A je to! Dočteno.
Běží mnou taková zvláštní euforie. Klidně bych četla
dál, i když by to bylo asi pořád dokola. Patrik Hartl mě nadchnul podruhé.
Poprvé jsem od něj četla knihu Prvok, Šampón, Tečka a Karel a byla jsem
unešená stejně. Strašně jsem se u toho nasmála a sedl mi jeho
styl psaní. A teď jsem opět neodolala. Holky říkaly: "To si přečti, to je prý fakt dobrý." Tak jsem to zkusila.
Život každého je
strašně křehká záležitost. Aniž si to uvědomujeme, tak občas
stačí málo k tomu, aby se něco hodně pokazilo a nebo bylo něco
strašně moc krásné. Není žádná jistota. V ničem ani v nikom.
Musíme být strašně moc sobečtí, abychom si vydobyli to, co
opravdu chceme a dělali to. Není lepší příležitost než teď a
tady.
Přesně tak to
dopadlo v příběhu Okamžiky štěstí od Patrika Hartla. Žijete život a žádné
extra změny nečekáte. Až k vám jednou přijdou policajti a
oznámí vám něco, co opravdu nechcete slyšet. A vy se složíte.
Protože jste ztratili někoho, kdo vám byl blízký, kdo vám byl
oporou a koho jste milovali.
Dvě půlky knihy, dva příběhy. Veronika a Jáchym. Dva
sourozenci. Jemu ještě nebylo osmnáct, ona je těhotná. On miluje street parkour, ona vaření. Vlastně
ani moc nejde psát o čem to všechno je, protože bych vyzradila
spoustu věcí. Jisté je ale to, že je to jedna velká dráha,
která začíná stejně, ale končí různě.
Spousta osudů,
které se proplétají jak ti dva hadi. Líbilo se mi, že Patrik
vždy zapojil nové a nové postavy, kterým dal prostor a vlastní
důležitost. Něco, co jsem u spoustu knih nenašla. Něco, co vám
doladí celou knihu. V hlavě vám nevyskakuje spousta otazníků.
Víte vše. Nebo alespoň to, co potřebujete vědět.
Jde tu o dva normální životy, kterým může být podobný i ten váš. Ač to občas vypadalo jako naprosto nepochopitelná věc, tak bych se ani nedivila, kdyby se to opravdu stalo. Možná tam najdete víc nevěr než znáte a taky si možná uvědomíte, že všichni chybujeme stejně.
Nemůžeme srovnávat,
protože to nejde. Každý si nadělil svůj život, který mu hází
pod nohy všemožné podle toho, kolik dokáže zvládnout. Všichni si hledají
ty okamžiky štěstí, které jim dělají život krásnější. Všichni chtějí být šťastní.
O tom, kde začít,
jsem ani moc nepřemýšlela. Prostě jsem vzala knihu do ruky a
začala. A zrovna to bylo u Veroniky. Nějak jsem se nemohla začíst,
ač se mi to líbilo. Ale pak to přišlo. Nešlo to odložit. Při dočtení k první půlce jsem byla strašně moc zvědavá na
Jáchyma. A nezklamal.
Realita, humor, život, štěstí, neštěstí, láska, vztahy, důvěra.
„Až teprve naše
společná láska mi ukázala co je v životě důležité. Teď vím,
že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým
dělit, a že smutek je dvojnásobný, když Ti z něj nemá kdo
pomoci. S Tebou jsem poznal, co to znamená opravdu milovat a jaké
to je, když je moje láska opětována...“
William
Shakespeare
Safienka
Zdroj |
Žádné komentáře:
Okomentovat
♥ Děkuji za milé komentáře ♥