Bude to výzva 4: Brnkáním k uklidnění

Nevím proč jsem si včera myslela, že byl pátek :O celý den….prostě tomu tak nějak všechno nasvědčovalo :o) A pak si tak ležím v posteli, sekundu před spánkem a došlo mi, že byl fakt čtvrtek a já jsem nenapsala příspěvek. Jo, až tak pozdě jsem si vzpomněla. Mno a jelikož jsem člověk líný, tak jsem si řekla, že ho napíšu až dneska...v pátek, který by mohl být vlastně čtvrtkem :D

Tak co? Meditovali jste? Mně se zadařilo, i když ne úplně tak, jak jsem si původně myslela. Kdysi dávno, když jsem ještě patřila mezi svobodné a bezdětné, jsem meditovala často. Potom, co jsem si udělala všemožné kurzy reiki, shambally, mentálních technik atd, jsem prostě byla tak naložená, že jsem neměla problém na několik minut (max. půl hodiny) denně meditovat. Protože jsem mohla mít klid, čas, místo a prostě to šlo. Teď to nejde. Nebo ne tak lehce. Nějaká půlhodinovka ticha a klidu se mi špatně shání. Ta správná chvíle by mohla klapnout až večer v posteli, kde ale při doteku mé hlavy s polštářem upadám do hlubokého spánku. Nebo v opačném případě mám kolem sebe řvoucí děti, které bolí zuby, něco se jim zdá a nebo si stěžují, že nejsou přikryté. Mami přikrýt, mami nechci deku, mami utřít nos, mami žízeň, mamiiiiiii….kdo má děti, pochopí. 

To prostě s mojí krásnou meditační zahradou, kde jsou v pozadí hory, kde mám útulnou starou chajdu s terasou a obrovitánskou zahradu se spoustou stromů, nemá nic společného. V tomto momentu nejsem schopna rozjímat a nebo na nic nemyslet. Pokud nemyslím, tak spím.

Kde je mých krásných 8 hodin klidného spánku?

A tak jsem si říkala, že jsem si na sebe ušila bič s touto výzvou. Neušila. Jen jsem to uchopila maličko jinak. 

Jednou se mi podařilo najít chvíli se svou španělkou a zpěvníkem. Podruhé jsem si to báječně užila s kamarády při společenských hrách. Potřetí, počtvrté až po x té jsem si to užila s knihou... ehm několika knihami. Když jsem se rýpala v hlíně a nebo když jsem s nohama na hoře a jedním spícím dítětem pila kafe. 

I když to nejsou momenty, které nabízí stav nirvány, tak to byly chvíle, které jsem si užila, tělo se dostalo do pohody a nikde nebyla žádná křeč (nepočítám to napětí při hrách). Usoudila jsem, že si od nynějška musím své meditační chvilky představovat úplně jinak. A o tom to vlastně asi i je. Najít si ve svém stylu života tolik pohody, která vás sama zanese na ta nejbáječnější místa, kde se budete cítit svobodně a uvolněně. I kdyby to byla chvíle, která na první pohled vůbec meditačně nevypadá:-)

Další, čtvrtou výzvou je:

Něco namalovat, vybarvit, vytvořit. 

Prostě si chvíli hrát. Snad už od začátku roku mám v plánu něco namalovat, vytvořit. Po táááákhle dlouhé době. Každý měsíc to mám v cílech a nic. Fakt ještě nic. Takže, jdu do toho. To dám :-)

Safienka

PS: Jedna z mých oblíbených meditačních :-)