Čaj o páté

  Celý život prožíváme každý den, každou hodinu. Něco vnímáme víc, něco míň. Něco jen tak přejdeme, něco vlastně vůbec nevnímáme, protože doufáme, že už to bude pryč. Něco prospíme, projíme, pročteme, prokoukáme, prohledáme, prohrajeme a mohla bych tak pokračovat do aleluja.

Narodily jsme se v nějakou hodinu, která určuje náš ascendent, naši osobnost. Ovlivňuje nás  víc, než si myslíme. Jsme zvyklí nějak žít. Pomáhá nám v tom čas, jehož systém nám kdysi vštěpili.

  V určitý čas se nám něco dělá hůř, něco líp. Snažíme se dělat vše dle toho, co našemu tělu nejvíc vyhovuje. I když někdy nám to okolnosti dost popírají, tak většina je pro nás stabilní a oblíbená.

Od té doby, co mám děti, se čas dělí na pravidelnější a stereotypnější úseky, než jsem byla zvyklá. Vstáváme, snídáme, snažíme se vymyslet dopolední aktivitu (nemám ráda déšť!), obědváme, snažíme se vymyslet odpolední aktivitu (nesnáším déšť!), svačíme, večeříme, koupeme se, čteme pohádky, uspáváme a poté my rodiče žijeme a nebo padneme.

  V těch několika málo chvílích, kdy jsem byla jen sama se sebou mě napadla myšlenka o jedné hodině. Jak se můj život měnil kolem páté hodiny.

Pátá hodina v...

Dětství – V pět jsme většinou večeřeli. Pátá, šestá. To už byl jasný hlad. Nebyly jsme z těch rodin, které večeří až kolem sedmé, osmé.

Základní škole – Kolem páté jsem se toulala někde venku a pak jsem mířila zpět domů. Pamatuji se, že jsem si schválně přeřizovala hodinky, abych domů ještě nemusela.

Střední škole – V pět jsem se učila. Teda, buďto jsem si četla a nebo jsem se učila. Ještě doteď si pamatuji těch 200 rostlin, které jsem se musela v biologii nadrtit. Pamatuji si jich 5?

Vysoká škole – Před pátou končil předposlední a nebo poslední blok. 16:10-17:45 – Můj mozek už opravdu nespolupracoval!

Práci – Kolem páté jsem se vracela z práce. Když jsem teda nekončila dřív a zrovna nekafíčkovala. 

Mateřské „dovolené“ – Momentálně je už v pět tma, tudíž když dojde na nejhorší, tak už v pět koupeme a pak následně večeříme.

Stáří – To ještě není (jsem optimista), ale až to třeba jednou bude, tak budu nejspíš luštit křížovku, koukat na seriál či zprávy a nebo si číst knížku J

A jak to máte vy? Co děláte o páté?

Poslouchejte svoje děti

  Snaží se nám sdělit spoustu věcí, ale my je neposloucháme. Vidíme jen to svoje. Neustále jim něco vštěpujeme, ale zároveň žasneme, co dokáží samy bez naší pomoci udělat, říct či si pomyslet. Máme pocit, že je musíme vychovávat, ale není to naopak?

  Když mi bylo patnáct, byla mojí nejoblíbenější autorkou Lenka Lanczová. Její knihy jsem milovala a četla je pořád dokola. I přesto, že se můj čtenářský apetit časem pozměnil, tak zjišťuji, že se občas k podobným knihám vracím. Chodím si k nim odpočinout. Doufám, že v nich najdu něco, co mě odlehčí a vykouzlí úsměv na tváři.

  Zjišťuji ale, že i když je kniha o mladých lidech, vůbec nemusí být tak úsměvná a oddychová, jak by se mohlo na první pohled zdát. Poslední dobou je čím dál tím víc populární žánr Young Adult. Ač už nepatřím mezi ty náctileté, tak mám pořád možnost něco si přečíst a až tak neumírat nudou.

  Číst knihu o mladých lidech, kteří dennodenně přemýšlejí o sebevraždě, je celkem náročný kalibr. Deprese, pocity prázdnoty, osamocení, nepochopení...Sakra, o tom by přeci mladí přemýšlet neměli! Kde je chyba? Chyba v nás?

  Theodor Finch je známý výtržník, agresivní mladík, který se už několikrát pokusil o sebevraždu. Ještě mu to ale nevyšlo. Neodhodlal se. Přesto ho hranice mezi životem a smrtí přitahuje jako magnet.

  Tentokrát potká na římse zvonice oblíbenou Violet Markeyovou. Dva, kteří mají podobnou chuť do života. On trpí bipolární poruchou, jí zemřela sestra. Kdo tady bude koho zachraňovat?

  Přestože to vypadá, že on je tady ten, co by měl být víc na dně, tak opak je pravdou. Nikdo nevidí do nikoho a musí jen tušit, co se děje. Láska se stává lékem, který pomáhá. Hledají ji přes malé vzácné okamžiky, které to celé posouvají dál. Díky společnému školním projektu vyráží na místa, která jsou jedinečná. Aby došlo k rovnováze, něco zanechávají a něco si naopak berou. Co ale bere život jim? Je to snad láska k rodině, která může být tak bezohledná a zničit nás? Nebo to je náš vnitřní vesmír, který se tak moc neslučuje se světem okolo nás. Popsané papírky jako vysvobození?

  Nechala jsem se nalákat krásnou obálkou, která slibovala příběh plný naděje. Našla jsem smrt. Avšak smrt v podobě vysvobození. Nikdo by si neměl brát život. Dostali jsme ho a nemáme právo si ho brát. Po vykreslení zmíněné poruchy chápu, že někdo to nezvládá a najednou nevidí nic kromě toho jednoho směru.

  Ač čte člověk jakoukoliv knihu, tak v ní ve většině případů najde něco pro sebe. Něco, co se nás týká, co nás zaujme nebo nám dá nový pohled na věc.

I po dočtení si ale stojím za svým. Nikdo by si neměl brát život, natož děti!

Název: Všechny malé zázraky

Autor: Jennifer Nivenová

Vydává: Yoli, 2015

Recenzní výtisk věnoval portál bux.cz

Recenze psána pro blog IDNES

Chocolate book TAG

1. Tmavá čokoláda - kniha, která pojednává o temném tématu (např.: zneužívání, domácí násilí, šikana atd.)

2. Bílá čokoláda - vaše oblíbená kniha - milá/pozitivní/humorná

3. Mléčná čokoláda - kniha, která je tak absolutně boží, že jste ji nedokázali odložit a museli číst dál a dál

4. Čokoláda s karamelovou náplní - kniha, u jejíhož čtení jste měli pocit, že jste celí ulepení, jak sladká byla

5. Kit-kat bez oplatky - kniha, která vás v poslední době nejvíce překvapila

6. Snickers - kniha, ze které jste šíleli

7. Horká čokoláda se šlehačkou a marshmallows - kniha, kterou byste si vybrali pro poklidné čtení

8. Bonboniéra - série, o které si myslíte, že je v ní něco pro každého, a proto by mohla zaujmout široký okruh čtenářů

Co je lepšího než čokoláda? Hořká s lískovými či jinými oříšky...mléčná, bílá, na vaření či s různými příchutěmi...hmm..kdo by odolal?

Nedávno jsem na stránkách Knižní přátelství narazila na zajímavý knižní tag, který má s čokoládou trochu společného (ano, má ji v názvu). A tak jsem neodolala a zamyslela se. Protože zamýšlet se více o knížkách je pro mě aktuální téma. Nechápejte mě špatně, o knížkách přemýšlím. O té, co dočtu, tak hned. Nebo o té, co mě vyloženě uhrane, tak hodně dlouhou dobu. Ale tak, jakože bych musela více zapřemýšlet a vybírat, to jsem nikdy nedělala....takžeeee, jdeme na to J

Tmavá čokoláda - kniha, která pojednává o temném tématu (např.: zneužívání, domácí násilí, šikana atd.)

Knihu s temným tématem jako je domácí násilí jsem četla a jmenovala se Zavři očka svý od Suzanne Redfearnové. Ač vypadá Gordon jako sympatický chlap, tak za zavřenými dveřmi se z něj stává netvor. Jillian to nemá lehké, ale zvládne sebrat veškerou svojí odvahu, děti a zmizet.

Ještě mě napadla jedna kniha, která je tmavá nejen tématem, ale i obálkou a jmenuje se Plavat se žraloky od Claire Bidwell Smithové. Téma smrti je náročné a určitě není pro kdekoho. Ale zase na druhou stranu je to téma plné uvědomění. Claire pohřbívá oba své rodiče. Musí se s touto ztrátou vyrovnat a znovu začít žít.

Bílá čokoláda - vaše oblíbená kniha - milá/pozitivní/humorná

Věčná dobrodružství kapitána školky a nebo Možná, možná ne od Roberta Fulghuma. Krásné, vtipné, pozitivní, humorné. Stoprocentně.

Mléčná čokoláda - kniha, která je tak absolutně boží, že jste ji nedokázali odložit a museli číst dál a dál

Ač se obálkou na mléčnou čokoládu moc nehodí, tak určitě Na hraně zapomnění od J.A.Redmerski. Ta kniha mě dostala. Přečetla/zhltla jsem ji za den a nemohla se odtrhnout. Úžasná byla!

Čokoláda s karamelovou náplní - kniha, u jejíhož čtení jste měli pocit, že jste celí ulepení, jak sladká byla

Nejsem si jistá, jestli jsem tak mega sladkou knihu někdy četla nebo ji měla v knihovně. Ale co je tak na mé poměry krásné a sladké byla knížka od Alexandry Potter Není přání jako přání. Je úžasná. Od první chvíle je Vám jasné, jak to dopadne. Určitě v tomto směru nemám pocit, že by ta sladkost byla na škodu.

Kit-kat bez oplatky - kniha, která vás v poslední době nejvíce překvapila

Tak to je jistojistě kniha od Jodi Picoultové s názvem Čas odejít. Z ní jsem byla hodně paf a musela o ní přemýšlet. A konec byl opravdu skvěle zvratový a nečekaný!

Snickers - kniha, ze které jste šíleli

Eleanor a Park od Rainbow Rowellové. Úžasná kniha! Opět jedna z mých oblíbených, kterou jsem musela držet v ruce pořád a která mě přiváděla do transu a šílenství. Opět šílenství v dobré míře.

Horká čokoláda se šlehačkou a marshmallows - kniha, kterou byste si vybrali pro poklidné čtení

Tak tady bych vybrala Malé ženy od L.M.Alcottové. Četla jsem je nedávno v rámci našeho soukromého knižního klubu a bylo to takové pohodové, nic moc nervy drásajícího s krásným příběhem.

Bonboniéra - série, o které si myslíte, že je v ní něco pro každého, a proto by mohla zaujmout široký okruh čtenářů

To je oříšek, ale po delších úvahách bych vybrala sérii od Roberta Fulghuma s názvem Třetí přání. Má tři díly, knihy mají ucházející počet stran a já jsem z nich úplně okouzlená a odvařená. Hodně myšlenek, nápadů, úžasných témat, najdete tam i milostnou zápletku, navštívíte spoustu míst a budete se jednoduše bavit. Dle mého J 

Když je problém u tebe, bude chyba u mě

  Nikdo není neomylný, ani já ne. Nejsem svatá, abych jen mlčela a kývala. I když by to bylo to nejlepší, co bych měla udělat. Někoho by možná napadlo, že neví, o čem si má povídat. Lidé, neblázněte, je takových témat! A místo toho řešíme druhé. Ne sebe, ale druhé! Jejich životy, osudy. Máme pocit, že jim musíme poradit a že ta naše rada je to nejlepší, co jim můžeme dát. Omyl.

  Dost často stačí tak málo. Jeden výraz a může dojít ke katastrofě. Ocitáme se v situaci, o které jsme před vteřinou neměli ani potuchy.

  Liane Moriarty to vystihla naprosto úžasně v knize Sedmilhářky. Ukázala čtenářům ženy, které jsou nenasytné, pomstychtivé, závistivé a hlavně kruté. Přijde mi, že tento post se týká ve světě hlavně žen. Říká se, že chlapi se raději pustí do rvačky, ženy vypustí pomluvy. Co je horší? Mít to hnedka za sebou, i když s rozbitým kokosem a nebo se stát terčem pomluv na hodně dlouhou dobu? (Pozn. Neřeším druhou situaci v knize, která je na jiné téma.)

  Spousta mistrů nás učí, abychom nedbali na názor druhých. Ale ono je to taaaaak těžké! Poslouchat jen sami sebe a na okolí koukat s nadhledem. Jen tak jako by zpovzdálí. Nic neřešit, jen se usmívat a popíjet si to své šampaňské.

  Jane to nemá lehké. Je mladou matkou, která se přestěhuje do místa, kde vládnou ženy. Muži jako by byli jen v pozadí a dumali, k jakému klanu se mají přidat. Její syn Ziggy je nařknut z násilí, které se odehrálo v nedaleké školce. Malá holčička ho označila a najednou se mu hroutí celý svět. Co naplat, že tvrdí, že nic neudělal. Všichni to slyšeli. Všichni si udělali svůj názor a rozhodli se tak. Dospělí. Ti, co mají šílený pocit, že musí něco udělat.

  Kromě toho, že mě hned v úvodu vytočil přístup učitelky, jsem se následně rozčilovala nad chováním rodičů a všech okolo. Kniha, která mi sice rozdrásala nervy, ale za to mě totálně pohltila. Přemýšlím a mluvím o ni už dlouhou dobu a jen tak asi nepřestanu.

  Číslo sedm je dle Druidů číslem tajemna, kouzel a magie. Je to ale také číslo změny, pokusů, odvahy a riskování.  Lunární fáze trvají sedm dní, lidské tělo se znovu obnoví po sedmi letech, spektrum se skládá ze sedmi barev, hudební stupnice má sedm not, lidské tělo má sedm čaker, týden má sedm dní, existuje sedm tradičních planet.

  Co jsou to ale Sedmilhářky?  Podle dostupných informací je to někdo, kdo lže, jako když tiskne. Vymýšlí si dennodenně a nemůže přestat. Podle svého selského rozumu bych řekla, že ten člověk má sakra problém.

Všechny ženy v příběhu mají nějaký problém, každá svůj a každá řeší problém té druhé. Zapeklitá situace. Hlavně je v tom ještě vražda! Až do konce nevíte, kdo vraždil, koho zavraždil a vlastně se vše dozvíte až na konci.

Takže, řešte si jen to své,  vezměte si šampaňské a určitě si přečtěte tuto knihu! 

Název: Sedmilhářky

Autor: Liane Moriarty

Vydává: Ikar, 2015

Recenzní výtisk věnoval portál bux.cz

Recenze psána pro blog IDNES