Pokec u kafíčka XIV. - Vystoupit ze své komfortní zóny

Čeho se bojíš, to pořádně obejmi a drž. 

Strach a vy. 

Snažte se o to, aby z vás byli nejlepší přátelé. To, že se obejmete, poznáte a budete si dívat zpříma do očí, vás vyléčí.

Občas je potřeba si to prožít.

Strach je brzdičem, který nemá co nabídnout. Jen se umí pěkně kumulovat a vytvářet blbosti. 

Vystoupit ze své komfortní zóny, jo to je teprve něco. Protože představa jistoty, klidu a pohody, to je velice lákavé. Ale nervozita, nejistota, stres, frustrace, bušení srdce, pot, to nejsou moc lákavé vyhlídky. I když po jisté chvíli přináší mnohem víc, než je to pohodlí a jistota.

A mě se nechce, říkám si. To počká. Nevadí, že to neudělám. Svět se nezboří. Ale zároveň se nikam neposouvám, obzory se mi nerozšiřují a lenivím. Možná mi něco uniká? Mám to v hlavě pořád a vždycky se mi to vybaví. Do té doby, než dostanu kuráž a vystoupím. Pápá má komfortní zóno.

Když toto píšu, vynořuje se mi v hlavě takových věcí, proti kterým zbrojím a ke kterým se nechci ani přiblížit. Je mi z nich ouzko a radši je pořád zasouvám dál. Vím, že je to chyba, ale nejsem schopná s tím nic dělat. Zabředávám hluboko a tam se plácám. A říkám si, sakra, kdo mi z toho pomůže. Doufám, že někdo, ale moc dobře vím, že nikdo. Jen já sama. Uff!

Někdo mi kdysi řekl (ehm, spíš jsem někde četla), že už jen přemýšlení o daném problému je krok. Víme o něm, takže jsme o trochu dál než ti, kteří o něm ani netuší. Ale co dál? Ono to chce občas čas a nebo do toho naopak skočit rovnýma nohama, děj se co děj.

Když to překonáme a vystoupíme, máme šanci se ocitnout v úplně jiném světě. Budeme naplněni novými zkušenostmi a začneme se cítit víc jistě. Zvedne se nám sebevědomí a pro druhé začneme být zajímaví. Protože my jsme to zvládli. Jak jsi to udělal? Co jsi pro to přesně udělal? 

Jsme ti, co něco dokázali a nebo jen zjistili, že to není pro ně. Ale udělali jsme ten krok a svému svědomí ulevili. Kdo by to nechtěl?

Jak jste na tom s vystupováním ze své komfortní zóny? Jdete do toho a nebo se raději držíte svých jistot?

Jak nakládáte se svými strachy? Radši je potlačujete (jako občas já) a nebo jim jdete vstříc?

Safienka