Chtěla jsem napsat
nějaký článek o tom, jak umím blbě uklízet, ale nějak se mi
to rozleželo v hlavě, neboť by vás to určitě nezajímalo. Pak
mě napadlo, že bych napsala něco o tom, jak neuskutečnitelné je
uklízení při rodičovské dovolené, tedy s dvěma malými dětmi
na krku, ale to by bylo tak dlouhé a strašně bych se u toho
vytáčela, že jsem to taky zavrhla.
Nakonec se mi ale
zalíbilo téma, o kterém píše Marie Kondo (článek zde)..opět a zase...pardon,
ale já jsem z té knihy opravdu nadšená :o)
Je to téma
záhadných a hlavně temných koutů v našem bytě/domě. Protože,
co si budeme povídat, kdo není narozen ve znamení panny s
adcendentem v panně a nebo totálně poblázněný pořádkumilovec,
tak u toho nějaký ten koutek najdeme…
Když jsem v knize
od zmíněné autorky četla o tomto „problému“, tak jsem si
řekla, jak hodně mi to káplo do noty. Rozhlédla jsem se kolem
sebe a našla hned několik...NĚKOLIK...hrůzostrašných
míst...myšleno s nadsázkou samozřejmě :o)
Co to ty záhadné
kouty jsou? Abych vás uvedla do problematiky, tak to jsou místa,
kde se strašně dobře kupí vše, co vám přijde pod ruku a nebo
naopak jen určité věci. Oblečení, papíry, všemožné drobnosti
atd. Prostě oblíbená odkládací místa.
Je to jasné, jdu
kolem, tak to tam šoupnu. Když uklízím/poklízím/snažím
se projít, tak to tam dám. Je tomu tam přeci moc fajn, uklidňuji
se v rychlosti. Přeci to za chvíli uklidím a dám na správné
místo, ujišťuji se. No, nedám….Najednou je to dotyčné místo
jakési zavalené a to, na čem se to všechno hromadí, není vidět.
Konkrétně u nás v
bytě je to, když to vezmeme od vchodových dveří, hned první
věšák na bundy. Je to ještě po starých majitelích. Takové
nepraktické. Na celkem velké ploše je nad sebou asi ve čtyřech
řadách spousta háčků. Z toho plyne jediné, všechno se tam kupí
na pár háčcích a vypadá to tam monstrózně. Toť místo první.
Manželovu pracovnu
radši nepočítám, neboť tam je toho prostě hodně :o) Opravdu
hodně. Když najdu něco po bytě, co tam zdánlivě patří, tak to
tam odnesu a pokud nevím, kde to má určené místo, tak to šoupnu
na stůl. No, udělali byste to jinak? :o)
Když vstoupíte do
další místnosti po chodbě, ocitnete se v obýváku. A hned
narazíte na další krizové místo. Křeslo. Tak nenápadné, ale
plné. Vlastně si na něj málokdo sedne, není kam.
Počítám s tím, že na tom dalším křesle se válí kočka, gauč
je rozložen a dovádí na něm děti. Jojo, určitě k nám přijďte na návštěvu, budeme sedět na zemi...tam bývá
většinou...spíš večer...místo.
Následuje cesta do
kuchyně a hned jsou tu dvě, možná spíš tři místa, která
patří mezi horké kandidáty na zavalení. Když uklidím jedno,
zaplní se druhé. Občas jsou zavaleny všechny tři a málokdy je
uklizeno všude.
Při dalším
putování snad ani nemohu počítat kuchyňskou linku. Zde je přes
den neustálý svinčík. Já bych ho tak ráda uklidila, ale prostě
to nejde. Když už jsou děti v klidu (spí, nečekaně si
spolu hrají, koukají na pohádku), tak si jdu radši číst nebo
něco psát a uvařit kafe, místo abych poletovala po bytě a
gruntovala. Jako jo, mám slabší chvilky, ale už nejsou tak
časté...po dvou dětech.... Takže prostě nožky na stůl, uklízet
se bude až večer a nebo až bude manžel doma.
Koupelna je u nás
tak miniaturní, že se nedá počítat, takže se rovnou přenesu
do chodby, kde je další kritické místo. Koš na prádlo.
Teoreticky by mělo být špinavé prádlo uvnitř. Praxe bývá
jiná.
Následuje dětský
pokoj. O tom snad ani nepřemýšlím. Snažím se přežít, když
do něj vcházím a občas v čirém zoufalství uklízím vše, co se
dá. Když nejsou náhoou děti doma, všechno
pěkně roztřídím a vyfotím, abych se do budoucna mohla
uklidňovat pohledem alespoň na fotku.
Chápu ale, že bordel v bytě, šťastné dítě. A nedávno jsem
slyšela, že v dětském pokoji se odehrává všechno možné od
těch nejmenších fantazií, takže to beru a jdu dál. Bohužel nemůžeme vymluvit dětem, že jejich pokojíček je opravdu
jen v jedné místnosti. Tak snad časem.
Posledním možným kritickým
místem je ložnice. Ještě nedávno jsem měla od kamarádky
vypůjčený dětský koš, který byl tak velkým lákadlem na
zabordelení. Naštěstí jsem ho musela vrátit.
A to by bylo tak
nějak vše z našeho bytu. Ještě bych mohla mluvit o půdě,
sklepu a zahradě, ale to snad ani ne.
Když jsem dočetla
knihu Zázračný úklid, vycídila naše temné kouty, tak ke mně
přišel jistý druh nirvány. Najednou jsem byla v klidu, a měla
pocit, že je všude čisto a uklizeno. Trvalo to tedy bohužel jen
chvíli. Vše jsem poctivě dávala na svá místa, snažila se to
neodkládat na to jedno. Bylo si kam sednout. Netrénovala jsem to
bohužel moc dlouho, takže se po několika týdnech vrátilo vše do
normálu.
Už jako kladný bod
beru fakt, že o těchto místech vím, sem tam je opravdu uklidím
a ona jsou pak čistá a volná. Jak už to je ale zvykem, tak pohodlnost
dělá své a za nedlouho je vše na kupě.
Jak to máte vy?
Máte své temné kouty? Překročíte počet mých?Snažíte se je
zlikvidovat a nebo si jich radši moc nevšímáte?Pochlubte se, ať
vím, že v tom nejsem sama :D
PS: Fotky našich odkládacích míst sem raději nedávám...chápejte...to nejde :o)
Safienka
Krásně napsáno, jsem na tom úplně stejně. Jenom mě nikdy nenapadlo vyfotit si uklizený dětský pokoj. Dobrý nápad :-) Máme také temné kouty. Po přečtení knihy S madame Chic doma jsem se do toho celkem dala. Rozhodně neuklízím denně, ale docela pravidelně a vždycky mě to potěší. Taky dost věcí prostě vyhazuju. Kuchyňská linka je kapitola sama o sobě.... no comment.
OdpovědětVymazatNěkdy se fakt snažím a když o pár hodin později vidím tu spoušt, propadám trochu beznaději. Občas večer přítelovi říkám: "Že bys nevěřil, že jsem dnes umyla linku i zem a 4x vyluxovala v obýváku???" ne nevěřil, protože drobky, nepořádek a vylité pití je všude. Moje mamka říká, že měla čisto a uklizeno, až když jsme my děti vyrostly :-) To je dlouhý komentář
Ano, ano...vyhazovat jsem začala taky nedávno...a jistý druh uspokojení jsem v tom našla též ;-)A několikrát denně luxovat...no problem..zvlášť když je to pro děti taková zábava :D
VymazatJinak dlouhé komentáře já ráda, díky za něj ;-)
Pekny prispevek:-)Urcite se u nas takove mista najdou a jelikoz mame s manzelem 3 sice uz velke deti, ale kazdy z nich ma sve konicky, tak se takovych mist taky najde dosti:-)Preji hezky den:-)
VymazatTak to je hezké, že je nás víc...už mi to potvrdilo několik osob, že je to prostě leností a tím, jak se to tam pěkně hromadí :-) Tři děti..to je krásné...:-)
Vymazat