Truchlit, slavit, odpouštět (Vánoce po francouzsku - Fiona Valpy)

Asi chápu všechny ty negativní ohlasy na tuto knihu. Přesto se musím trochu pozastavit, jestli je to opravdu oprávněné. Jo, styl psaní není zas až tak megasuprčupr čtivý, ale číst se to dá. Určitě bych našla mnohem hůř napsané knihy.

Obálka knihy je tak strašně moc vánoční, že od toho člověk prostě očekává něco romantického a plného naděje a achach juchjuch momentů, které nám budou tajit dech. Zasněžená krajina s malou francouzskou vesničkou, která je až do poslední chvíle plná tepla a podzimu. A pak bum, nasněží, udeří ledovka, vypnou elektriku a člověk se musí spolehnout jen na svůj um a zásoby.

Příběh nezačíná nějak extra lákavě. Málokdo by měl před Vánoci chuť číst o životě ženy, která přišla o dítě. Opravdu nás to nenahodí do toho správného stavu, ale může nám to taky strašně moc dát.

Představa Vánoc je ve všech zarytá v podobě klidu, spoustu vůní, dobrého jídla, rodinného setkání, úsměvů, cukroví a dárečků. Když ale přijde něco tak osudového, jako je ztráta dítěte, tak vůbec nemáme chuť cokoliv slavit. Protože my potřebujeme truchlit.

Určitě je to o velkém životním kroku, který musíme udělat. Vánoce mohou být i o uvědomění, které se dere na povrch, protože už máme tolik za sebou. Ne nadarmo jsou svátky na konci roku a něco důležitého uzavírají.

Život nám může přinést překážky, které jsou tak těžké, že máme pocit, že se přes ně nepřeneseme. Možná budeme někam utíkat a doufat, že čím dál od toho budeme, tím to bude lepší. Potřebujeme čas a něco, co nás z té špatné nálady dostane.  

Třeba zrovna naději, po které prahne každý živý tvor na zemi.

Nemusíte se ale bát, v půli knihy se to všechno láme a jsou tam ty pravé Vánoce. Je tam stůl plný lahodných pokrmů, rozžhavená kamna, dobré víno a báječná společnost.

Je pravda, že jsem se na knihu strašně moc těšila a když jsem četla, tak to nadšení lehce opadalo. Ale zvykla jsem si. Protože to tak klidně i může dopadnout. Nepřeji to nikomu, ale když se to stane, tak nám to má dát strašně moc síly. A tu mnohdy opravdu potřebujeme.

Postupně jsem se příjemně začetla a Evie strašně moc fandila. Už jen pro ten venkov, sousedské vztahy a její umění vařit.

A hlanvě teda....na mě moc málo stran :-)

"Je úplně jedno, jak daleko utečete, nezáleží ani na tom, jak moc se před nimi schováváte, přikradou se k vám zezadu a zaskočí vás svojí krásou, svými tradicemi a svým čistým, zarputilým odhodláním připomenout celému světu, co je doopravdy důležité. Rozsvítit světýlko v nejtemnější části roku. Přinášet radost, naději a hojnost v protikladu se smutkem, zoufalstvím a nouzí."

Mějte krásné předsváteční období :-)

Safienka 

PS: Koupí knihy přispějete 10% na dobročinné účely pro Lekáře bez hranic (a to se vyplatí :-).