Narozeninový výlet do Drážďan

Nedávno jsem slavila narozeniny. I já jsem se dočkala kulatin. Nějak extra jinak se necítím, ale pocit, že jsem zase o rok starší, tu je. Hlavně v hlavě. Jo a vlastně asi i na hlavě. Každopádně ani v den D mě neminuly běžné úkoly. Děti chtěly snídani, pak svačinu a pak jely na výlet s babičkou. Miluji svoje děti, ale toto mi opravdu bodlo.

Manžel pro mě připravil překvapení. Juch juch. Tlesk tlesk.

Když se mě několik dní předem zeptal, jestli mám ráda baroko, tak jsem se trošku zalekla. Vzpomněla jsem si na barokní obrazy andělíčků a pantáty s příčesky. Ale tak nebudu se hnedka děsit, když nevím o co jde, že?

Prozradil mi, že pojedeme do Drážďan. Do místa, kde jsem ještě nikdy nebyla. Město mě mile překvapilo. Cesta do něj byla lemovaná stromy, všude jezdili cyklisté a nevím čím to, ale všude to bylo takové klidné a tiché. Žádný Václavák.

Projeli jsme kolem největšího parku ve střední Evropě a blížili se k cíli. Prý nějaký Panometer. Zní to divně, co? Spojení dvou slov panorama a plynometr asi nevyznělo jinak líp. 

Zdroj

V dáli se tyčila obrovská budova, která mi připomínala minikoloseum v německé verzi. Prý ale stará plynárna. Pořád jsem si nedokázala představit, co s tím má co dočinění baroko, ale tak, překvapení může být jakékoliv. Vystoupili jsme a já si říkala, že tam určitě budou viset barokní obrazy a my to budeme procházet. Bude nám foukat vánek do vlasů...ale omyl. Do tohoto monstra jsme nešli. Zabočili jsme za roh, kde byla další obr budova (tentokrát trochu víc upravená a určitě mnohem líp využitá), kde bylo napsáno Dresden im Barock, Yadegar Asisi, 360° panorama.

Vlezli jsme dovnitř, zaplatili vstupné, vyfásli dalekohled a šli po znění barokní hudby. A začalo to opravdu obrazy. Hned poté se to ale změnilo v něco naprosto úchvatného. Vešli jsme do temné místnosti s 12m věží, která byla kolem dokola obehnána obrovským plátnem se zobrazenými Drážďany v době baroka. A byla zrovna noc. Řvala tam někde kočka, bylo slyšet mumlání kněze. A pak se začalo rozednívat. Začali zpívat ptáci a byl slyšet hluk mluvících lidí. Svítání v Drážďanech. Všude, naprosto všude byly zobrazeni lidé v barokní době. Spousta střech, věže, kostely, uličky, trhy, řeka, mosty, hluk, rachot, všemožné zvuky. A najednou poledne, zvony, pozdní slunce, stmívání, bouřka, ohňostroj a tma. Pořád vše dokola. 

Vše jsme si mohli prohlížet ze tří pater věže uprostřed. Pokaždé jsme na zobrazeném plátně našli něco jiného. Detaily, které nám braly dech. Hlavně teda můj dech. Úžasem jsem juchala v každém patře. V tom nejvrchnějším se mi tedy juchalo hůř, neboť tam bylo nehorázné dusno, ale i tak to byl zážitek velkých rozměrů.

Yedegar Asisi je německý výtvarník perského původu, který své nadání ukazuje světu od roku 2006. Spektakulární expozice, které již zobrazovaly Řím v 1. století před naším letopočtem, Lipsko v roce 1813 a výstavbu Berlínské zdi. Od 6. června 2016 je ve výstavě Baroko a pak to vypadá na vybombardované Drážďany v roce 1945. (Na to se těší můj muž). Chystá se taktéž Titanic a spoustu jiného. Určitě bude na co koukat a stoprocentně to bude vždycky obrovský zážitek.

Jak sám autor říkal v natočeném rozhovoru, který jsme si mohli poslechnout, práce je to na dlouho, je to piplačka, ale stojí to za to. Pracuje s kombinací několika technik – malba, kresba, fotografie, koláž.

Zkusila jsem alespoň kousek nahrát. Kvalita nic moc a dost se to třese...takže spíš pro hrubou představu ;-) Začíná to v noci, tak chvilku vydržte :-)

Pryč ale od panometru. 

Plni dojmů jsme se vydali na další část výletu. Cílem byl místního park Großer Garten (velký 147ha). Měli jsme s sebou kola, takže jsme si stihli prohlédnout alespoň část a že se bylo na co koukat. Krásné travnaté plochy, udržované cesty, jezero, mašinka, někde tam bylo i ZOO a výrobna porcelánu. Plán byl jasný, dát si oběd a pak posedět a prolenošit čas na trávě s výhledem na jezero. A vyšlo to. Nebudu ani povídat, jak úžasné to bylo. Dokonce i motýli lítali, lidé se vozili na lodičkách, svítilo sluníčko, bylo teplo a byli jsme sami bez dětí. Budu z toho žít ještě hodně dlouho. 

Zdroj

 

 

Když jsme se projížděli a snažili se co nejvíc nasát, narazili jsme na barokní zámek, který byl vystavěn v roce 1683. Byl uzavřen, ale zvenku byl prostě nádherný. Nedivím se, že se kolem něj fotilo tolik novomanželů :o) Úplně jsem tam viděla nějaký romantický film a no...prostě představivost jela na plné obrátky. Znáte to...

Při relax chvilce jsem jako správný knihomol sledovala, kde se kdo válí s knihou. Na dece hned vedle nás seděla žena s dvěma dívkami a předčítala jim. Znělo to jako pohádka, ovšem s tou mojí němčinou by zněla téměř každá kniha jako pohádka. 

Vůbec se mi odtamtud nechtělo. Potřebuji takový nabíjecí park někde víc poblíž! A nejlíp stejně velký. Nebudu přeci troškařit.

Na cestě zpátky jsme zajeli k Bezdorfer See, k jezeru u Žitavy, které jsme už jednou navštívili. Tentokrát jsem s sebou měla kromě tenisek a sluchátek i kolo. Jezero jsme objeli kolem dokola. Celkem to dalo na 15km. Na kole a koloběžce co by dup :-) Stavili jsme se na pláži a trochu si odpočinuli. Nezdrželi jsme se ale dlouho. Jen jsme ponořili nohy do písku, nasáli atmosféru a frčeli domů. Byla to úžasná tečka za narozeninovým výletem.

 

Mám báječného muže :*

Těším se na další narozeniny a nebo prostě jen nějaký fajn výlet :-)

A to je vše mí milí čtenáři,

mějte se bájově - minimálně stejně jako já :-)

Safienka