V poslední době myslím často na
borůvky. Na jejich sbírání někde na kraji lesa, do kterého
svítí něžně sluníčko. Je tam jakési bezčasí a já si dávám
se sbíráním pěkně na čas. Vedle sebe mám položený košík,
do kterého sbírám jednu kuličku za druhou. Pomalu, abych je
neponičila a donesla v pořádku. Nikdo mě do ničeho nežene a
nikam nespěchám. Vychutnávám si to, jak je to všechno v klidu.
A tak se to snažím dělat v poslední
dobou pořád. Nejde mi to ještě ve všem, ale ve většině případů mi naskočí obraz borůvek a já zpomalím.
 |
| Zdroj |
Ani vlastně nevím, kde jsem k tomu
přišla, že na mě vlezl pocit, že musím dělat všechno rychle.
Takové to Včera bylo pozdě. Začala jsem se tím strašně
šikanovat a sama sebe ničit.
Dost často jsem se přistihla, že se někam ženu a vlastně ani nevím proč. Možná ze zvyku, kdo ví.
Honem rychle sem, honem rychle tam. Dělej, dělej...makej, šup,
šup..
A pak ty seznamy. Strašně ráda píšu
seznamy, ale zjistila jsem, že to nesmím přehánět. Myšlenky mi
lítají a já mám z původních tří položek popsán papírek ze
všech stran a ještě mám pořád tendence dopisovat.
Pak když mám volno a zrovna se
nemusím starat o ty dva raubíře, vezmu si seznam do ruky a
vyflusaně odškrtnu poslední položku těsně před příjezdem
rodiny. Mám odškrtnuto. Stálo to ale za to? Možná ten pocit, že
mi na papírku nic nezbylo. Vítěz? S kým to vlastně soutěžím? Jedině sama se sebou.
Jedna slečna mi nedávno řekla,
jestli si toho na ten seznam nepíšu moc. Já ji odvětila, že
občas napíšu jen tři položky. A ona na to, jestli by nestačila
jedna. Wow! Výzva! Mít na seznamu TO DO jen jednu položku.
Dokážete si to představit? Je to takové rebelské, odvážné a strašně free. Možná by připutovaly
odstrašující myšlenky typu: „Co sakra budeš dělat ten
zbývající čas?“ … „Musíš to přeci nějak vyplnit, to
nejde nic nedělat.“.
Řekla bych, že nic nedělat je velké
umění v dnešní době. Prostě jen tak žít. Za něčím se
nehnat. Nedělat si plány. Nic moc neplánovat. Jen si třeba
malovat nebo číst. Nebo se jít projít do lesa a poslouchat
přírodu (bez sluchátek). Nebo se jen tak bloumat ulicemi,
nakukovat do obchodů a nic nekupovat. Nebo jen tak sedět a
rozjímat. Napsat dopis, pohled a nebo jen nějaký krátký vzkaz.
Zahrát si večer karty a nebo si jen tak povídat. Nebo třeba
zavolat kamarádce a zajít s ní na drink. Kouknout se na film a nic
jiného dalšího u toho neudělat.
Mít čisto.
Nestarat se a jen tak si sbírat
borůvky.
Jak to máte vy? Umíte nespěchat?
Safienka
Žádné komentáře:
Okomentovat
♥ Děkuji za milé komentáře ♥