Vyšly z toho 2 hodiny (splnění druhé výzvy, zadání třetí)

Vím, že na to mám týden, ale stejně to pořád odkládám, protože se mi to nehodí. Když do toho neskočím rovnýma nohama, tak mám smůlu. Říkám si, že bude lepší chvíle. A šup … konec týdne a já mám kulový.

Už jednou jsem to udělala, prostě jsem zrušila facebook. A snažila se omezit brouzdání po netu. Bylo toho na mě moc, měla jsem pocit, že jsem se ocitla v nějakém strašně zběsilém světě, z kterého není úniku. Jako když stojíte v davu lidí, který proudí sem a tam a vy nemáte šanci nikam jít. Prostě jen stojíte a z toho zmatku vám jde hlava kolem. Tak jsem si připadala. Byla jsem lapena. Závislá. A vadilo mi to. Krom dalších věcí. A tak jsem to loňský podzim ukončila. 

Zdroj

 Jo, byla jsem na sebe pyšná. A měla jsem pocit, že jsem udělala obrovskou věc. I když mi někde vzadu v hlavě podlézala myšlenka typu: Co si tam beze mne počnou?. Ironicky si toho skoro nikdo nevšiml. Až když jsem jim to řekla, tak se divili: "Ježiši!!! :O Proč? Proč jsi ho zrušila?" Nějak mi nešlo na mozek, proč jim to tak vadí. 

Vydržela jsem několik měsíců (myslím, že čtyři).

Ze začátku to bylo náročné. Přeci jen kolem telefonu člověk chodí často, má ho pořád na očích a je tak jednoduché ho otevřít, nakouknout a kliknout. Co kdyby někdo něco potřeboval? Nebo se o mně zmínil? 

Tentokrát tam FB nebyl, tudíž nebylo co rolovat. Konečně jsem se dostala k jiným věcem. K něčemu, co mi dalo mnohem víc než to, že brouzdám kdesi na netu a mezitím uběhne několik minut, hodin...asi to však znáte, což?

Bylo to pro mě obohacující, ale stejně jsem nevydržela a znovu si to obnovila. Snažím se tam nechodit tak často, nebýt ve všech skupinách a hlavně tam mít opravdu lidi, s kterými komunikuji nebo s kterými jsem osobně schopna mluvit. 

Do hlavy vpravuji myšlenku, že nemusím vědět všechno. Utlačuji moji zvědavost, která má občas obrovitánské rozměry.

A není to jen o facebooku :-)

Jsem si jistá, že mi to pomohlo a doufám, že se k tomu zase někdy dopracuji. Překvapilo mě, co to se mnou udělalo a že jsem zjistila, že tam ta závislost opravdu je. O tomto tématu by se dalo povídat hodně dlouho. Nebudu zahlcovat tuto výzvu a nechám to na jindy.

Druhou výzvu jsem tedy nesplnila. Jedno ráno jsem se snažila na telefon nekouknout, a prostě jen být. Vstát, uvařit si kafe, udělat si snídani, přečíst si kousek knihy, zároveň obsloužit děti, obléknout je, nasnídat je a zabavit je. Být. No...šlo by to. Ale pak jsem si vzpomněla, že potřebuji zjistit to a to, napsat tam a tam a bylo to. Červík hlodal a hlodal až mě uhlodal. 

I když jsem podlehla, telefon jsem se snažila nebrat do ruky tak často.

Takže jo, nesplnila jsem, ale beru si to jako velkou osobní výzvu a chystám se to někdy splnit. Prostě jen být, užívat si a hlavně tam nečumět. Evidentně na to potřebuji víc jak týden....ne, kecy...to jsou jen omluvy, že jsem to nedala....nepotřebuji týden, jde to hned. Jen chtít :-)

A co vy? Daří se vám být nekomplikovaným neandrtálcem? Jste schopni nekoukat do telefonu, zrušit facebook, nezapínat počítač a prostě být chvíli offline?

Na stránkách Veroniky jsem narazila na super video...určitě mrkněte:-)

Další, třetí výzvou je VYPÍT 2-3l VODY ZA DEN (nepočítám kafe, čaje ani alkohol).

Mám s tím poslední dobou opravdu problém. Dám stoprocentně dvě kafe denně, jedno caro ráno a občas čaj večír, ale přes den to šidím. Takže jdu do toho :-)

Mějte se bájově,

 

Safienka