sobota 20. února 2016

Pokec u kafíčka VI. - Dennodenní drogy



Jaká je vaše denní droga? Máte něco bez čeho je váš den tak nějak neúplný? Já jsem našla hned několik věcí, s kterými jsem šťastnější, klidnější, pohodovější. Pozn. Víte, že stereotypy jsou částečně známky autismu? :o)

Za poslední tři roky se mi to dost ustálilo. Možná to je jen dočasné, ale každopádně mi to dává určitý podíl vyrovnanosti a hlavně se mám vždycky na co těšit. A že já se ráda těším.

Když to vezmu od rána, tak hned jak se vzbudím, najdu nějakou snídani, se začnu těšit na dopolední kafe. Jako bych měla najednou pocit, že bez něj nepřežiji. Když začne zívat nejmladší z rodiny,ve mně začne pípat vnitřní budík „bude kafe, bude kafe, bude kafe“. Zvládla bych si ho samozřejmě udělat i když by byl vzhůru, ale přeci jen je to takové pohodlnější. Na chvíli si sednu, druhé nejmladší pustím pohádku, a vypiji si kafe! Hned mám lepší den.

S kafem má také co do činění kniha a něco dobrého. Není to až taková nutnost, ale každopádně je to příjemnost. Přečíst pár řádků, zakousnout malý kousek! čokolády nebo schroupat „pár hrstí oříšků“. Ještě kdyby k tomu byl nějaký pohodlný flek, měkký polštář a klid. To by byla vůbec paráda. Ale nemůžu mít zase všechno.

Kniha ke kávě, kniha večer, kniha v tramvaji, kniha v koupelně...prostě kniha, kterou mám čas číst. Alespoň chvíli každý den. Když to nemám, jsem nervozní. Pokud si něco přečtu, hned mám lepší den.

Dalším takovým prvkem, věcí, činností je cvičení. To není úplně tak pravidelné a stereotypní, ale když už se do něj pustím, tak mě drží a já ho potřebuji. Když mám odcvičeno, jsem nabita energií, pozitivní náladou a hlavně pocitem, že jsem pro sebe něco udělala. Teď mě skolila rýma, takže si dávám pauzu, ale hned v pondělí zase naskakuji do pravidelného režimu. Je k tomu potřeba hodně motivace (znáte to, je to jako se sprchou), takže pokud ji najdete, bude vás to bavit stejně jako mě. Ale zase nebojte, někdy se mi taky nechce...to se pak vymlouvám na Gilmorky. Ty jsou totiž krásné, vůbec necvičí, pijí litry kafe a pořád něco jedí.

A pak v poslední řadě tu jsou maličkosti. Naučila jsem se to u Vivi na blogu a musím říct, že mi ten den dělají taky hezčí a úžasnější.  Lepím, maluji, zapisuji, co se mi stalo přes den báječného a když na to přijdu, což je občas dost fuška, tak je mi hned líp. Fakt. Vědět, že jsem prožila něco naplňujícího, něco co mi vykouzlilo úsměv na tváři, to je opravdu skvělé.

A co vy? Jak jste na tom se svojí denní drogou? Máte nějakou, nějaké, jaké?



Safienka

4 komentáře:

  1. Tak mam posit, jako bych to psala ja sama:-)Take mam sve kazdodenni rutiny, ktere delaji muj den krasnejsi. V prvni rade , hned zrana je to joga a konkretne pozdrav slunci, uz to tak delam asi 2 roky:-)No a pak v klidu snidane s cajickem a po dopiti caje se me chutove bunky zacinaji take tesit na kaficko, ktere si delam kolem 10 hod a take vetsinou s nejakou dobrotkou.Uz jen ta priprava kavy a rozlehajici vune po celem byte, nadhera. No a pak kniha, take vyhledavam kazdou chvilku, kdy se mohu zacist. Preji krasnou nedeli:-)

    OdpovědětVymazat
  2. Tak opravuji posit na pocit omlouvam se za chybu:-) :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj Janas Jean, to je hezké, že máš stejné zvyky jako já :-)Zvlášť ta kniha mi dělá radost :-) Krásnou neděli i tobě :-)

    OdpovědětVymazat

♥ Děkuji za milé komentáře ♥