Vzpomínám na staré časy + malá recenze (Na co Alice zapomněla - Liane Moriarty)

Byla jsem s dětmi na pár dní u rodičů. Těšila jsem se, že si odpočinu, přečtu několik knih a vůbec, že to bude zase trochu vybočení z našeho všedního stereotypu.

Vždycky, když se do svého rodného města vracím, musím trochu vzpomínat. Jaké to bylo, když jsem byla mladší, když jsem měla jen tento domov a když jsem prostě normálně žila. Tentokrát to ještě víc podnítilo to, že jsem se sešla se starou přítelkyní a četla knihu, která se tématem týkala minulosti.

Taky máte pocit, že se všechno občas tak nějak sejde?

Celý ten náš pobyt jsem si připadala jako ve snu. Několikrát jsme se byli projít. Vzali jsme to na náměstí, jednou na dětské hřiště, jednou za babičkou do školy. Já všude jen chodila, koukala, vzpomínala a s úžasem žasla, jak je vše buď naprosto jiné a nebo naprosto stejné. A do toho ta kniha.

Vypadá to, jako bych k našim tak často nejezdila. Je pravda, že týdně to není, možná ani měsíčně, ale když už teda přijedu, tak nemám stejné pocity a nálady. Někdy jen žasnu nad pokojíčkem, někdy nad sousedy a někdy nad celým městem.

Když jsem byla mladší, tak jsem za žádnou cenu nechtěla bydlet ve stejném městě jako rodiče. Ale teď jen lituji, že nejsem blíž :-) A žasnu, jak je naše město krásné a mnoha lidmi oblíbené.

Co se týče knihy, tak původně jsem měla v plánu číst něco jiného, ale jak vidíte, tak osud tomu chtěl, či ďábel to byl? ;-)Oblíbená věta našeho profesora na střední. Od mamky jsem si vypůjčila knihu od mé oblíbené autorky Liane Moriarty s názvem Na co Alice zapomněla. 

Právě jsem dočetla knihu od Jennifer L.Scott o Madame Chic a najednou nevěděla co číst, i když výběr byl vcelku široký. Alice si tak poklidně postávala na okně a nenápadně na mě mrkala. Zhltla jsem ji za pár dní. Opět bylo skvělé téma, které mě maličko nakoplo k zamyšlení.

Alice spadne na hlavu, kde se jí cosi pomotá a ona se vrátí zpět o 10 let. Vnímá vše jako tehdá a ten fakt, že už má tři děti, pracuje jinde, dělá něco jiného, má jiné přátele a hlavně se rozvádí se svým manželem, ten jí nějak uniká. Prostě má okno, a že docela velké.

Má slavit 40 narozeniny a teď se cítí na 30. No, kdo by to nebral. Je víc v pohodě, víc ztřeštěná a víc klidná. A má děti. Tři. Naposledy si pamatuje, že byla těhotná. Poprvé.

Ač musí občas tvrdit opak, tak si nepamatuje nic. Až téměř za půlkou knihy si začíná vzpomínat. Hodně mi to připomíná film, který nevím jak se jmenuje. Nemáte zač :o). Tam slečna taky zapomněla. Ale tam si taky vůbec nevzpomněla. Což je rozdílné oproti této knize. Je skvělé být takto konkrétní, co? :-)

Tak jsem četla a vzpomínala. Jaké to bylo před deseti lety, co jsem dělala a jak bych se asi cítila, kdybych se tam najednou vrátila? Nebylo to zrovna růžové období. A já si připadám, že jsem byla tehdy úplně strašně mladá s odlišnými názory. Za tu dobu se událo strašně moc věcí, za které jsem ráda a které byly zlomové. Takže věřím, že bych byla stejně vyoraná jako Alice.

Říkám si, jestli by byl člověk schopen překousnout věci, které se mu staly, nejsou zase tak pozitivní, ale on si na ně nepamatuje. Jen je zná z doslechu. Řekla bych, že by to snáz přeskočil a chtěl začít znovu a jinak. Protože by se ho to vnitřně netýkalo. Není od věci, některé situace občas sledovat s nadhledem.

 Líbilo se mi, že lidé v okolí, kteří Alici znali a měli ji připomenout její život, taky úplně přesně nevěděli, co se stalo a proč. Ale měli svůj pohled na věc a snažili se jí to tak přednést.

Určitě to bylo vše moc fajn. Jak návštěva rodičů, tak setkání s kamarádkou, četba knihy a odpočinek. Vše krásně zapadlo a už je zase pondělí. Opět jsme doma ve svém a já vzpomínám.

Všechny knihy od Liane Moriarty mám přečteny a už se těším až bude vydaná zase nějaká další. Takže šup šup :-)

A co čtete zajímavého vy? Něco k přemýšlení? Máte nějaké tipy?

 

Safienka