30.dubna - Beltain

I přes to, že první dítě dneska přišlo hlásit, že je ráno, v šest hodin a druhé následně o několik minut později, to byl krásný den. Po dlouhé době svítilo slunce a to už je samo o sobě dosti nakopávací. Znáte to, čaj chutná líp, ovoce je zářivější, káva voňavější, okna umytější, bordel zamaskovanější, nervy obalenější...prostě slunce je zázrak.

Jinak se dneska nic extra světoborně nakopávacího nedělo. Pominuli poslední duben a svátek zvaný Beltain. Oslavu pálení čarodějnic se mi moc zmiňovat nechce, protože se mi to nelíbí, děti z toho mají strach a já vlastně taky, protože občas se jako čarodějnice chovám.

Zdroj

Ovšem v mé hlavě se dneska odehrála zase jedna chytrá diskuse mezi Mnou a Mnou. 

Bylo to o tom, co už je dosti omleté, ale vlastně stále pořád aktuální, proč děláme věci, v kterých se necítíme šťastni? Protože je to jednodušší? Protože jsme na to zvyklí? Protože ... protože ... protože?

Dneska jsem se sama ocitla právě v takovém stavu. Spílala jsem samu sebe a ptala se proč.

Po výletu jsme se vrátili zpět domů, děti opět nabušené novými zážitky jako je svezení hasičskou Tatrou, sezení v Tatře, koukání na Tatru, padání na trávu, ježdění na kole a ujídání sušenek. 

Teď už konečně spí. Ano...konečně. A já se loučím s dubnem tak nějak v poklidu. 

Doufám, že jste si dnešní den užili (a asi ještě užíváte), přičichli k nějakému ohýnku (nepřipálili si vlas) a dostatečně se nabili dobrou energií. 

Mějte se bájově, zase zítra.

Safienka

PS: Mami, všechno nejlepší :):*

Převzato z Kuchařky ze Svatojánu:

BELTAIN

Beltain je skutečným svátkem jara. Zima, chlad a smrt jsou pro tento rok zažehnány.

Stěžejním tématem svátku Beltain je plodnost, předvečer prvního máje dosahují sexuální síly světa vrcholu, a proto byl v pozdějších dobách tento nádherný svátek hloupě zredukován na „orgie v hájích“. Je to částečně i proto, že jsme se odvrátili od skutečného významu sexuální energie a sexu jako takového. Pro některé je to pouhý prostředek k plození dětí a pro jiné potěšení.

Něco musí být obětováno, aby něco dalšího mohlo žít. Svátek Beltain oslavuje rovnováhu v přírodě a vesmíru, věčný koloběh. Aby mohl vzniknout nový počátek, musí něco starého odejít. Co obětujeme pro další život my? Modernímu, civilizovanému člověku je pojem osobní oběti zcela cizí, odmítáme se zříci byť jen maličkosti. Možná bychom za jakousi formu oběti mohli považovat dobročinnost, peněžité příspěvky na hladové děti a toulavé psy. Ale sami jistě cítíte, že to není jaksi ono, vytratil se nám z toho ten osobní prvek. Je dobré se nad tím občas zamyslet a proč ne zrovna o filipojakubské noci?

Stromem pro Beltain je jednoznačně jeřáb, je to strom s nejsilnější energií ochrany. Ochraňuje nejen dům, pole a zahrady, ale i naši duši. Když bloudíme a ztrácíme se a hrozí nám šílenství, jeřáb nás vždy vrátí zpátky. V noci na prvního máje se odřezávají větévky jeřábu a jako ochranné amulety se věší do domů. Je důležité, aby větévky byly „na očích“ prvomájovému Slunci, když ráno vyjde. Vyrábějí se z nich také rituální ochranné rovnoramenné křížky svázané červenou nití. Tyto křížky jsou mimořádně účinné.

V podvečer se zapalují živé ohně, které mají ochrannou moc. Živým ohněm se rozumí takový oheň, který je rozdělán za pomoci tření dřívek a troudu.

Vztyčují se májky – mužský falický kůl se vsadí do ženského, teplého klína Země.

Svátek Beltain byl také spojen se Zeleným mužem, prastarým archetypálním symbolem Pána Lesa. Starý Zelený muž byl rituálně zabit mladým a postavil se na jeho místo. Představuje to kromě jiného i přeměnu staré, temné, chladné a zlé energie na opačný pól – světlo, teplo a dobro.

29.dubna - Kola, hry a sekaná

Sobota.
Asi před týdnem jsem si dělala na dnešní den velké plány. Dneska jsem ale usoudila, že to nebudeme přehánět.
Nejsme všichni ještě úplně fit (nejhůř jsem na tom asi já), takže jsme si zadali jen malé dva úkoly. Vynést tříděný odpad a jít se s dětmi projet/projít na kole. Z kol se vyklubala ani ne půl hodinová procházka směrem ke kačeně (aktuálně je tam opravdu jen jedna) a rychlejším tempem zpět, neboť začínalo pršet.
Dětem zářila očička a evidentně jim krátký výšlap/výjezd stačil.

Následoval šálek kávy a návrh zahrát si nějakou společnou hru. Začali jsme u Člověče nezlob se, pokračovali u Prší, Záchodu, Domina a Stavění/Bourání komínu. Co vám budu povídat, zábava všehovšudy na půl hodiny. V tomto ohledu jsou děti opravdu rychlé.

Osobně jsem měla dneska radost ještě z dalších dvou věcí.

První z nich bylo roztřídění dokumentů z jedné obrovské hromady na několik kupiček. Chystala jsem se na to už dlouho a ještě to není úplně hotovo, i přes to mám dobrý pocit z alespoň částečně vykonané práce, kolem které chodím už několik měsíců. Třikrát hurá.

Druhou věcí je nový recept, který jsem už dlouho očíhávala u Kristiny na blogu, a je na Kuřecí sekanou. Měla jsem z toho trochu strach, ale povedla se a já mám neustálé nutkání chodit ukrajovat :o)

Teď už jen pohoda, nohy nahoře a asi nějaký film.
A jak jste se měli vy?


Safienka

Jarní nakopávací deník (úvod)

Pořád tady mudruji nad tím, co bych chtěla psát, kdy to psát a jak to nejlíp uchopit. Protože mám pocit, že má prokrastinace se vzdaluje a moje hlava se začíná zavařovat různými nápady, rozhodla jsem se k velké slávě vrátit k dennodenním zápiskům. Byla bych moc ráda, kdyby to bavilo vás i mě a celkově to mělo nějaký smysl. Rozhodla jsem se tedy vytvořit takový malý nakopávací jarní deník (podobný styl, jako byl ten předvánoční).

Zdroj

Je to totiž jasné...jaro je letos opravdu všelijaké a nedá se očekávat nic. Možná ani léto nebude jistota. Třeba bude chumelit až do prosince. Naše děti by kvitovaly, neboť by si pořádně užily sáňky a boby...Mě by ale jistojistě brzy kleplo, protože pořád je někde strojit, svlékat, strojit, utírat nudli a mrznout, to fakt ne.

Jako snad každý rok, tak i letos mám pocit, že bych měla shodit několik kil, oloupat zimní seschlou kůži, dodat tvářím trochu barvy, hlavě trochu vzduchu a myšlenkám nový motivační elán. Jako každý rok mám velké plány a držím si strašně moc palce, abych je dokázala převést do praxe a nezůstávala jen u teorií nebo konců, které vznikly v popudu slabé vůle či velké netrpělivosti.

Nebudu tady slibovat hory doly, protože prostě normální stereotypní život na rodičáku s dvěma malými dětmi za zadkem, ale tak, uvidíme...uvidíme, třeba budeme překvapeni. Protože co víc chtít, než veselejší, šťastnější a lepší život?

Můžete se tedy těšit. Nebudu vybírat nějaké speciální datum, prostě jednou začnu :o) Tak...a je to ;-)


Mějte krásný večer,

mávám,

Safienka

Na vlně fantasy

Fantasy svět - nemám na něj náladu vždycky, ale dokážu mu propadnout:-) Viz má oblíbená série s automechaničkou a kožoměncem Mercy Thompson.

Tentokrát jsem měla políčeno na dva filmy a jednu knižní sérii. Ani jedno mě nezklamalo a nahodilo do té správné nálady. I když je pravda, že raději nejprve čtu knihy a pak se koukám na filmy, udělala jsem výjimku.

První film, který bych vám ráda doporučila, je Fantastická zvířata a kde je najít. Vrátíme se do světa mudlů, čarodějů a uslyšíme o Bradavicích (opravdu jen uslyšíme). Jak jste už asi pochopili, scénář psala paní Rowlingová, režii dělal David Yates.

Stručně řečeno, podivín Newt Scamander přijíždí do New Yorku s magickým kufříkem, který schovává spoustu fantastických zvířat. Kufřík se samozřejmě párkrát omylem otevře a některá zvířátka se rozutečou do ulic města. A k tomu všemu se New Yorkem začíná šířit obrovská neviditelná vlna zla, která ničí vše, co si zamane. Takže co dřív? Najít zvířata či zlo?

Bavilo mě to. Dost. Líbily se mi efekty a vůbec tajemný kufřík a záhadná zvířata. Paráda. Eddieho Redmayna, který hraje zvířecího podivína, jsem poprvé viděla v Dánské dívce a musím říct, že tady se mi líbil víc. Byl tak správně potrhlý a důvěřivý.

Zdroj

Zdroj

Druhý film je taktéž natočen podle knižní předlohy a nese název Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti. Scénář Jane Goldman, od které jste mohli vidět Hvězdný prach. No a režie Tim Burton.

Správné burtoňácké podívání vám povím. Nejsem ten typ, který by vyhledával strašidelné a hororové filmy, takže některé pasáže pro mě byly náročnější, ale užila jsem si to stejně. I když teda vykulené bílé oči a děti v rozbombardovaném dětském domově budu mít před očima ještě dlouho.

Opět stručně řečeno, mladému Jakeovi zanechá dědeček několik zpráv, které ho donutí vrátit se na místo, do sirotčince, o kterém Jake tolik slyšel. Podívat se, kde žily děti, které byly opravdu podivné - neviditelné, silné, těžké, s hlavou plnou včel....Skryté světy se znovu objevují a Jake zjišťuje, že není jen ten obyčejný kluk, kterým si vždycky myslel, že je.
Vřele doporučuji a jestli někdy seberu odvahu (ehm čas), tak si přečtu i knihy. Jsou tři ;-)

Zdroj

Zdroj

Poslední dnešní doporučení padá na knižní fantasy sérii Skleněný trůn od Sarah Janet Maas (autorka stejně stará jako já...už by bylo na čase, abych něco napsala :o)). Série má vydaných 5 knih/dílů a vypadá to, že se bude pokračovat (za chvíli bude díl stejně široký jako má polička v knihovně). Já zatím četla 2 a myslím, že zanedlouho poběžím pro třetí (je to dobré, když chcete pokračovat ve čtení a nemusíte čekat na vydání).

Jedná se o fantasy sérii určenou pro Young adult. Hlavní hrdinka Celaena je od mala učena k tomu, aby se stala nejlepším zabijákem na světě. Jednou jí to ale nevyjde a ona skončí v solných dolech, kde si odpykává doživotní trest. Až ji odtamtud vytáhne korunní princ a chce, aby se stala zabijákem samotného krále, výměnnou za její svobodu, potažmo po několika letech věrné služby za úplnou osobní svobodu. Dívka se dává do kupy a začíná  vzpomínat na své schopnosti.

Je tam celkem dost boje, krve, ale taky romantika, jiné světy, trocha přátelství, zrady a pochybností.

Jsou to brožky, je to napínavé, oddychové, čtivé a mě to moc baví. Slyšela jsem zvěsti o tom, že je tato autorka opravdu bravurní spisovatelkou, takže se těším až mi opět trochu počechrá emoce a já budu znát všechna její díla.




A co vy a fantasy? Mohli byste mi doporučit nějaký dobrý fantasy film či knihu?


Mějte se bájově,
Safienka