Pokec u kafíčka VII. - Obklopujete se věcmi, když máte pocit, že vám něco chybí?

Jedno dítě spí, druhé kouká na pohádku, já si konečně udělala odpolední kafe a jdu si s váma zase pokecat.

Občas, teda vlastně asi dost často, mám pocit, že mi něco chybí. Někdy ani nevím, co je to konkrétně, ale takový prapodivný pocit tu prostě je. Divná prázdnota, která mě nahlodává k tomu, abych ji zaplnila. Bohužel se mi dost často stává, že ji vyplním špatně. Ten neurčitý pocit mám v sobě stále. Pak si říkám, kde jsem asi udělala chybu?

Marie Kondo ve své knize Zázračný úklid tvrdí, že mají lidé tendence podléhat skrblictví a schraňovat u sebe neustále nějaké věci. Staré, nepotřebné, neužitečné. To, co už nepoužíváme, tak dáme stranou a nahrazujeme to něčím novým, lesknoucím se, krásným, občas stále nepotřebným a hlavně neokoukaným. Už jsem o této knize psala (článek zde), což je známka toho, že z ní opravdu ráda čerpám a neustále ji vkládám do svých myšlenek.

Ještě nedávno jsem na tom byla stejně (nemůžu tvrdit, že jsem vyléčená) jako určitě většina z vás. Prostě jsem měla doma věci, které mi tu ležely, prášilo se na ně a i když jsem věděla, že je nikdy neobleču/nepoužiji, radši jsem je zastrčila někam dozadu s ujištěním, že se přeci někdy hodit budou. Co kdybych je někdy potřebovala? Tak přeci je nevyhodím. No ne?

Pak jsem si přečetla kousek zmíněné knihy a bylo vymalováno. Podlehla jsem vymítačské energii a vše lítalo do popelnice. Pořídila jsem si na to černé pytle. Popelnice byly brzy plné. U nás doma se moc nezměnilo. Přesto jsem už jen pocitově věděla, že se pročistil vzduch a zanesl světlo do těch nejtmavších míst.

Pak ale zase přišel TEN pocit! Pocit prázdnoty. A já mu opět podlehla. Listovala jsem na internetu a zjistila, že potřebuji milion věcí. Něco jsem si objednala (samozřejmě zase opět s mírou) a když to přišlo, tak jsem z toho radost měla, ale nebylo to to ono. Nedostavilo se to ulevení, které jsem tak moc čekala.

Kdysi jsem někoho slyšela tvrdit, že když se děti nudí, tak začnou střídat svoje potřeby. Mají pocit, že chtějí mňamku, chtějí pohádku, chtějí napít, chtějí na procházku, chtějí do náruče, ale vlastně se jen prachsprostě nudí a nevědí, co dělat.

Už několik dní si říkám, že budu vyžívat z toho, co mám (knihy do toho nezahrnuji :o) a zkusím najít ten pocit jiným způsobem. Vím, že to něco se neskrývá v hmotných statcích. Že se jedná o okamžiky, zážitky a pocity štěstí. Že to je o tom, poslechnout si pěknou písničku, namalovat si obrázek, napsat článek, přečíst knihu, uvařit dobré jídlo, vidět západ slunce, dýchat čerstvý vzduch,  vyjít do kopce, jen tak si zaskotačit, nechat se nahřívat horkou sprchou, dopřát si masáž, být se svým milým, rodinou, miláčkem, pokecat s kamarádkou, pustit si dobrý film nebo si dát jen voňavé kafe a nohy nahoru. Je toho spousta a občas si ani neuvědomuji, že mi to právě stačí k tomu, abych ten pocit prázdnoty zaplnila.   

Já vlastně všechno vím (neberte mě vážně), ale občas těžce zapomínám a pak se divím, když jsem vyšťavená jak šťovík a hlavně nenaplněná.

Jak to máte vy? Co vás naplňuje štěstím a zaplňuje tu studnu prázdnoty?

Safienka