Ze života: Volnost

Přemýšlím, co jsem dělala, když jsem byla svobodná a bezdětná. Jak jsem trávila svůj čas, jak si ho užívala a rozvrhla. Musím říct, že pokud člověk děti nemá, tak neví, co má. Chtěla bych vám tedy říct, vám bezdětným, abyste si svůj čas opravdu uživali. Pak to bude jiné. Krásné ale jiné.

Nechci tím říct, že si to sama neužívám, ale jsou situace, kdy bych ten svůj bezdětný čas brala všemi dvaceti. Někdo mi tak před rokem řekl, že teď budu mít vcelku náročné období, které bude nějakou dobru trvat. Asi tak dva roky. A to je přeci vpohodě. 

Když jste ale na pokraji svých všemožných sil někde v půlce, tak si říkáte, že to asi úplně v pohodě nebude. A že třeba ten někdo neměl doma takové nezmary. Ale jo, já jsem šťastná!

Zdroj

Třeba zrovna dneska, kdy si od svých miláčků můžu odpočinout. Víte jak, prostě dělat si všechno, jak sama chci. Být svou paní, která si uklidí a nikdo jí to hned nerozhází. Něco si vytvořím, přičemž si můžu sama vybrat barvu, štětec a hudbu, kterou u toho budu poslouchat. Ta žena, která najednou vnímá čas úplně jinak. Je v jakémsi mlze, která do ní hučí, co všechno chtěla stihnout, a jak si to nejlíp rozvrhne a co teda nejdřív udělá a že si prostě nejdřív udělá kafe a bude to.

Ten čas plyne úplně jinou rychlostí. Nemám vůbec potřebu koukat na hodiny. Prostě to nějak je. Chvíli si čtu, chvíli uklízím, popíjím čaj, pak bych se asi měla najíst, tvoření, procházka v mínus deseti, nákup, opět kolečko dobrých teplých nápojů, seriál, další úklid, knížka, film a možná ještě knížka.

Víte, to je strašná vzácnost tohle. Nabažím se toho za ten den a půl a pak už se na ten hluk a chaos zase těším (těšící se typ se ve mně nezapře). Na ty rozjařené obličeje a bůů, mamííí, brmbrm, mňam mňam...

Za ten rok a půl, kdy jsme čtyři, chápu ty stavy matek, které jsem při jednom či žádném dítěti nechápala. Už rozumím tomu, proč nosí do krámu krosnu. Chápu ty nepřítomné výrazy žen v kavárně, to, že z batohu vytáhnou vždycky všechno potřebné. To, proč je maminka vždycky tak strašně důležitá a všichni malí tvorové se na ni odvolávají. Chápu, proč se dělají všerůzné jídelní dětské sety, jen aby děti něco snědly a nebo proč má většina rodin v obýváku druhý pokojíček. Chápu, proč si spousta žen/matek myslí, že to nezvládne a jak je krásné si to udělat po svém. Už vím, že na „hovno příběhy“ se nedá připravit, protože to prostě příjde (trefněji přilétne) a že všechna bebíčka potřebují náplast. 

I když začínám víc chápat, tak něčemu třeba vůbec nerozumím, ale to se taky poddá :-) To chce čas.

Ale už bych si měla jít asi zase číst, protože volný gauč čeká :-) A nebo radši žehlit, protože se toho nějak zase moc nakupilo. No a nebo taky ne.

Mějte se krásně a užívejte volnosti :-)

Mávám, 

Safienka

PS: Přehrávač se dneska zasekl na této písničce a fakt se u ní nedá číst :-)