Pokec u kafíčka XXVII. - Štěstí v neštěstí

„Ty máš ale štěstí.“

Slýchám to celkem často. Co na to tak odpovědět?

„Díky.“

„Nojo.“

„Vůbec žádnou práci to nedá.“ nebo

„Vždyť ty taky přeci.“

Lidé si možná ani neuvědomují, že mít štěstí neznamená, těžce na něm pracovat. Mít štěstí totiž můžeme mít kdykoliv, v jakoukoliv dobu, při jakékoliv příležitosti a vlastně vždycky, když si zamaneme. 

zdroj

Co očekáváme od štěstí? Když někdo vypadá šťastně, neznamená to, že když budeme dělat přesně to samé, bude se to štěstí týkat i nás.

Kdo by hledal štěstí, když pořád padá na hubu a nebo mu někdo hází klacky pod nohy? Je zajímavé, že i přesto může být člověk šťastný, vlastně moc šťastný. S úsměvem se pořád válet kdesi po zemi, to je umění.

Všechno je jen v hlavě. Pokud budeme vědět, co máme hledat, tak to bude snazší. Není to nic těžkého. Jen by se to chtělo zastavit a uvědomit si, co vlastně chceme, co nám zvedá náladu a vyrábí jiskřičky v očích.

John Green napsal:

"Chceš-li vidět duhu, musíš se smířit s deštěm."

Jednoduše řečeno, všechno zlé je pro něco dobré. Všechny chyby nás někam posouvají (i když nás příšerně štvou). Pořád dokola opakujeme vlastní chyby a pořád dokola je to to samé. Někdo tam nahoře se musí opravdu dost smát.

zdroj

Myslím si, že život si můžeme nastavit tak, abychom se měli co nejlíp. Není to o tom, co vlastníme, čeho jsme dosáhli, kolik papírů máme v šuplíku, ale prostě o tom, co si o tom myslíme a jak důležité je to pro náš život.

Opomíjím to, že štěstí je zdraví našich dětí a že je to střecha nad hlavou nebo že má někdo práci a milujícího partnera. To je samozřejmostí. Ale pak je tu něco, co je jen naše a sobecky nejvíc naše a co nám udělá chichichijuchjuchjuch na srdíčku a dává nám důvod mít šťastnější den. Je to o nás samotných. O té osobě, s kterou budete až do konce.

V knížce Velkékouzlo to vystihla Elizabeth Gilbert krásně.

Mám sousedku, která pořád chodí s novými a novými tetováními.

Jmenuje se Eileen. Pořizuje si tetování, jako bych si já pořizovala levné náušnice – prostě jen tak, z čirého rozmaru. Jednoduše se ráno probudí se špatnou náladou a prohlásí: „Myslím, že si dneska nechám udělat nové tetování.“ Pokud se ji zeptáte, jaké to tetování bude, odpoví: „Ani nevím. Rozmyslím se, až dorazím do salónu. Nebo nechám tatéra, aby mě překvapil.“

Přitom se nejedná o teenegera s problémy se sebekontrolou. Je to zralá žena s dospělými dětmi, která vede úspěšnou firmu. Je taky hodně v pohodě, jedinečně krásná a je to jedna z nejsvobodnějších duší, které znám. Když jsem se jednou zajímala, jak si může nechat své tělo tak bezstarostně pokreslit trvalým, nesmazatelným inkoustem, překvapila mě: „ Ale ty to nechápeš! Není to trvalé, je to jen dočasné.“

Zmateně jsem se zeptala: „Takže tvoje tetování jsou dočasná?“

Usmála se a řekla: „Ne, Liz. Moje tetování jsou trvalá, to jen moje tělo je dočasné. Stejně jako tvoje. Jsme tu na zemi jen krátkou chvíli, takže jsem se už před dlouhou dobou rozhodla, že se chci zdobit co nejveselji, zatímco mám čas.“

Skvělé, nemyslíte?

Nedávno jsem u Vivi narazila na článek s názvem 7 věcí. 7 věcí, které dělají život tím důležitým. Prostě nějaká vůně, obrázek, tužka, písnička, květina...cokoliv. A já si tak řekla: "No, to je přeci naprosto vpohodě. Vůbec žádný problém vymyslet jednou za čas 7 věcí, které mě dělají šťastnými." A ono ejhle. Zase taková rychlovka to nebyla. Vlastně mi to dalo dost zabrat. 

Vymyslela jsem spoustu věcí, které mě dělají šťastnou od úsměvů dětí po jejich krásný chrupkavý spánek. Ale něco, co bych si mohla potěžkat v ruce, to bylo nastartování mozku teda.

Při vymýšlení jsem zjistila, že si radost moc často nedělám. A tak nastala změna. Rozhodla jsem se, že s tím něco udělám. Budu víc pozorná sama k sobě a budu hledat a nacházet a obklopovat se víc věcmi, které mě opravdu rozsvítí oči jak ten vánoční stromeček (už jen necelé dva měsíce;-).

Je úsměvné, jak všechno souvisí se vším. Nedávno jsem začala řešit svůj zdravotní stav a rozhodla se podniknout víc věcí, které by mohly pramenit k lepšímu životu. Všechno se přede mnou začalo rozvíjet a já jen žasla, co mi to tělo dává najevo a já ho vůbec neposlouchám. Jojo, chybami se člověk učí. A pořád je dost práce a uvědomování.

A jak to máte vy? Jste šťastní? Kolik máte kolem sebe věcí, které vás dělají šťastnými? 

zdroj

 Mějte krásný zasněžený den,

Safienka