Nikdy jsem moc před svátky uklízení neřešila. Když jsem ještě bydlela u rodičů, tak jsem měla za úkol uklidit si v pokojíčku a občas něco vypomoci po baráku. Jelikož ale moje uklízení dopadlo tak, že jsem se ocitla ještě ve větším bordelu, tak jsem to dost často vzdala. Pamatuji si zoufalý výraz mého tatínka, který se šel podívat, jak mi to uklízení jde a skoro se do pokoje ani nedostal. Přes velké kupy věcí nemohl otevřít dveře. Brala jsem to prostě důkladně. Rukou mi musel projít každý papírek, každá blbost, takže jsem se ve většině případů prostě zasekla u čtení nějakých starých dopisů nebo prohlížení alb. Pak jsem to všechno narychlo naházela na nejvíc temné a ukryté místo a tvářila jsem se nad věcí.
"Rodiče od nás vyžadovali, abychom si ve svém pokoji uklízeli, ale ani je nikdo neučil, jak to dělat. Co se týče uklízení, jsme všichni samouci."
Teď, když se mám starat o vlastní bydlení, je to jiné. Nemám na starosti jenom jeden pokoj, ale hned celý byt, který není nikterak malý. Každý kout na mě útočí svými němými výkřiky.
Abyste mě dobře pochopili, tak mé uklízení je často povrchní. Je toho moc, takže prostě uklidím jen to, co vidím a ostatní nechávám na někdy jindy. Prach setřu, kde ho vidím, vyluxuji jen to, co je vidět atd. Můj manžel je přesný opak. Ten, když už jde uklízet, tak to bere z gruntu. Vše se následně leskne jako psovi kulky. Občas mám pocit, že mě dostatečně nechápe a jakoby mi vyčítal, že uklízím opravdu jen tak letmo. Já bych se ale pomátla, kdybych měla uklízet všechno pořád důkladně.
Někdo chytrý tvrdí, že když si člověk potřebuje udělat pořádek v sobě, nejlepší cesta, jak toho dosáhnout, je uklidit své okolí. Nebo něco, co nejčastěji používáte. Kabelku, peněženku, skříňku, stůl, byt, zámek..:o) Je to pravda! Mám to vyzkoušené. A bohužel to mé povrchní uklízení na to vůbec neplatí.
Poslední dny mám pocit, že jsem se zbláznila. Nebo spíš se snažím nezbláznit. V hlavě mi lítá nehorázné množství neuchopitelných myšlenek, které mě uvádí do šílených stavů. Navenek možná působím klidně, vyrovnaně a šťastně, ale uvnitř jako bych byla roztříštěná, roztěkaná, zmatená a hlavně dezorientovaná.
A pak to přišlo. Do ruky se mi dostala kniha Zázračný úklid od Marie Kondo. Když jsem ji viděla poprvé, tak jsem byla spíše zvědavá. Co by kdo mohl o uklízení vtěsnat do knihy? Jak jsem se mýlila. Jsem teprve v půlce a musím říct, že už nemám doma téměř co uklízet. No, to kecám vlastně. Pořád toho je dost. Ono při dvou dětech to ani jinak nejde. To mé snahy vydrží vždycky tak 5 minut a pak je to opět postaru. Ale takové to uklízení až na dřeň, to už mám téměř hotové. Už mě čeká jen pár hříšných míst a potom půda, sklep a zahrada. A pak samozřejmě to normální. Umýt okna, utřít prach, vytřít, vyčistit...
Mně je najednou tak nějak líp. Nikdy bych netušila, že vynášení odpadkového koše pro mě bude taková přínosná činnost. Včera jsem byla v popelnici minimálně 10x, protože jsem měla vždycky pocit, že už mám dost, ale dost jsem toho ještě vůbec neměla.
Říkala jsem si, že bych vyfotila svoje dílo před a po, ale usoudila jsem, že by to vlastně ani vidět nebylo. To totiž vidí jen ti vyvolení, kteří mohou otevřít šuplík či dvířka a to vy, nezlobte se na mě, nejste.
"Lidé nedokážou měnit své návyky, aniž napřed změní způsob myšlení."
Paní Marie toho ve své knize o uklízení píše opravdu dost. Ne nadarmo je to jedna z nejvlivnějších žen, která mnoha lidem přinesla úlevu. Zbavila je spousty věcí, které si hromadí pro horší časy. Její krédo zní: Mějte doma jen ty věci, z kterých máte radost. Ostatní vyhoďte.
Jako jo, je spousta věcí, které doma prostě musí být. Dejte si ale ruku na srdce, že doma máte většinu věcí jenom kvůli tomu, že si myslíte, že se vám budou hodit, nevíte kam byste je dali, je vám jich líto a nebo je prostě musíte mít ani nevíte proč.
"Mnozí lidé pociťují potřebu uklízet, pokud jsou pod nějakým tlakem, jako například těsně před zkouškou. Ale tato potřeba nevzniká, že by si museli uklidit pokoj. Vzniká proto, že potřebují nastolit pořádek "v něčem jiném"."
Řekla bych, že tato kniha by se měla číst po celý rok, nejenom o Vánocích, kdy mají lidé pocit, že musí vygruntovat nejvíc. Člověk by do ní měl nahlédnout každý měsíc, aby se možná jen ujistil a namotivoval k ujištění, že doma není nic, co by tam být nemělo a nebo co se tam z neznámých důvodů nahromadilo. Mně samotné si stačí přečíst třeba jen odstavec. Potom zaklapnu a díky vlně energie jdu uklízet. Při čtení už mi běží seriál toho, jak to budu dělat, co kam dám a co vyhodím. Dokonce jsem si pořídila velké černé pytle. Sice si přijdu jako ten největší zločinec, když jdu vyhazovat velký plný pytel do popelnice, ale snad to sousedé pochopí. Já své děti opravdu nevyhazuji. Ani zvířátka!
"Uklízení přináší viditelné výsledky. Uklízení nikdy nelže."
Zázračný úklid, Marie Kondo
Knižní Klub, 2015
Žádné komentáře:
Okomentovat
♥ Děkuji za milé komentáře ♥