Chodím po bytě, po
zahradě, po cestě, po louce a hlavou se mi honí myšlenky. Občas
mě nechají být, ale dost často mi v hlavě tlučou jak datel. Chtějí
ven, na papír, k písmenkám. Už se mi to stalo několikrát. Třes rukou a neustálé pokukování po papíru nebo počítači. Rychle, rychle...musím něco napsat.
A tak si zalévám
kávu, ukrývám se za stůl v kuchyni a jdu na to. Protože můj
seznam myšlenek a nápadů se plní nezvratnou rychlostí.
 |
| Zdroj |
Takže…
Stává se vám, že jste nervózní z toho, že se vám něco stalo, děje a
vy vlastně nevíte co? Mě se to občas stane. Ptám se pak, kde je chyba? Ve mně? V tom druhým? Proč? No, jak už mě
znáte, tak mi to nedá spát.
Jeden takový stav
jsem zažila nedávno. Leželo
mi to v žaludku a vždycky, když jsem si na to vzpomněla, tak do
mě vjel roj zmatených skřítků, kteří nevěděli, co dělat a co
si počít. A já byla nenapravitelná. Když se to stalo jednou, tak
jsem to vzala. Podruhé jsem byla mírně vytočená. Potřetí už
jsem si klepala na čelo. A jako ten tupec jsem to zkoušela pořád
a doufala, že se něco změní. Nezměnilo.
Dostavila se poslední
situace, která mi přišla postavená na hlavu. To jako myslí vážně? Zmínila jsem se před
kamarádkou a ta mi říká: „Jo, to znám! Tomu člověku
se říká chronický lhář." HA! Mně se vám tak nějak prapodivně
ulevilo. A dokázala jsem to pustit z hlavy. Věděla jsem, že
taková dotyčná je a jiné to zřejmě nebude. Takže proč na to
plýtvat svou energii? Pro nic za nic. Teď si na to vzpomenu a je
klid. Žádní skřítkové! Úleva. Vysvobození. Tolik povyku a ono
je to tak jednoduché. Připustit si, že tu problém je a pojmenovat
ho.
Jak to máte vy?
Uleví se vám, když dokážete pojmenovat situaci, která vám je
nepříjemná? Dokážete určit, co se tu sakra děje? Máte v tom
víc jasno?
Přátelství i
jakýkoliv jiný vztah by měl být založen na tom, že je vyrovnán
poměr dávání a příjímání. Pokuď to tak není, vždycky to
bude skřípat. Každý jsme nějaký a máme svoje vrtochy. To ale
neznamená, že je musí ostatní trpět.
Přemýšlíte, koho
máte kolem sebe a jestli jsou vaši přátelé ti praví? Dáváte
stejně jako přijímáte?
Všechno nemusíme
pochopit, stačí to přijmout.
(Ivan Trojan, Medvídek)
Užívejte dne,
Safienka
Tak tuto situaci znam moc dobre. A kolikrat si rikam, proc se tim tak trapim. Ale clovek uz takovy je, ze nad vecmi, myslenkami co se mu roji v hlave premysli. A co se tyce pomeru davani prijimani, tak ja se snazim davat nanejmin tolik ,kolik prijimam, dokonce mam tendenci davat i vice :-)Ale ne vzdy toto pravidlo dodrzuji, zalezi totiz na tom, co rozdavam. Davat i prijimat muzes cokoliv ,a take zalezi na tom komu to davam a od koho co dostavam :-) Krasny den Safienko:-)
OdpovědětVymazatAhoj Jani :) Řekla bych, že když člvoěk zjistí, že dává mnohem víc než přijímá, tak by se měl zamyslet na tím, jestli ten člověk, které mu to dává, za to stojí :) mě to někdy ani nedojde, že jsem tady ta, co víc dává...je mi to přirozenější dávát...dávám s radostí :-) a děkuji za přání..den byl vskutku nádherný! :) mávám :)
VymazatSouhlasim s tebou, ja take radeji vice davam :-)A vlastne ani neocekavam, ze neco dostanu zpatky.Ale jak uz jsem psala, davat muzes cokoliv, vecne dary jako darky, ale take dary jako city, radost, lasku , nebo naopak bolest,smutek atd. Ty dve posledni veci rozdavam nerada a totez nerada davam :-)To je fajn,ze jsi si den krasne uzila a preji krasny vecer:-)
VymazatChyba ve vete, tak to opravuji:Ty dve posledni veci rozdavam nerada a totez nerada dostavam:-)
VymazatAno, je lepší neočekávat a kdyby náhodou se to vrátilo, tak bude člověk mile překvapen :-) Akorát když dáváš jednomu člověku pořád..tak tě to za chvíli začne štvát...ne že ne :)
VymazatTohle téma momentálně hodně řeším a překvapuje mě, jak často narážím na myšlenky lidí se stejnými názory a pocity :). Kvůli tomu poměru mi nejedno přátelství zkrachovalo...
OdpovědětVymazatAhoj Romi :-)Jsem ráda, že píšeš;-)Mám to stejně, vždycky se mi objeví obrovský úsměv na tváři, když najdu někoho, kdo myslí a cítí stejně! Měj krásný den, Safienka
Vymazat