Tak se nám to
blíží. Je tu poslední měsíc v roce a s ním spojený příchod
Mikuláše, čertů, světýlka všude, Vánoce, zdobení stromečku,
pečení cukroví, dávání a rozdávání dárečků, radosti a sníh
(naděje umírá poslední). Miluji prosinec. I když je
venku tma a zima, tak to všechno rozsvěcují všepřítomná
světýlka a andílci. A prostě vedle těch šílených jarních,
podzimních a zimních okamžiků v jednom najdeme i chvíle, které
stojí za to.
Vzpomínám si na
jeden okamžik, kdy jsem chodila do práce a vracela se později
domů. Všude bylo ticho, rozsvícená světýlka a začal padat
sníh. Musela jsem se zastavit a tuto krásu chvíli pozorovat.
Nádhera.
Loni i předloni
jsem sledovala na internetu jeden vlogmas, kterým jsem se letos
nechala inspirovat. Nebudu natáčet videa, ale ráda bych každý
den přidala nějaký předvánoční příspěvek. Tak nějak o nás,
o mně a o tom, co doma vyrábíme a jak se hodně radujeme a těšíme.
A věřte, že já se těším. Jsem od narození těšící se typ.
Dneska je 1.
prosince a venku prší. Přes noc nachumelilo a dneska celý den
prší. Takže smůla, stavět sněhulák se bude jindy. S dětmi
jsme doma, protože rýmička, a tak se snažíme dělat něco
tvořivého, vedle neustále se opakujících pohádek a stavění
vláčku a lega. Jeden postaví, druhý rozkope a pak řvou jeden
přes druhého. Mami sem, mami tam, mamiiiii.
V jednom starším
časopise Albert jsem našla pěknou inspiraci perníčků, takže
jsme se do nich dneska pustili. Mouka všude, těsto všude, děti od
mouky, já od mouky, knoflíky z perníkového těsta všemožně
tvarované, ale je to tam. Na první pokus to celkem jde.
Mezitím, co jsem se
snažila asi na pošesté napsat komentář k Vivi na blog, mi děti
ukradly cheesecake a přišla pošta. Dorazily knížky na recenzi. A
vypadají fakt skvěle.
Muž dorazil v
normálním čase z práce, takže já vyrážím ven. Ani
nevíte, jak se těším. To marodění mně leze „lehce“ na
mozek, takže za„vypnutí v podobě jakéhokoliv pokecu nebo
jakékoliv činnosti mimo domov“ jsem vděčná. I když je tak
hnusně.
Má cesta směřuje do papírnictví obstarat potřeby na další tvoření a konečně si v klidu usedám ke kávě a knize. Cafe Poem to jistí. Ta chvíle klidu je k nezaplacení.
A večer ještě The
holiday. Jeden z mých oblíbených vánočních filmů :-)Jaký je ten Váš?
zdroj |
Tak se mějte
báječně, dneska to je takové delší. Doufám, že vás to tu
bude bavit a třeba mi napíšete, co doma s dětmi taky vyrábíte.
Jestli nějaké máte.
Mávám,
Safienka
Jeee Safi, ty knoflicky jsou super :-)
OdpovědětVymazatJeee Jani, díky :) mně ten nápad taky nadchnul :)
VymazatTakovéhle denní články mě hrozně moc baví. Musím dočíst i ty zbylé :) A uklidnilo mě tvoje vkládání komentáře :) Mne se právě smazal jeden dlouhý ci jsem ti chtěla vložit pod jeden starší článek. No už ho znovu nenapíšu :) Jak moc mě komentování přes mobil nevadí :) Tímhle krátkým článečkem si mi nějak bližší.. taková lidstejsi, občas jsem měla dojem že jsi superzena a tady mi připadás twk trochu milé obyčejná :) Myslim to v dobrém, snad se tě to nedotkne :)
OdpovědětVymazatAhoj ztracená Bludičko :-) Superžena, ty mě bavíš :D Koukám, co se mi do článku vloudilo chyb (člověk to na postý nevidí a pak po stý první konečně :D).....a vůbec se mě to nedotklo..protože, třebaže to teda nevypadá, tak lidskost je mi vlastní ;) Měj se báječně, jsem ráda, že se ti tu u mě líbí ;)mává, Safienka
Vymazat