ Vzít si košík a vyrazit na farmářské trhy.

☀ Uspořádat domácí kino a konečně někde sehnat ten dataprojektor.

Obhlédnout nové kousky do šatníku. Když už vím, že jsem ta ležérka a co si konečně pořídit, tak to bude nakupování jedna radost.

Neřešit zbytečnosti a občas jen mlčet.

Víc se usmívat.

A hlavně nikam nespěchat a mít se ráda taková, jaká jsem.

Otřepané, ale pravdivé!


Ani nevíte, kolikrát jsem od Vánoc začala psát článek. Nesčetněkrát. Nějak jsem ho ale nemohla dokončit, prostě to nešlo. Vlastně ani moc knih jsem nepřečetla. Jo, dala sem jeden celý seriál (miluji Panství Downton! :-))), oprášila šicí stroj a připravila jednu malou oslavu, jinak ale energie nějak nebyla.

Nedávno mi přilítl do schránky email, že lidé si v zimě na sebe berou spoustu starostí a dělají milion věcí. Měli by ale jako příroda odpočívat a spíš se starat, aby jim bylo dobře a byli v teple. Takže i když už tu je skoro jaro, tak pojďme to lenošení trochu dokončit. Zahoďme všechno za hlavu, dejme se do režimu offline a buďme šťastni. Jinak to přeci ani neumíme, no ne? ;-)


Krásné jarní začátky :-)


Safienka

čtvrtek 2. února 2017

Placka, pizza, chléb

Miluji chleba. Někdy se ho ale člověk přejí a nebo potřebuje trochu změnu. V tomto případě se nejčastěji uchyluji k pečení placek. Za tu dobu, co jsem si oblíbila kuchyňské prostory, jsem si nejvíc oblíbila tři placky, které dělám pořád dokola.

A které to tedy jsou?


Indické placky ČAPÁTÍ

Co je potřeba?

500 polohrubé pšeničné mouky (občas to střídám a dávám napůl s žitnou nebo špaldovou)
1-2 lžíce oleje
2-4 lžíce rozpuštěného másla
pepř
200ml vlažné vody

A jak na to?

Všechno dám do jedné mísy a vyrobím těsto, s kterým se skvěle pracuje. To si rozdělím zhruba na 8 dílů, z kterých vyválím placky (cca 15-20cm v průměru). Nejlíp tak, aby se vám vešly na pánev ;-)
Mezitím si rozpálím pánev. Peču na sucho a nebo na olivovém oleji (v mém případě) z jedné strany 3minuty a z druhé 2min. Hotové placky skládám do mísy, kde je potřu máslem a přikryji utěrkou, zůstanou tak teplé a vláčné.

Nejčastěji je dělám s mísou zeleniny, opečeným tofu nebo kuřecími kousky a nějakým dobrým dipem. Dají se jíst také na sladko.





PIZZA z domácí pekárny

Co bude potřeba?

domácí pekárnu
250ml mléka
6 lžic olivového oleje
350-400g polohrubé mouky (opět někdy míchám s žitnou nebo špaldovou)
1 lžička soli
1/2 kostky droždí
1 lžička cukru


A jak na to?

S domácí pekárnou je to jednoduché. Vše dám do pekárny v uvedeném pořadí a zapnu program TĚSTO. Po cca 1,5h vyndám krásně zpracované těsto, které rozdělím na 3 díly, které vyválím a nazdobím dle svých chutí. Nejčastěji dávám rajčatové pyré, šunku, sýry, kukuřici, rajčata, někdy i cuketu a vždycky bazalku.
Peču zprudka v roztopené troubě zhruba 7-10min.




PITA CHLÉB

Co bude potřeba?

240g hladké mouky
240g špaldové mouky
1 balíček sušeného droždí
270ml vlažné vody
2 lžičky soli
1 lžička třtinového cukru
4 lžíce olivového oleje

A jak na to?

Smíchám obě mouky, droždí, sůl a cukr. Hned potom přidám olivový olej a vlažnou vodu. Vše řádně prohnětu a vytvořím těsto, které nechám asi hodinu kynout v zakryté v míse.
Po nakynutí rozdělím těsto na cca 8 kousků, které rozválím na silnější placky. Silnější proto, aby tam při pečení mohl vzniknout prostor/díra. Po zpracování je dám ještě na plech a nechám 15minut dokynout.
Mezitím rozehřeji troubu na 250st. Placky peču zhruba 5-10min, dokud nezezlátnou a v nejlepším případě se nenafouknou.
Po vyndání placky splácnu a dám někam pod utěrku. Když jsou vychladlé, ta je rozříznu a plním čím se mi zamane. Nejraději hummusem, listovým špenátem a paprikou.
Krásně, dopodrobna popsán najdete recept zde :)




Dobrou chuť :-)

Safienka