Tvůrčí čas + dva návody na strašidla

Už nějakou dobu mám u sebe na návštěvě takového malého skřítka, který mi pořád hučí v hlavě, že bych měla něco tvořit. Když jsem byla mladší, tak mě to strašně bavilo. Protože nebyl internet, facebook ani jiní žrouti času, takže jsem se buď nudila (jakože fakt), nebo jsem si četla a nebo něco tvořila, jo a vlastně pak jsem ještě chodila venčit pejsky od sousedů. To byly časy :o)

Pamatuji se, že s kamarádkou jsme měly období, kdy jsme se úplně zapálily do výroby šílených drah a houpaček pro malé kuličky. Každopádně to byla fůra práce, času a zábavy.

Prošla jsem si taky různým stříháním a lepením z časopisů. Všude samé citáty, módní výstřelky, kvízy a tak. Hodně jsem lepila po zdi, která byla plná oblíbených zpěváků a romantických párů. Nejdéle jsem ale vydržela u malování a kreslení. Spousta obrázků, které jsem tvořila vždy s někým. Určitě jste to taky někdy dělali. Každý má papír, něco začne malovat a po chvíli si ty papíry vyměníte a malujete dál. Vznikají boží obrazce a kreace! Fakt :-)

Když jsem chodila na vysokou, tak jsem tvořila jen do školy. Protože jsem musela. Nic z vlastního popudu. Každopádně jsem si ale ozkoušela věci, ke kterým by člověk jinak nepřišel. A to se počítá.

Po škole jsem si sem tam namalovala nějaký obraz do bytu, vyšvihla jsem několik mandal a zároveň je i rozdala, chvíli jsem se snažila šít a dělat patchworkové věci, čichla jsem k umění zvanému zentangle a pak nějak ticho po pěšině. Až teď na podzim mám nějaké větší nutkání pořád něco tvořit. Baví mě hledat inspiraci, neustále vymačkávat tubičky s barvou, lepit, stříhat a všemožně se špinit a zadumaně pokyvovat. 

Naše děti jsou ještě malé, aby u něčeho vydržely, ale alespoň chvíli vždycky něco s velkým elánem tvoří. Adámek nejraději máchá štětcem ve vodě a pak to přenáší na čtvrtku či karton, který je po chvíli totálně zmáchaný, o dítěti ani nemluvě. Maruška vydrží dýl, ale je to taky žalostně málo času. Takže je to na mně a já se raduji. Snažím se potlačit ten pocit, že to musí být naprosto precizní a bez chyby (vlastně to tak ani neumím)….protože s dětmi je to vždy víc tvůrčí, originální a prostě jiné. Však víme.

Takže letos jsme začali výrobou helloweenských / dušičkových strašidel a pokračujeme v nenápadné přípravě na blížící se Vánoce. Hodně tomu dopomohlo také to, že jsem byla na brigádě v knihkupectví a mohla nahlédnout do několika desítek knih a inspirací se obalit ještě víc.

A co vy? Jak jste na tom s tvořivostí? Vyrobíte si občas něco?

Návody

Strašidelná zapichovátka

Polystyrenové koule
Špejle
Oranžová či jiná dýňová tempera
Bílá děsivá tempera
Černočerná lihová fixa

Návod je prostý, přesto raději napíši. Špejli zapíchněte do koule, připravte si barvy (neředěné), nabarvěte kouli dýňovou barvou a nechte zaschnout (nejlépe v květináči). Potom si připravte děsivou bílou a udělejte dvě či více očí a rozšklebená ústa. Nechte zaschnout. Poté obtáhněte oči černočernou fixou a opět nechte zaschnout.
Inspirace: Kniha Strašidelný helloween

Duch poličky

Sklenici nebo skleněnou flašku
Nafouknutý balónek
Izolepu
4 nastříhané čtverce fáčoviny a nebo jiné lehké látky (nejlíp bílé)
Herkules
Voda
Miska
Pečící papír nebo jiná podložka, na kterou může odkapávat lepidlo 
Očička
Inspirace: Hobby blesk


Na sklenici nebo flašku postavte balónek a připevněte izolepou. Postavte na pečící papír. V míse si rozmíchejte vodu s lepidlem. (Já dala moc vody a tolik se to nezpevnilo, takže to vyzkoušejte. Možná nejlíp začít s lepidlem a pomalu ho ředit.) Do výsledné směsi namočte látku, lehce vyždímejte a položte na balónek. Nechte zaschnout. Poté to samé opakujte se zbylými čtverci. Vždy namočit, vyždímat, položit, zaschnout.  Až bude úplně zaschnuto, tak nalepte očička a můžete strašit.
Nám to doma schnulo asi tak přes večer a noc. Ráno už se to dalo rozebrat, vyndat flašku a prasknout balónek. Pokud si na ducha nelehne kočka, tak vydrží celkem dlouho. U nás to už bude skoro 14 dní.

Mějte se bájově,

tvořte, radujte se a usmívejte se,

Safienka