Užívejme života: tipy na filmy, pár knih, piknik

Tři měsíce opět za námi a já jsem tu s příspěvkem. Těším se, jak shrnu to, co jsem zažila, přečetla, viděla atd. Spousta dobrých věcí pohromadě dá prostě spoustu dobré nálady. Špatné věci zaniknou a dobré dodají spoustu nové energie. A ta je potřeba … fakt! Protože spánek a kafe to vždycky nezachrání...i když by to bez nich nešlo :-)

Poslední dobou se mi vůbec nechce číst. Lehce mě to děsí, ale to určitě brzy přejde. Holt 5 rozečtených knih dočtu pomalu, polehoučku, potichoučku a v klidu.

Co jsem tedy za ty tři měsíce přečetla? Něco se našlo…

Okamžik všeho – S. King 
Příjemná romantika, kdy se jedna dívka bez práce fláká za výlohou antikvariátu. Hltá tam jeden lechtivý román za druhým, přičemž v jednom najde tajný a megaromantický příběh mezi řádky a...zamiluje se. Kdo by ne. :-)

Možná v jiném životě – T. Jenkins Reid
Příběh o životní situaci, která se zobrazí ve dvou verzích. Dvě možné linie jednoho života. Co by se stalo kdyby? Skvělé, zábavné, úsměvně a hlavně strašně zamilované :-)

Ohnivý dotyk – P. Briggs
Několikátý (už ani nevím kolikátý) díl s Mercy Thompson. Co se vlastně děje Pod kopcem? Že je Mercy zase tou, která všechny zachrání. To vlastně ani nemůže být jinak :-)

Vzdorující Toskánsko – P. Doran
O manželském páru, který se rozhodne zachránit manželství v troskách toskánského bunkru. Sousedské vztahy, úplně jiný národ a spousta práce. Nezní to tak, ale bylo to opravdu oddychové a úsměvné čtení.

Just Kids – P. Smith
Pro mě hodně inspirační. Životopis Patti Smith. Úžasná žena!

Noc s Audrey Hepburnovou – L. Holliday (recenze)
Romantika o jedné potrhlé holce, která se přestěhuje do mini bytečku s mega gaučem, který kdysi vlastnila Audrey Hepburnová. A ta se na něm taky brzy objeví. Hodně mi to připomínalo knihy Alexandry Potter.

Ti, já a ti druzí – F. Kearney (recenze)
O rodinném tajemství, manželské krizi, nevěře a prostě román o tom, jak se člověk musí dostat ze dna, aby mohl žít dál.

Skoro Francouzka – S- Turnbull
Příběh o Australance, která se zamiluje do Francouze. O tom, jak se snaží zapadnout v jiné zemi. Musela jsem odložit. Na můj vkus tam bylo moc nudných pasáží. Třeba příště.

Kniha....
...s nejhezčí obálkou – Ti, já a ti druzí 
..., která se mi nejvíc líbila – Možná v jiném životě
...., která se mi nejmíň líbila - Skoro Francouzka (nedočetla jsem)
...., která mě nakopla/namotivovala – Just Kids
...., u které jsem se nejvíc nasmála – Noc s Audrey Hepburnovou

 Takže skóre malé, ale to nevadí, určitě to brzy zase doženu a budu klátit jednu za druhou :o)

S filmy a seriály jsem ale nezahálela..S dětmi jsme odjeli na týden k rodičům, takže jsem měla prostor a více času (hahaha)...o trochu víc času...něco sledovat, číst atd. :-)
Našla jsem nový seriál, který je boží. Oddychovka, prdlovina a prostě 20 min. vypnutí mozku :-) Seriál se jmenuje NOVÁ HOLKA a vypráví o holce, učitelce, která se nastěhuje ke třem klukům. Přemýšlím k čemu bych to přirovnala...Nevysedávají pořád na gauči jako Přátelé, spíš se poflakují po baru, občas někam vyrazí a nejvíc času řeší situace, které vznikají mezi ženami a muži. Možná HIMYM. Asi jo...mrkněte a uvidíte :-)

A pak samozřejmě dokoukáváme Castla na zabití. Už jsme u 7.série...takže huráá:-)Pořád nás to baví a já už snad i objevila schopnost uhádnout vraha :D


Vedle seriálů jsem viděla spoustu nových filmů. Taky máte období čtení nebo pak naopak seriálové či filmové? Mně to potkává celkem často….buď jenom čtu a nebo jen koukám. Málokdy to zvládám kombinovat :o)

Taaaakže, co jsem viděla a mohu či nemohu doporučit?

Svůdná krása   xxxxx
Itálie, Liv Tyler, panenství, umělci, fajn soundtrack


Brooklyn   xxxxx
50. léta, Irsko, Brooklyn, první láska, kdo by se nezamiloval do Itala?

Coco Chanel   xxxxx
nadání sirotka Coco, život, kariéra, průbojnost nového stylu, první láska, úžasná Audrey Tautou

Coco Chanel & Igor Stravinsky   xxxxx
Coco po smrti své lásky, sex, vyčítání, hudba, rozvrat rodiny

Co žere Gilberta Grapea   xxxxx
úžasný herecký výkon Leonarda Dicapria, Johny Depp, rodina bez otce, retardovaný syn, krásná Juliette Lewis

Tatínkova sláva   xxxxx
poetický film, 1895, prostředí Marseille a pak kopce Provance, rodina

Švadlena   xxxxx
trochu Tarantinovský styl, skvělý výkon Kate Winslet, šílené městečko, Liam Hemsworth!!!

Neobyčejné ženy – Audrey Hepburn   xxxxx
životopis Audrey Hepburn

Neobyčejné ženy – Coco Chanel   xxxxx
životopis Coco Chanel

Maminčin zámek   xxxxx
pokračování filmu Tatínkova sláva, poetický film, kopce Provance, soudržnost rodiny, pohoda

Otcové a dcery   xxxxx !!!
úžasný výkon Russella Crowa a Amandy Seifried, hodně silný film, následky výchovy rodičů, láska

That sugar film   xxxxx
dokument o tom, co s lidmi dělá cukr, měl by vidět každý

Dívka s perlou   xxxxx
1665, Colin Firth!, umělec, obraz Dívka s perlou, jak se chudá dívka na obraz vešla, Johannes Vermeer

Big eyes  xxxxx
životopisný, skandální, obrazy Margaret Keane, 40./50. léta 

Dánská dívka   xxxxx
20. léta, dánští malíři, žena v těle muže, komplikovaný vztah manželů



A co ještě?

Zaregistrovala jsem se na portálu Postcrossing a poslala už dva pohledy :), jeden dostala a prostě radost :) Úplně jsem zapomněla, jak je člověk dychtivý, když kouká do schránky :o)

Taky jsem poslala několik dopisů a moooc si to užívala! Hodlám pokračovat v dělání radosti ... prostě jen tak, klidně i lidem, které neznám! Jo!

S rodiči jsme na začátku prázdnin absolvovali úžasnou dovolenou v Lužanech (fotky zde) nedaleko Jičína. Děti vůbec nechtěly spát, byla tam vcelku zima (večer klidně i 4 vrstvy), ale bylo to báááječnéé! Pořád vzpomínám:-)

Stihla jsem absolvovat Kurz tvůrčího psaní (článek zde) u Reného Nekudy. Můj první kurz podobného typu a mohu jen a jen doporučit. Doufám, že toto nebylo poslední vzdělávání s tématikou psaní.

Letos jsem se dočkala 30. narozenin, takže jsem se rozhodla udělat oslavu. U kamaráda v kavárně Cafe Poem. Bylo nás poskrovnu a o to víc to bylo povedené. Popíjeli jsme, bavili se, hráli hry a prostě byla sranda a já si to užila. Fakt moc.

Jako dárek od manžela jsem dostala tajný výlet. Byl do Drážďan a článek o něm si můžete přečíst tady. Určitě to nebylo naposledy:-)

Už takovou dobu jsem se chystala něco namalovat, až jsem se k tomu dostala. Oprášila jsem svou výtvarnou krabici, snažila se vymačkat zaschlé akrylové barvy a pustila se do toho.

Nějak se mi zalíbilo kupovat květiny. Chápejte mě, nejsem znalec botaniky, ale zjistila jsem, že mi ty barevné krásky zvedají náladu a dělají den i místnost hezčí, takže sem s nimi.

Už nějakou dobu si stěžuji na svého doktora a až po letech jsem se rozhodla, že ho změním. Pořád jsem o tom mlela, ale skutek utek a teď konečně. Snad. Beru svůj život do rukou a chci ho mít hezčí, lepší a bez stresu!

Jako narozeninový dárek jsem dostala piknikový koš a minulý víkend jsem ho konečně pokřtila na prvním pikniku. Vyrazili jsme na mládežnický rodinný sraz do Bakova nad Jizerou do úžasného areálu a moc si to užili.

A v poslední řadě jsem začala trochu upravovat blog (jen v maličkostech), ale i tak mě to moc baví a přináší spoustu nového a inspirativního.

Určitě by se opět našlo spoustu dalších jiných věcí, které jsem zažila, prožila, užila a mohla doporučit, ale tak víte co...nemůže být všechno hned ;o)



Mějte se báječně, užívejte prvních podzimních dní a nezapomeňte se usmívat :-)



Mávám z pod kopce špičatého,

Safienka

Pokec u kafíčka XXVI. - Pojmenování, zařazení, uklidnění

Chodím po bytě, po zahradě, po cestě, po louce a hlavou se mi honí myšlenky. Občas mě nechají být, ale dost často mi v hlavě tlučou jak datel. Chtějí ven, na papír, k písmenkám. Už se mi to stalo několikrát. Třes rukou a neustálé pokukování po papíru nebo počítači. Rychle, rychle...musím něco napsat.

A tak si zalévám kávu, ukrývám se za stůl v kuchyni a jdu na to. Protože můj seznam myšlenek a nápadů se plní nezvratnou rychlostí.

Zdroj

Takže…

Stává se vám, že jste nervózní z toho, že se vám něco stalo, děje a vy vlastně nevíte co? Mě se to občas stane. Ptám se pak, kde je chyba? Ve mně? V tom druhým? Proč? No, jak už mě znáte, tak mi to nedá spát.

Jeden takový stav jsem zažila nedávno. Leželo mi to v žaludku a vždycky, když jsem si na to vzpomněla, tak do mě vjel roj zmatených skřítků, kteří nevěděli, co dělat a co si počít. A já byla nenapravitelná. Když se to stalo jednou, tak jsem to vzala. Podruhé jsem byla mírně vytočená. Potřetí už jsem si klepala na čelo. A jako ten tupec jsem to zkoušela pořád a doufala, že se něco změní. Nezměnilo.

Dostavila se poslední situace, která mi přišla postavená na hlavu. To jako myslí vážně? Zmínila jsem se před kamarádkou a ta mi říká: „Jo, to znám! Tomu člověku se říká chronický lhář." HA! Mně se vám tak nějak prapodivně ulevilo. A dokázala jsem to pustit z hlavy. Věděla jsem, že taková dotyčná je a jiné to zřejmě nebude. Takže proč na to plýtvat svou energii? Pro nic za nic. Teď si na to vzpomenu a je klid. Žádní skřítkové! Úleva. Vysvobození. Tolik povyku a ono je to tak jednoduché. Připustit si, že tu problém je a pojmenovat ho.

Jak to máte vy? Uleví se vám, když dokážete pojmenovat situaci, která vám je nepříjemná? Dokážete určit, co se tu sakra děje? Máte v tom víc jasno?

Přátelství i jakýkoliv jiný vztah by měl být založen na tom, že je vyrovnán poměr dávání a příjímání. Pokuď to tak není, vždycky to bude skřípat. Každý jsme nějaký a máme svoje vrtochy. To ale neznamená, že je musí ostatní trpět.

Přemýšlíte, koho máte kolem sebe a jestli jsou vaši přátelé ti praví? Dáváte stejně jako přijímáte?

Všechno nemusíme pochopit, stačí to přijmout. 

 (Ivan Trojan, Medvídek) 

Užívejte dne,

Safienka

Pokec u kafíčka XXV. - Zlost aneb cesta k tvořivosti?

Jedno dítě ve školce, druhé spí a já mám chvíli času. Co tak dělat? Většinou si jdu uvařit kafe...těším se na něj jak malá už od rána! Fakt! Myslím, že nad kofeinem vyhrává to, že bude chvíle s hrnkem v ruce a prostě klid a pohoda. Jo!

A pak...nějak se mi nechce číst. Nevím, jestli nečtu správnou knihu a nebo není vhodné období..takže koukám na filmy, seriály, maluji, uklízím a nebo vařím :)...a snažím se najít chuť číst :o) Jak jste na tom se čtením vy?

A tak jsem se koukla na starý blog a našla zase jeden článek, který by stál za obnovu...:)

Zlost aneb cesta k tvořivosti? 

Co je to vlastně zlost? Nahromaděné a nevybouřené emoce? Špatné chápání a projevená nevědomost? Člověk je schopen se zlobit jak na sebe, tak i na druhé. Bohužel pokud se jedná o někoho dalšího, na koho tu zlost tzv. vyvalíme, tak si sice ulevíme, v daný moment je nám líp, ale nic to neřeší. K systému "padajícího hovna" jsem se už párkrát taky dostala, dokonce i z obou pohledů. A musím teda říct, že nic moc.  Byla jsem tím, na koho se řve a tím, kdo tu porci zlosti schytá. Bohužel nejsem ten typ člověka, který by to byl schopen jednodušše poslat dál, takže to v sobě tutlám a pak se mi to vyvalí jinde. Většinou ve formě slz. V neočekávaných situacích se objeví a já pak nejsem schopna dělat vůbec nic.

Jedna příhoda se mi stala ještě na vysoké škole, kde jsem šla na hodinu klavíru. Na ten jsme měli úžasného profesora. Strašně hodného, snad ani mouše by neublížil. A když mě zkoušel, tak jsem se mu tam nejednou rozbulela a nešlo to zastavit. Už ani nevím, jaký k tomu byl popud, možná jeho žádost v podobě věty: "Zkuste to položit výš.". Ale to není podstatné. Podstatné bylo, že jsem nebyla schopna vůbec ničeho. On na mě jen koukal s úděsem v očích a snažil se pochopit, co mi tak strašného řekl. Nevymyslel to. Pak jsem se mu zpětně moc omlouvala, že to vůbec nebylo kvůli němu.Prostě se stalo a já to neovlivnila, neboť jsem měla v sobě nahromaděných takových emocí, které moje tělo neustálo. Stávala jsem se čím dál více bezbrannou, až to nakonec schytala hodina klavíru.

Bohužel ne vždy se nahromaděné emoce projevují právě pláčem. U hodně lidí se může projevit v podobě zlosti a rozzuřenosti, která se nedá tak lehce ovládnout a zastavit. Příjde mi, že daný člověk je najednou v jisté euforii a zlost ho naplno ovládne. Svoje vědomé já potlačí někam dozadu a nechá promlouvat své ego.

A jak zlost popisuje odborník?

Zlost může mít mnoho důvodů a je důležité aspoň přibližně rozumět pozadí vzniku této emoce. Jestliže člověk, který pečuje o dítě, dokáže odhadnout, z jakých důvodů má toto dítě zlost nebo se vzteká, dává mu to lepší možnost správně reagovat. Bude se nám snadněji jednat se zlostnými a agresivními lidmi, budeme-li vědět, že se za jejich zlostí skrývá i jistý pozitivní záměr.

- V některých situacích je zlost jen sekundární emocí, to znamená, že se objevuje jako snaha zvládnout smutek ze zklamání a odmítání.

- Nuda a pocit nenaplněnosti jsou frustrující a mohou vést k zlosti a agresivnímu chování, které má vlastně upozornit na neuspokojivou lidskou situaci.

- Překračování hranic lidských možností nějakého člověka může vyvolat velký hněv. Vyjádření hněvu naznačuje, že byly překročeny hranice únosnosti a kde byly překročeny. Včasná reakce na takový problém může předcházet násilí. Dítě se potřebuje naučit vytvářet vědomí svébytné osobnosti (ega) a prosazovat vlastní zájmy. V agresivním chování (potyčkách a rvačkách) se vyjadřuje i jeho potřeba mít s někým tělesný kontakt. Dítě se při potyčkách setkává se svou vlastní fyzickou silou a cítí, jaké jsou jeho fyzické hranice.

-Sdělování vlastních potřeb a prosazování jejich uspokojení vede často ke střetávání s požadavky druhých lidí a hledání společných řešení. To je sociální schopnost, kterou je třeba rozvíjet.

Uvedené příklady důvodů, které často vedou k hněvu a zlosti, případně i k agresivnímu chování, mohou pomoci, abychom reagovali na zlost a agresi druhých lidí s trochu větším nadhledem a důkladněji pátrali po možných příčinách této emoce.

Zdroj: Simone Pfeffer - Rozvíjíme emoce dětí, nakladatelství Portál

A jak celou věc se zlostí popisuje OSHO?

Ze sta lidí trpících častými výbuchy hněvu jich má asi padesát procent nesmírně tvůrčí energii, ale nejsou schopni ji využívat. Jejich problémem není zlost, nicméně si celý život myslí, že je tomu tak. Jakmile je problém správně diagnostikován, je z poloviny vyřešen.

Vložte svoji energii do tvořivosti. Nevnímejte zlost jako problém, ignorujte ji. Nasměrujte svoji energii k větší kreativitě. Pusťte se do toho, co máte rádi. Nečiňte ze zlosti problém, ale raději učiňte tvořivost předmětem meditace. Přijďte od zlosti k tvořivosti a okamžitě ucítíte, jak uvnitř dochází k velké změně. A zítra už pro Vás nebudou tytéž věci záminkou k tomu, abyste se zlobili protože energie začne proudit, radovat se, začne sama od sebe tančit. Koho zajímají maličkosti?

OSHO na každý den - 365 meditací

Safienka

Hola hola, podzim volá!

Končí léto a blíží se podzim. Věřím, že spousta z nás achjuje, protože už nebude tolik světla a tepla. Na všem bychom ale měli hledat pozitiva! Protože přeci...musíme se pořád na něco těšit, no ne? Dělám to tak od mala a opravdu to funguje. Tož těšte se, určitě si to užijeme!

Aby to šlo líp od ruky, je potřeba si vytyčit několik bodů a mít je pořád na očích. A moci si je odškrtávat :-) Protože ten pocit...no, však víme :-)

Když si představím podzim, vybaví se mi stoprocentně čaj, dýně, teplé ponožky, hřejivý svetr, holinky a barevné listí...jo a pečené brambory...jo a hořící krb (i když to už by mohla být spíš zima).

Každopádně si myslím, že podzim nás tak nějak připravuje na zimu a nenápadně nám vtlouká do hlavy, že bychom měli zpomalit, víc odpočívat a dát si trochu nohy nahoru. A samozřejmě přečíst spoustu knih a nakoukat samé dobré filmy a seriály.

Já mám na podzim spoustu plánů. Ano už teď...A dokonce mě už napadly dřív. Protože mám prostě podzim ráda. I když bude dřív tma a větší zima.

Zdroj

Čím víc je ten náš svět (ehm moje hlava) přehlcený, tím víc mám pocit, že bych se měla hodit do větší pohody a klidu. Možná mi tak tělo a mysl dává najevo, že mi nic neuteče, že bych mohla víc věcí dělat v klidu (teda spíš jednu po druhé a ne sto naráz) a že bych se měla zaměřit víc na sebe. Je to klišé, ale měla bych se mít víc ráda a víc se sobě věnovat. Opět jsem se pustila do knihy Miluj svůj život od L.L.Hay. Znovu v ní nacházím spoustu nových věcí, které jsem posledně nevnímala (kdoví kolikrát bych ji měla přečíst, abych se dozvěděla všechno? :o)). Cítím, že se lidé kolem mne mění a vše mě nenápadně „tlačí“ tím směrem, který mě nejvíc baví a naplňuje. Jo a o tom by to mohlo být, že? Dělat jenom to, co nás baví. 

Zdroj

Ale abych se vrátila k tomu podzimu a užívání …. určitě plánuji (píši si na seznam):

~vyzkoušet nový recept na dýňový koláč
 
~uspořádat Díkuvzdání pro kamarády (už jsem dělala loni a bylo to moc fajn!) 
 
~podniknout filmový večer s popcornem
 
~pořídit si nějaké čuprtrupr teplé a bláznivé ponožky
 
~ochutnat nějaký dobrý podzimní čaj (kafe taky samozřejmě)
 
~zajít do parfumerie a vybrat a pořádně načuchat nové vůně
 
~brouzdat listím 
 
~napustit si plnou vanu bublin, pustit si nějakou příjemnou hudbu, napatlat na obličej zklidňující masku a buď si číst a nebo jen tak relaxovat
  
~otevřít nějakou pořádnou bichli a začíst se do ní
 
~pořídit si podzimní samolepky a lepit je všude
 
~poslat zase spoustu dopisů a pohledů (s podzimními samolepkami :-))
 
~omrknout novou kabelku a peněženku
 
~a samozřejmě taky nějakou úžasňáckou čepici (protože pod Ještědem je vždycky zima)
 
~odstresovat se u antistresových omalovánek
 
~víc si hrát a malovat a vyrábět (hlavně z kaštanů)
 
~sednout si do kavárny, dát si dobrou kávu a jen tak pozorovat lidi (jojo :-)
 
~udělat něco nečekaného a překročit své hranice
 
~uvařit si horkou čokoládu se šlehačkou (jooooo!)
 
~začít vybírat diář na příští rok (myslím, že už je čas)

Zdroj

A to je tak asi vše...určitě ne vše...prozatím vše :) A co plánujete na podzim vy? Pochlubte se :-)

Mávám,

Safienka

50 faktů o Safience

Taky tak rádi čtete osobní věci o druhých? Jestli jste jako já, tak by Vás mohl tento článek bavit. Je to totiž o mně :o) Rozhodla jsem se dát 50ku k dobru. Takhle, ona by to mohla být i 100, ale to si nechám zase na příště, neboť to bych to mohla doplňovat a opravovat pořád :-)

Pozn.: Nemá to hlavu ani patu. Psala jsem to tak, jak mně to do hlavy přišlo :-)

1. Miluji knihy a jsem je schopna číst od rána do večera, od nevidim do nevidim, jednu za druhou.

2. Pocházím z Nového Města nad Metují, kde jsem žila 18let s rodiči.

3. Mám o 4 roky staršího bratra, s kterým si začínám rozumět až teď.

4. Ve svém životě jsem chodila se 7 chlapci/muži,  z nichž 3 měli jméno Josef – posledního jsem si vzala ;)

5. Miluji sýry a zeleninu – jsem je schopná jíst jen tak.

6. Umím udělat pořádný nepořádek a nějakou dobu v něm i žít.

7. Mám radši sprchu než vanu.

8. Od svých 6 let mám diabetes I.typu.

9. Pro přátele bych udělala první poslední.

10.  Hodně těžko dokážu říci NE.

11. Vystudovala jsem peďák - učitelství pro 1.stupeň, ale nikdy jsem učit nechtěla.

12. Chtěla jsem studovat literaturu a výtvarku.

13. Jsem ráda obdivovaná.

14. Mé sebevědomí je někde hodně nízko.

15. Hůř snáším kritiku.

16. Sama k sobě jsem kritická až moc.

17. Neumím šetřit. Ale tak strašně ráda bych se to naučila.

18. Jsem introvert, který se ale rád pohybuje mezi lidma.

19. Raději poslouchám než mluvím.

20. Umím říct naprostý kec a umím si hezky vymýšlet slova.

21. Duše bez těla vnímám, ale nevidím.

22. Umím být i posera.

23. Lehce se pro něco zapálím, ale málokdy to dotáhnu až do konce a nebo se tomu věnuji.

24. Jsem schopná sedět celý den u počítače a fakt mě to štve!

25. Vždycky mi vadilo, že jsem tak vysoká. A to zase tak vysoká nejsem :o)

26. Na nohou mám víc jak 5 jizev, z nichž jsou 2 opravdu velké.

27. Vždycky jsem chtěla mít tetování, ale díky diabetu se toho asi nikdy nedočkám.

28. Slyším až za roh.

29. Nikdy mi moc nešla matematika, ale na střední jsem se do ní tak zapálila, že jsem jí chtěla studovat. Naštěstí mě to přešlo.

30. U státnic jsem rupla z matiky :o) Ale na podruhý ji naštěstí dala.

31. Nemám ráda cizí slova.

32. Bojím se řídit, ale když už řídím, tak mě to baví.

33. Když jsem byla malá, tak jsem nesnášela vaření. Teď ho miluji. Mé první jídlo, které jsem dělala byla vajíčka. Letěla ale do koše, protože byla moc řidká.

34. V hlavě mám spoustu myšlenek, za které se stydím.

35. Červenám se.

36. Když jsem chodila do tanečních, tak jsem byla dřevo.

37. Na vysoké jsem učila tancovat druhé. 

38. Miluji oříšky. Všechny oříšky! Potřebuji jich tuny!

39. Potřebuji spoustu věcí. Můj muž si ze mě dělá srandu, že všechno potřebovat nemůžu! Nedávno začal používat slovíčko „Potřebuju“ též.

40. Vždycky mě lidé brali za starší.

41. Jsem jasná Váha. Nerozhodná. Někdy bych to rozhodování nejradši nechala na ostatních.

42. Dokáže mě namotivovat strašně moc věcí.

43. Dokáži obdivovat druhé, ale dokáži jim též závidět.

44. Své rodiče mám ráda, ale má to své hranice.

45. Ráda si nechám poradit.

46. Jsem hodně citlivá a má hranice bolestivosti je hodně nízko.

47. Miluji kávu.

48. Nesnáším, když se někdo hádá.

49. Lehce přebírám náladu ostatních.

50. Jsem velký optimista.

Safienka

 PS: Fotky už jsou staršího data :-) Zhruba tak 10 let zpátky :o)

Pokec u kafíčka XXIV. - Vnímání a intuice

Zdroj

Když jsem se věnovala reiki, shamballe, kyvadlu a tarotovým kartám, tak jsem pořád chtěla vidět a vědět něco víc. Moc jsem chtěla. A nedělo se to. Ano, energii jsem cítila a cítím (třeba ty desítky duší po příjezdu z Paříže), ale prostě víte jak. Nějak mi to nestačilo. Řekla bych, že jsem si to brzdila sama. Protože jsem tzv. tlačila na pilu a ono se pořád na truc nic nedělo.

V několika chytrých knihách jsem četla, že jsou lidé schopni vidět bytosti, anděly..jak chcete. Lorna Byrne s nimi dokonce i komunikuje. Když si načtete několik takových knih, můžete dostat pocit, že se to bude dít i vám. Takže i já jsem pořád čekala. Zírala jsem do jednoho místa a hledala nějaký obrys, záři, světlo. A nic. Jak jinak.

Nějak mi nedošlo, že to „nadání“ nemusí mít všichni stejné. Že každý je jiný a někdo může vidět, někdo slyšet a někdo cítit. A někdo vůbec nic. A někdo třeba i všechno dohromady. A že když budu čekat pouze to krásné, zářivé, že se mohu dočkat i toho šeredného, tmavého.

Musela jsem si připustit fakt, že jsem se možná i trošilinku bála. Přeci jen, kdo ví, co na vás vyskočí. Holt jsem od mala srab no...už jsem o tom kdysi psala, jak jsem utíkala doma v noci do schodů, protože jsem měla pocit, že mě dole v té tmě něco pozoruje a určitě, stoprocentně mi sežere nohy. A to jsem prosím nekoukala na žádné horory ani jiné podobné děsivé filmy. To bych nedala už vůbec. Možná na jeden (Kruh) a to mi stačilo ažaž...nebo vlastně ještě jeden...jak nějaký chlap, zabiják, sleduje ženu takovou malou dírou ve dveřích...a je mu vidět jen oko...brrr...Takže pak se nebylo čemu divit, že jsem za veškerou tmou hledala něco strašidelného.

Abych to uvedla na pravou míru. Věřím v to, že po životě existuje život, že duše je nesmrtelná, že když zemřeme a máme něco nedořešeného, nebo nás někdo svazuje atd, tak jsme schopni zůstat tady a vydáváme se za živé ač nás nikdo nevidí. Věřím, protože to tak cítím. Abyste mě dobře pochopili, po nějaké době své „ezoterické kariéry“ jsem přišla na to, že já patřím mezi ty, kteří nic neuvidí. Protože bych to prostě nedala. Někdo tam nahoře zřejmě ví a zná:-) A ono to stačí.

Pozn. : Kdo nechce, nevěří, tak ať ani nečte :-) Příště bude určitě zase nějaká recenze :-)

Takže občas si takhle odvedu nějakou zbloudilou duši a jsem klidnější. Pořád mě něco nelechtá a nebrní mě hlava. Poslední dobou se k tomu ale přidalo i něco víc. Něco, co vím, že mám, ale nikdy jsem to neslyšela tolik jako v poslední době. Možná jsem to nechtěla vnímat a nebo si toho nevšímala. Ano, mluvím o intuici. Někde jsem kdesi četla, že když se žena stane matkou, tak se její schopnost intuice značně zvyšuje. Pro děti jen to nejlepší! Určitě tomu tak je. Něco, co nám ukáže správný směr. Je potřeba to jen zachytit a důvěřovat tomu.

Zdroj

U dětí je to ze začátku jasné. Zakniknou a já se proberu i z toho nejhlubšího spánku (mno, dobře...jednou mi to trvalo dýl, ale to jsem byla určitě v komatu)...Jako ženy a matky je vnímáme víc než chlapi a otcové. Ti pro ně dělají zase jiné věci. Rozumíme jejich řeči, tušíme (i když občas taky ne), co asi chtějí, sledujeme je ze všech stran, vidíme je všude a když nevidíme, tak správně zmatkujeme, a prostě máme tak nějak vrozené, že pro ně skáčeme kamkoliv. Jednou jsem ani nezaregistrovala a už jsem se sbírala ze země, kam jsem skočila z křesla po kolenou, aby ten můj malej nezbeda náhodou nespadnul na hlavu. Takže tak.

V poslední době se mi začal v hlavě hlas intuice ozývat víc a víc. Směle bych řekla, že mi tam občas i dost řve. Neber to! Nesahej tam! Nechoď tam! Odpočívej! A já se mu opravdu učím důvěřovat. Vždycky to bylo totiž tak, že jsem ho sice slyšela, ale jela jsem si svoje a pak jsem si na něj vzpomněla, když jsem viděla, kam jsem se to proboha zase dostala a nebo co se mi stalo. Jooo, to jsem měla dát na ten první pocit, který mi v hlavě naběhl.

Co jsem tímto článkem vlastně chtěla říct? Měla jsem najednou pocit, že bych to měla napsat. Sdělit vám, že byste měli svoji intuici používat a důvěřovat jí. A i když vám to nejde, tak to nelámat přes koleno a dělat věci jen tak, jak jste zvyklí. Hlavně se řídit srdcem. Rozum je dobrej, ale víte co, se štěstím to tolik zase neumí :-)

Mějte se báječně,

Safienka

Jak se psalo a léčilo před Kristem (Had a hůl - Barbara Woodová)

U některých autorů víme od začátku, že jejich díla budou skvělá, čtivá a plná zajímavých informací. Barbara Woodová je právě tím zmíněným příkladem, kdy si můžete být jisti, že si do rukou berete kvalitní četbu.

Píše se rok 1450 před Kristem a my se ocitáme v Sýrii, v městě Ugaritu, kde žije celkem zámožná rodina Eliáše čítající tři dcery, manželku Hanu, babičku Abigail a prababičku Ráchel. Rodinu pojí láska a vstřícnost, která se táhne až do poslední stránky tohoto díla. 

Hlavní příběh se ale motá kolem jedné postavy, sympatické Ley, nejstarší z dcer Eliáše. Protože je už starší a stále svobodná, rodina se ji snaží co nejdříve provdat. Nabídku k sňatku dostane od jednoho z nejzámožnějších mužů v zemi, přesto od nejnechutnějšího a toho, kterému rodinu zahlcuje padoucnice. Díky několika dalším důvodům musí dívka nabídku odmítnout a tím se dostává s celou svoji rodinou do nemilosti a velkého opovržení. Začíná boj mezi rodinami, který je opředen intrikami, nekalými úmysly a pomstichtivostí.

Barbara vkládá do stránek spoustu zajímavostí, které se vážou k dané době a místu. Dozvídáme se, že narozené dívky, ženy jsou spíše přítěží než přínosem. Přestože s nimi muži leckdy jednají jako s otroky, zvládají to všechny s určitou pokorou.

Po několika kapitolách se seznamujeme s další důležitou postavou. Je jí písař David, který se do Ley zamiluje. Myslím, že to není překvapení pro nikoho z nás. Trošičku to však zamotá další postava, kterou se stává zloduch mnoha jmen. Muž, který nemá jednoduchý život. Muž, který je v mládí zneužíván a je neustále na útěku. Přistihla jsem se, že mi až vržou zuby, když jsem o jeho nekalostech četla. Co když to zhatí úplně a já se nedočkám toho šťastného konce? Co když? Skvěle zde autorka využívá napětí, které nás žene dál.

Téměř 500 stránková kniha je hodně čtivá, ikdyž zpočátku míň. Kdybych ji měla přirovnat k nějakému dalšímu dílu, tak by se mi jako první vybavila historická knha Egypťan Sinuhet. Přestože ta se věnuje hlavně tématu lékařství, v této knize je toho jen poskrovnu. Jedná se o části, které ale splétají celý příběh dohromady. 

Poté, co se rodina Eliáše dozví, že syn zmíněného mocného muže trpí padoucnicí, rozhodne se Leya získat od své zapomnětlivé babičky recept na lék. Protože má starší paní již velké výpadky paměti a míchá páté přes deváté, musí se její slova zaznamenávat. V tuto chvíli se zde promítá krása psaného slova a s ním počátek hliněných tabulek. Autorka nás vrací do dob, kdy číst uměl jen málokdo. Je zde jakási první zmíňka o počátku abecedy, která zúžila množství znaků na snesitelný počet.

Dalších zajímavých věcí byste našli hodně. Jak sama autorka na konci uveřejňuje, při psaní tohoto díla se opírala o několik skutečných historických záznamů, které stojí za uveřejnění. Můžeme polemizovat, dohadovat se a nebo vytvořit příběh, který všemu dodá tu správnou šťávu. Barbara si naštěstí vybrala právě ten příběh.

Pokuď jste fanoušky Barbary Woodové, toto dílo Vás nezklame. Skvělé a zajímavé podání předkristovy doby. Vřele doporučuji. 

 Safienka

Název: Had a hůl

Autor: Barbara Woodová

Vydává: Ikar, 2014