O dávné moudrosti skutečného zasvěcení (Zasvěcení - Elisabeth Haich)

Elizabeth Haich se narodila v Budapešti v roce 1897. Po skončení válek emigrovala do Švýcarska, kde se stala spoluzakladatelkou školy jógy. Životní zkušenosti ji dovedli k napsání několika děl, z nichž Zasvěcení se stalo asi nejvlivnějším.

Musím přiznat, že jsem tuto knihu četla dvakrát. Poprvé, zhruba před rokem, jsem ji nebyla schopna dočíst. Nyní se mi dostala do rukou po druhé, já ji dala další šanci a tentokrát dočetla až do konce. Kniha přijde do rukou v tu správnou chvíli a dá nám to, co potřebujeme. Vždycky.

Nejedná se o žádnou „lehčí“ literaturu. Určitě to není dílo, které vám zaplní jednoho odpoledne a které vám dodá tu správnou míru relaxace. Knihu nemohu přesně zařadit do jednoho žánru. Míchá se tu jak román, tak biografie, historie, psychologie i duchovní literatura. Je to obsáhlá tvorba, která střídá formu vyprávění, vnitřní monology a v závěru i dialogy. Pro lepší představivost tu je i několik obrázků.

Vše je čtenáři podáváno na necelých 500 stránkách pomocí příběhů dvou žen. Přemýšlím, jak bych to pro větší představu shrnula. Hodilo by se slovo mystické, strhující a určitě náročné.

Příběh je rozdělen do dvou částí, které spolu souvisí. Vyprávění začíná u mladé dívenky, která žije s rodinou na přelomu 19. a 20. století. Už od mala zjišťuje, že vnímá svět jinak než ostatní. Popisuje pocity cizince v zemi, kde si velký pán říká „otec“ a paní „matka“. Připadá si jako duše uvězněná v cizím těle. Snaží se přesto žít normální život a přijímat ho tak, jak jí je dán. Už od dětství je velice nadaná. V nezvykle nízkém věku je schopna číst, psát a učit se ostatním věcem určeným pro starší. Postupně čtenáře seznamuje se svým životem až do dospělosti, kdy si najde manžela a porodí dítě. Své okolí ohromuje svojí přirozenou znalostí jógových prvků, uměním přenosu myšlenek a jiným vizím.

Tato část díla je pro čtenáře velice čtivá. Připomíná nám příběhy, které dílům dávají strhující ráz a nedovolují nám přestat číst.

Od doby, kdy se dívka stává dospělou, vytváří si svoji rodinu a zaměřuje se na tvořivou činnost, je příběhu dodáván trochu jiný pohled. Najednou se začíná otvírat složka přemýšlení a hloubání. Přicházejí vize, které ji nutí víc pracovat. Stává se žádanou osobou. Lidé k ní chodí pro radu.

Přecházíme v druhou část a ocitáme se v Egyptě, kde je nám přibližováno učení velekněze Ptahhotepa. Zaměřujeme se na ženu, kněžku, která touží po zasvěcení. Procházíme s ní všechna stádia příprav. Najednou se čtenáři dostává velká míra informací, která mu dovoluje číst a studovat zároveň. V tuto chvíli je obsah knihy věnován spíše odborné části, kdy je těžké se soustředit a vše vstřebávat. Určitě si zde najdou zálibu čtenáři, kteří rádi vyhledávají informace o egyptských pyramidách a náboženství.

Příběh se opět stává čtivým, i když maličko náročnější svým podáním.

Díky dvoum příběhům vidíme souvislosti a karmické vztahy. Vše souvisí se vším a každý život má nějaký význam.  Sama jsem se občas musela na chvíli vrátit, abych si uvědomila, kde vlastně jsem. Závěr je pro čtenáře tak trochu otevřený, i když pro hlavní hrdiny naprosto jednoznačný.

Jsem ráda, že se mi tato kniha dostala do rukou a měla jsem možnost si ji celou přečíst. Musím říct, že je to dílo, které není tak jednoduché k pochopení. Na druhou stranu zde můžete nalézt spoustu informací ohledně astrologie, karmy, převtělování, pyramidách a symbolickém zasvěcení.

Jak je uvedeno v anotaci: „Je to nejobsáhlejší neinkarnační zpráva, jaká byla sepsána, nejsrozumitelnější svědectví o dávné moudrosti skutečného zasvěcení, jež odedávna dráždí lidskou fantazii.“

Z vlastního pohledu bych tuto knihu zařadila na seznam knih, které byste si měli přečíst. Nemusí to být hned, ale někdy určitě!

Safienka

Název: Zasvěcení

Autor: Elisabeth Haich

Vydáva: Metafora, 2012