pátek 30. října 2015

Mých 10 knih

10 knih, které ...

... mě ovlivnily/obohatily/jsem na nich závislá/pořád o nich přemýšlím/četla jsem je několikrát/udaly mému čtenářskému životu ten správný směr

  Zjistila jsem, že má paměť stojí opravdu za starou belu a já si téměř nic nepamatuji. Co vím ale určitě je to, že jsem vášnivým čtenářem už hodně dlouho. Proto je následující seznam opravdu jen lehkým polechtáním toho, co mě jako čtenáře nějakým způsobem zasáhlo do života.

1. Trilogie Třetí přání od Roberta Fulghuma
2. Série s Mercy Thompson od Patricie Briggs
3. A dost! od Pamely Druckerman
4. Na hraně zapomnění od J.A.Redmerski
5. Já, poutník od Terryho Hayese
6. Temná stránka hledačů světla od Debbie Ford
7. Cesta od Brandon Bayes
8. Poselství od protinožců od Marlo Morganové
9. Život s vlky od Lois Crisler
10. Malé ženy od L.M. Alcott


Trilogie Třetí přání od Roberta Fulghuma
A určitě i několik dalších sbírek, u kterých se můžu vždycky potrhat smíchy. Knihy od Roberta Fulghuma doporučuji všem a trilogii Třetí přání obzvlášť. Prostě mě zasáhla! To pojetí, postavy, prostředí, téma. A ten konec? Ten mě naprosto rozložil. Strašně moc potřebuji znát a potkávat Alici.
Spoustu toho z knihy jsem si přenesla do života. Dost často na ni vzpomínám a říkám si, že si ji musím opět přečíst. A ten nonsens je dokonalý a ty hry...a to tetování! Ach!



Série s Mercy Thompson od Patricie Briggs
Nikdy bych nevěřila, že budu tolik milovat urban fantasy v podání Patrie Briggs. Ale jinak se to nedá. Mercy je úžasná. Moje nejoblíbenější hrdinka. I když přežila už naprosto vše, tak je svá, tvrdohlavá, „svobodná“ a pořád někoho zachraňuje. A má kočku! A je kojot! A umí ty nejbáječnější čokoládové sušenky. A má tetování! A prostě všechno! Moje srdcovka J Ne nadarmo ji každý rok čtu znovu.

A dost! od Pamely Druckerman
Kniha o výchově? No jistě! I když je to o výchově ve francouzských rodinách, tak je to tak skvěle trefné, až to občas zabolí. Určitě doporučuji všem, kdo chtějí mít děti, mají děti a nebo mají alespoň co do činění s jejich výchovou.

Na hraně zapomnění od Jessicy Ann Redmerski
Sympatická holka, která si zbalí všechny svoje švestky, nasedne do autobusu a jede pryč. Na cestě potká kluka, který se ji rozhodne dělat patrona. Oba spolu skončej v posteli a následně na pódium. Neříkejte, že to někoho udivilo :o) Čtivé, city burcující, strhující a hlavně ta hudba. K čtení nejen této knihy The Civil Wars jistojistě.

Já, poutník od Terryho Hayese
Tak to byla pecka, vážení! Tak tlustá kniha a tak dobrý příběh! Thriller jak má být. Jedna z nejlepších knih loňského roku. To si prostě musíte přečíst! Protože to, co ten záporňák vymyslí, je naprosto geniální a jestli to vymyslí i někdo v reálu, tak nezbyde vůbec nic.

Temná stránka hledačů světla od Debbie Ford
O tématu světla a tmy přemýšlím pořád. Neustále si v hlavě omýlám spoustu zajímavých názorů a myšlenek z této knihy. Dočetla jsem ji a byla jsem v naprostém deliriu, které mě nutilo neustále přemýšlet, jak co, kde, kdy a proč.

Cesta od Brandon Bayes
Úchvatné. Co dokáže člověk, když je v „hluboké díře“ a má pořád víru a naději v lepší život. Skláním se k takovým to lidem!

Poselství od protinožců od Marlo Morgan
Tuto knihu jsem zhltla na cestě z Hradce Králové do Liberce. Nastoupila jsem neposkvrněná, vystoupila jsem obohacená. Žena, lékařka, která se rozhodne putovat s domorodci po Austrálii. Na surovo, po jejich. Asi nebylo překvapení, že se vrátila jako naprosto jiný člověk.

 Život s vlky od Lois Crisler
Živě si vybavuji, jak jsem tuto knihu četla. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Musela jsem ji číst pořád. Už od mala miluji psy. A tato žena žila s vlky, se smečkou vlků. Kam se hrabe pan Desenský.

Malé ženy od Louisy May Alcott

Nevěřila bych, že mě tato kniha dokáže ovlivnit, ale je tomu tak. Přečetla jsem ji nedávno na popud čtenářského klubu, který jsme s kamarádkou založily. Chtěla jsem si tuto knihu vždycky přečíst, ale nikdy na ní nedošlo. Až teď. A do mě se nějakým způsobem zaryla a já o ní musím neustále přemýšlet. O tom, jak se žilo, proč se tak žilo...co lidé chtěli, uměli a jak mysleli. Co spojuje rodinu, přátele a jak si máme jít za svými sny. Úžasné stejně jako natočený film z roku 1994.


středa 28. října 2015

Jako blesk z čistého nebe


  Když s někým pečetíte vztah, máte pocit, že to musí být navždy. Svoji budoucnost vidíte jasně. Život bok po boku s radostmi i strastmi. Nemůžete ale vidět vše. V ten moment cítíte své splašené srdce, které vám zamlžuje rozum. Chcete to tak. Potřebujete to tak. Láska, vášeň, sounáležitost.

  Každý to vnímá jinak. Zdá se, že vyjadřování jde ženám líp. Otevřeně hovořit a vyjádřit své pocity a přání. Jak dalece ale přemýšlíme o tom, co je to navěky? Co bychom byli ochotni udělat pro druhého? Kde jsou naše hranice?

„Když o něčem nevíme, ještě neznamená, že nás to neohrožuje.“

  Carmine v tom má jasno. Jako Ital, syn mafiána a člověk, kterému zabili matku, potřebuje lásku. Potřebuje své srdce otevřít. Nikdy by však nevěřil, že to bude zrovna s dívkou, která ho v noci vystraší v knihovně a která vypadá jako kdyby utekla hrobníkovi z lopaty.

  Haven se narodí jako otrok. Její svět je ohraničen a není z něho útěku. Už jednou se pokusila a byla zbita. Tentokrát ji ale vysvobodí záhadný muž. Odveze si ji domů a dopřeje jí určitou míru svobody (nepočítáme-li fakt, že jí do těla zavede GPS ). Stává se hospodyní a po večerech chodí do knihovny.

"Budeš u nás mít téměř normální život, ale nepleť si mou laskavost se slabostí. Očekávám tvou loajalitu, a pokud moji důvěru zradíš, bude to mít následky.“

  Už od té chvíle, co se tito dva potkají, je jasné, jak to s nimi skončí. V jejich očích je naděje a touha po něčem, co jim život nemůže dopřát. Jako snad každý i oni chtějí být šťastní a svobodní.

  Tak jednoduché by to bylo, kdyby nebylo La Cosa Nostry. Tak trochu jiná rodina, která chce naprostou věrnost a oddanost. Je nemilosrdná, ale spolehlivá. Carmine se má stát princem mafie. Tím, pomocí kterého si bude společenství vyřizovat účty. Pro svoji výbušnou povahu má být odstrašujícím prvkem. On ale nechce. Ani on, ani Haven, ani jeho otec. Oni ale chtějí. Mohou mu dát to, co on nejvíc potřebuje, informace.

  Každý má svoji hlavu, nikdo vám do ní nevidí. Srdce nám určuje směr a nutí nás dělat věci, na které bychom ještě před nedávnem ani nepomysleli. Co všechno jsme schopni podstoupit, abychom doplnili puzzle života? Jak velkou sílu má rodina?

  Sempre - Navěky – Literatura řazená do žánru Young Adult s příchutí krve.

  Určitě jde o lásku. O lásku až za hrob, která je tím tahounem celého příběhu. Nenápadně je ale proložena mafiánskými vsuvkami, které vše správně opepří.

A...úžasná obálka, díky za ní!


CALPO DI FULMINE

_______________________________________________________

Název: Sempre - Navěky
Autor: J.M.Darhower
Vydává: Yoli, 2015

Recenzní výtisk věnoval portál bux.cz

úterý 20. října 2015

Jaká je hranice mezi láskou a nenávistí?

  A co pak naše děti? Máte pocit, že víte všechno o svých dětech? Přeci jen jste je přivedli na svět, dali jim veškerou svou lásku, péči a co nejvíce pozornosti. Hýčkáte si je jako v bavlnce a očekáváte od nich, že vám možná někdy budou vděčni a nebo se budou potom oni starat o vás.

  Ještě do nedávna jsem o tom vůbec nepřemýšlela. Teď jsem ale dočetla knihu Smrt má oči mé dcery a najednou se ve mě tato myšlenka zrodila a já jsem se mírně vyděsila.

  Zjistila jsem, že jediné, co mi zbývá, je milovat a věřit.

  Hanna si vytvořila rodinu, kterou miluje nadevše. Má dvě dcery Iris a Dawn a úžasného manžela Josepha, se kterým se skvěle doplňuje. U své nejmladší dcery lékaři zjistí tupozrakost. Už tak není ve společností oblíbená, natož když jí vybočuje oko do strany. Rodina se jí snaží vyjít ve všem vstříc a vše možně ji podporovat, aby byla šťastná. Dawn si ale neustále vymýšlí. Touží po něčem, co není. Fantazíruje si vše, co se dá.

  Jednoho dne si přivede domů přítele, staršího podivína, který je všem trnem v oku. Jeho chování je záhadné a nepříjemné.

  Stane se to o Díkůvzdání. Někdo zabije Josepha a těžce poraní Hannu. V jejich vlastním domě. Díky možné krádeži a následné hádce je usvědčen Rudy, podivný přítel. Vše by mohlo být vyřešeno, ale není. Hanna přežila a není v bezpečí. Její dcera je jedno velké tajemství.

 Tak jako každému člověku v této situaci i Hanně trvá, než si zvykne a sžije se se svým znetvořeným obličejem. I přes své neblahé pocity doufá, že je Dawn nevinná a přede všemi ji brání. Jiskření mezi ženami není nic příjemného. Spíše naopak, slibuje něco zlověstného.

  Mohla by zabít dcera svého otce a ublížit matce? Té, která ji porodila a nadevše milovala? Jak moc zná rodič své dítě, aby byl schopen odhadnout jeho chování? Jak blízko má láska k nenávisti?

„Chyba je, když sčítáš dvě a dvě a myslíš si, že správná odpověď je pět. To, cos udělala, bylo špatné morální rozhodnutí.“

 Nějak se pořád nemohu z této knihy vzpamatovat. Měla bych znát své děti dokonale, ale jejich myšlenky a úmysly neovlivním. Mohu opravdu jen doufat, že pomáhám vytvářet bytosti, pro které budu oporou a jednou jim umožním vyjít svou vlastní cestou svobody.




Název: Smrt má oči mojí dcery
Autor: Jessica Treadwayová
Vydává: Ikar
Rok: 2015

Recenzní výtisk věnoval portál bux.cz