pátek 16. září 2016

Pokec u kafíčka XXV. - Zlost aneb cesta k tvořivosti?

Jedno dítě ve školce, druhé spí a já mám chvíli času. Co tak dělat? Většinou si jdu uvařit kafe...těším se na něj jak malá už od rána! Fakt! Myslím, že nad kofeinem vyhrává to, že bude chvíle s hrnkem v ruce a prostě klid a pohoda. Jo!

A pak...nějak se mi nechce číst. Nevím, jestli nečtu správnou knihu a nebo není vhodné období..takže koukám na filmy, seriály, maluji, uklízím a nebo vařím :)...a snažím se najít chuť číst :o) Jak jste na tom se čtením vy?

A tak jsem se koukla na starý blog a našla zase jeden článek, který by stál za obnovu...:)

http://i2.wp.com/www.feld.com/wp-content/uploads/2011/10/BURN-3-SMOKE.jpg?fit=600%2C400


Zlost aneb cesta k tvořivosti? 
Co je to vlastně zlost? Nahromaděné a nevybouřené emoce? Špatné chápání a projevená nevědomost? Člověk je schopen se zlobit jak na sebe, tak i na druhé. Bohužel pokud se jedná o někoho dalšího, na koho tu zlost tzv. vyvalíme, tak si sice ulevíme, v daný moment je nám líp, ale nic to neřeší. K systému "padajícího hovna" jsem se už párkrát taky dostala, dokonce i z obou pohledů. A musím teda říct, že nic moc.  Byla jsem tím, na koho se řve a tím, kdo tu porci zlosti schytá. Bohužel nejsem ten typ člověka, který by to byl schopen jednodušše poslat dál, takže to v sobě tutlám a pak se mi to vyvalí jinde. Většinou ve formě slz. V neočekávaných situacích se objeví a já pak nejsem schopna dělat vůbec nic.
Jedna příhoda se mi stala ještě na vysoké škole, kde jsem šla na hodinu klavíru. Na ten jsme měli úžasného profesora. Strašně hodného, snad ani mouše by neublížil. A když mě zkoušel, tak jsem se mu tam nejednou rozbulela a nešlo to zastavit. Už ani nevím, jaký k tomu byl popud, možná jeho žádost v podobě věty: "Zkuste to položit výš.". Ale to není podstatné. Podstatné bylo, že jsem nebyla schopna vůbec ničeho. On na mě jen koukal s úděsem v očích a snažil se pochopit, co mi tak strašného řekl. Nevymyslel to. Pak jsem se mu zpětně moc omlouvala, že to vůbec nebylo kvůli němu.Prostě se stalo a já to neovlivnila, neboť jsem měla v sobě nahromaděných takových emocí, které moje tělo neustálo. Stávala jsem se čím dál více bezbrannou, až to nakonec schytala hodina klavíru.
Bohužel ne vždy se nahromaděné emoce projevují právě pláčem. U hodně lidí se může projevit v podobě zlosti a rozzuřenosti, která se nedá tak lehce ovládnout a zastavit. Příjde mi, že daný člověk je najednou v jisté euforii a zlost ho naplno ovládne. Svoje vědomé já potlačí někam dozadu a nechá promlouvat své ego.

A jak zlost popisuje odborník?
Zlost může mít mnoho důvodů a je důležité aspoň přibližně rozumět pozadí vzniku této emoce. Jestliže člověk, který pečuje o dítě, dokáže odhadnout, z jakých důvodů má toto dítě zlost nebo se vzteká, dává mu to lepší možnost správně reagovat. Bude se nám snadněji jednat se zlostnými a agresivními lidmi, budeme-li vědět, že se za jejich zlostí skrývá i jistý pozitivní záměr.
- V některých situacích je zlost jen sekundární emocí, to znamená, že se objevuje jako snaha zvládnout smutek ze zklamání a odmítání.
- Nuda a pocit nenaplněnosti jsou frustrující a mohou vést k zlosti a agresivnímu chování, které má vlastně upozornit na neuspokojivou lidskou situaci.
- Překračování hranic lidských možností nějakého člověka může vyvolat velký hněv. Vyjádření hněvu naznačuje, že byly překročeny hranice únosnosti a kde byly překročeny. Včasná reakce na takový problém může předcházet násilí. Dítě se potřebuje naučit vytvářet vědomí svébytné osobnosti (ega) a prosazovat vlastní zájmy. V agresivním chování (potyčkách a rvačkách) se vyjadřuje i jeho potřeba mít s někým tělesný kontakt. Dítě se při potyčkách setkává se svou vlastní fyzickou silou a cítí, jaké jsou jeho fyzické hranice.
-Sdělování vlastních potřeb a prosazování jejich uspokojení vede často ke střetávání s požadavky druhých lidí a hledání společných řešení. To je sociální schopnost, kterou je třeba rozvíjet.
Uvedené příklady důvodů, které často vedou k hněvu a zlosti, případně i k agresivnímu chování, mohou pomoci, abychom reagovali na zlost a agresi druhých lidí s trochu větším nadhledem a důkladněji pátrali po možných příčinách této emoce.
Zdroj: Simone Pfeffer - Rozvíjíme emoce dětí, nakladatelství Portál


A jak celou věc se zlostí popisuje OSHO?
Ze sta lidí trpících častými výbuchy hněvu jich má asi padesát procent nesmírně tvůrčí energii, ale nejsou schopni ji využívat. Jejich problémem není zlost, nicméně si celý život myslí, že je tomu tak. Jakmile je problém správně diagnostikován, je z poloviny vyřešen.
Vložte svoji energii do tvořivosti. Nevnímejte zlost jako problém, ignorujte ji. Nasměrujte svoji energii k větší kreativitě. Pusťte se do toho, co máte rádi. Nečiňte ze zlosti problém, ale raději učiňte tvořivost předmětem meditace. Přijďte od zlosti k tvořivosti a okamžitě ucítíte, jak uvnitř dochází k velké změně. A zítra už pro Vás nebudou tytéž věci záminkou k tomu, abyste se zlobili protože energie začne proudit, radovat se, začne sama od sebe tančit. Koho zajímají maličkosti?

OSHO na každý den - 365 meditací



Safienka

2 komentáře:

  1. Jo jo, neco na tom bude. Skoda, ze si nasledky zloby, ci vybuchu zloby clovek casto uvidemi, az kdyz se zklidni a zamysli se :-)A s tou tvorivosti hmmm, to by bylo super, kdyby kazdy vkladal jen castecku te sve zloby do tvorivosti :-)Krasny prispevek Safienko :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Jani :-)Je to velké umění uvědomit si, že z toho emotivního, co z nás vychází, se dá vymačkat i něco pěkného :-) Někdy to zkus...fakt to funguje...někde jsem dokonce slyšela, že když je to nějaká nepěkná emoce, tak by se ten výtvor pak měl zničit...:);)

      Vymazat

♥ Děkuji za milé komentáře ♥