čtvrtek 31. srpna 2017

Pokec u kafíčka XXXIII. - Jen si tak sbírat borůvky

V poslední době myslím často na borůvky. Na jejich sbírání někde na kraji lesa, do kterého svítí něžně sluníčko. Je tam jakési bezčasí a já si dávám se sbíráním pěkně na čas. Vedle sebe mám položený košík, do kterého sbírám jednu kuličku za druhou. Pomalu, abych je neponičila a donesla v pořádku. Nikdo mě do ničeho nežene a nikam nespěchám. Vychutnávám si to, jak je to všechno v klidu.

A tak se to snažím dělat v poslední dobou pořád. Nejde mi to ještě ve všem, ale ve většině případů mi naskočí obraz borůvek a já zpomalím.

Zdroj

Ani vlastně nevím, kde jsem k tomu přišla, že na mě vlezl pocit, že musím dělat všechno rychle. Takové to Včera bylo pozdě. Začala jsem se tím strašně šikanovat a sama sebe ničit.

Dost často jsem se přistihla, že se někam ženu a vlastně ani nevím proč. Možná ze zvyku, kdo ví. Honem rychle sem, honem rychle tam. Dělej, dělej...makej, šup, šup..

A pak ty seznamy. Strašně ráda píšu seznamy, ale zjistila jsem, že to nesmím přehánět. Myšlenky mi lítají a já mám z původních tří položek popsán papírek ze všech stran a ještě mám pořád tendence dopisovat.

Pak když mám volno a zrovna se nemusím starat o ty dva raubíře, vezmu si seznam do ruky a vyflusaně odškrtnu poslední položku těsně před příjezdem rodiny. Mám odškrtnuto. Stálo to ale za to? Možná ten pocit, že mi na papírku nic nezbylo. Vítěz? S kým to vlastně soutěžím? Jedině sama se sebou.

Jedna slečna mi nedávno řekla, jestli si toho na ten seznam nepíšu moc. Já ji odvětila, že občas napíšu jen tři položky. A ona na to, jestli by nestačila jedna. Wow! Výzva! Mít na seznamu TO DO jen jednu položku. Dokážete si to představit? Je to takové rebelské, odvážné a strašně free. Možná by připutovaly odstrašující myšlenky typu: „Co sakra budeš dělat ten zbývající čas?“ … „Musíš to přeci nějak vyplnit, to nejde nic nedělat.“.

Řekla bych, že nic nedělat je velké umění v dnešní době. Prostě jen tak žít. Za něčím se nehnat. Nedělat si plány. Nic moc neplánovat. Jen si třeba malovat nebo číst. Nebo se jít projít do lesa a poslouchat přírodu (bez sluchátek). Nebo se jen tak bloumat ulicemi, nakukovat do obchodů a nic nekupovat. Nebo jen tak sedět a rozjímat. Napsat dopis, pohled a nebo jen nějaký krátký vzkaz. Zahrát si večer karty a nebo si jen tak povídat. Nebo třeba zavolat kamarádce a zajít s ní na drink. Kouknout se na film a nic jiného dalšího u toho neudělat.

Mít čisto.

Nestarat se a jen tak si sbírat borůvky.


Jak to máte vy? Umíte nespěchat?



Safienka

sobota 5. srpna 2017

Mé červencové radosti

Je vám skoro až s podivem, jak ten první letní měsíc pokaždé uteče.I když je upršený a většinou takový ulítaný. Ale je.

Konečně! Léto!

Letní pohoda na zahradě :) 

Tak tu tak sedím, peču sušenky a říkám si, že bych si mohla ten červencový vyletněný měsíc trochu připomenout a zavzpomínat.

Už teď mohu s jistotou říct, že jsem dohnala svůj čtecí deficit. Podařilo se mi přečíst hned několik knih. Konkrétněji 8 kousků, celkem 3280 stran. (v průměru přes 100 hodin čtení...prosím vás, máte to někdo taky tak??) První týden v červenci jsem si mohla odškrtnout téměř celý svůj letní seznam knih. S velkým elánem jsem se pustila do knih, které jsem si chtěla nechat na podzim. Občas i to se stane. Někomu. Ví víte komu.

Kromě mých oblíbených fantasy sérií jsem se dostala i ke knize, která je naprosto boží. Prostě mě dostala. A neřekla bych to do ní.

Nehodlám krotit své nadšení a dám tomu klidně několik vykřičníků !!!


Cesta k sobě samému - Cheryl Strayed

Jedná se o Velkou cestu k sobě samému od Cheryl Strayed. Kniha od autorky, která napsala Divočinu. Autobiografické dílo o ženě, která se ve svém dětství a mládí potýkala s nemalými problémy. Dívce, které zemřel nejbližší člověk a která svůj život odešla řešit na vysokohorskou trasu Pacifik Crest Trail.
Nyní se Cheryl stává Sugar. Poradkyní, ke které se lidé obrací se svými všemožnými strastmi. Žena, která odpovídá na dotazy a nejsou to vůbec odfláknuté odpovědi. A vůbec nemají koncept, který byste čekali. Je v tom spousta životních zkušeností, skrze které dochází ke skvělým radám, z kterých jsem si vzala spoustu i já.
Je to o všech. O ženách, o mužích, o dětech, o sexu, o vztazích, o smrti, o vášních. Opravdu to stojí za to. U mě v knihovně má své právoplatné místo a určitě jsem nečetla naposledy. Což by se vlastně i jen díky těm vykřičníkům dalo pochopit.

Letní večer

Červenec jsem tedy začala knižně na dovolené s dětmi v nedalekých Lužanech, kde jsme byli i vloni. Užívala jsem si nicnedělání, krásného počasí a dokonce i koupání. I když letos to bylo i s velkými vodními bitkami.

Bitváááááá

V červenci jsem si s dětmi stihla oblíbit nově předělanou kavárnu, kde měli naprosto vynikající jogurtové dezerty a pěkný dětský koutek s fungujícím zvonkem, který pořád a jen cinkal a cinkal a cinkal...asi si to dokážete představit.

Určitě cinká ještě teď.

Delikatesa v podobě jogurtového dezertu

Narozeniny jsem letos oslavila stejně jako vloni v mé oblíbené kavárně Cafe Poem, kam jsme vyrazili popít a zahrát si nějaké stolní hry. Ano, tušíte správně, na hry nedošlo. Ale skvěle jsme se pobavili a vyměnili si zase spoustu zábavných zkušeností. Nejvíc nadšená jsem z nově objevené FB stránky o Fioně - Tygru Bengálském, kterého chovají jako domácího mazlíčka. Boží prostě. I když samotné mi ta naše 4kg Britka bohatě stačí.

S kamarádkou jsme oslavily svátky a lišáčky si vyměnily naprosto stejné dárky, z kterých jsem jak jinak než nadšená (Kolikrát už jsem to dneska napsala??). A určitě mohu jen a jen doporučit. Už jste koukali na doplňky ke knihám od Martinus.cz? Určitě jsem do budoucna neskončila jen u plátěné tašky a hrnku "Čtu až do dna".

Nadšená jsem i z nových chňapek (díky mami), které jsou dokonce i k použití.

Muž: "To se dá i používat a nebo to tu je jen na ozdobu?"

Nové chňapky 

Ke konci měsíce jsem si dokonce užila i svoji malou dovolenou. Byla jsem na týden bez dětí. Zjistila jsem, že je to divné, ale naopak strašně moc fajn a že víc bych asi nedala. A když už mám tolik času, jsem schopna zběsile pobíhat sem a tam, dělat si velké seznamy, nedělat vůbec nic a vlastně mít pocit, že to je na jednu stranu strašně moc volného času a na druhou to strašně rychle utíká. Jojo..vítejte v mém světě bláznivé matky.

A pak jsem zjistila, že už je srpen. A že všude začínají bláznit se zářím a že i tento měsíc pravděpodobně strašně rychle uteče. Ale já z něho vytluču jen to nejlepší :-)


Mějte se krásně,

Safienka