O knize Velké kouzlo (Elizabeth Gilbert)

Otázka: Co je kreativita?

Odpověď: Vztah mezi lidskou bytostí a záhadou inspirace.

...pokud hledáte knihou plnou inspirace, jste na správné adrese...

...namotivuje vás dokonale...

...a pořádně vás nakopne...

…protože jinak to ani nejde...tvořit se musí...

...chcete aby vám nezakrněla levá hemisféra? tvořte! cokoliv!...

...zvedněte si sebevědomí....vaše tvorba je na tomto světe potřeba, fakt...

...skvělá kniha, která vás určitě namotivuje napsat alespoň řádek (i kdyby o tom, jak se vám líbila či nelíbila)...

...dílo, které vás přinutí věřit na kouzla (kecám, nepřinutí, ale určitě donutí k zamyšlení)...

...protože nějak tak to určitě funguje...

...kniha, která vám dodá kuráž...

...kniha, která vám trochu víc přiblíží život a tvorbu Elizabeth Gilbert (určitě si po přečtení budete chtít přečíst něco dalšího, nebo vidět film, nebo obojí...prostě vědět víc)...

...kniha, která vám dokáže, že na tom nejste tak blbě jenom vy...

...kniha, která je plná moudrostí a zajímavých citátů...

...kniha, která vám dokáže, že začít se může kdykoliv (kdykoliv!)...

...kniha, která vám pomůže nastartovat tvůrčí proces...

...kniha, díky které zjistíte, že i slavní jednou začínali a nešlo jim to ...

...kniha, která stojí za to!...

...Velké kouzlo

...Elizabeth Gilbert

...Jota

...2016

 

"Vaše umění nejenže nemusí být originální, ale také vůbec nemusí být důležité." 

***

Ať už si myslíte, že jste vynikající nebo že jste nula, prostě tvořte vše, co musíte, a hoďte to do světa. Ať si vás ostatní škatulkují, jak chtějí."

***

"Jinými slovy, ani trochu mě neodrazuje fakt, že je práce mého života pravděpodobně zbytečná. Spíš to ve mně vyvolává chuť si hrát."

***

"Takže kdy se můžete začít věnovat svému nejtvořivějšími a nejvášnivějšímu životu? Můžete začít, kdykoli se jen rozhodnete."

"Lidé netvoří proto, že by měli víc volného času a energie. Tvoří, protože je pro ně kreativita dost důležitá na to, aby kvůli ní přinesli nějakou tu oběť."

***

"Základní ingredience kreativity zůstávají pro všechny naprosto stejné: odvaha, okouzlení, povolení, vytrvalost, víra - a všechny tyto prvky jsou všeobecně přístupné."

***

"Neustále slýchám, že z tvořivosti lidé zešílí. Nesouhlasím. Lidé zešílí, když se kreativně nevyjadřuji."

***

"Jinými slovy: Pokud nemůžete dělat to, po čem toužíte, jděte dělat něco jiného."

Pozn.: Třeba si natřete kolo růžovou barvou ;)    

Safienka

   

 

Hola hola, podzim volá!

Končí léto a blíží se podzim. Věřím, že spousta z nás achjuje, protože už nebude tolik světla a tepla. Na všem bychom ale měli hledat pozitiva! Protože přeci...musíme se pořád na něco těšit, no ne? Dělám to tak od mala a opravdu to funguje. Tož těšte se, určitě si to užijeme!

Aby to šlo líp od ruky, je potřeba si vytyčit několik bodů a mít je pořád na očích. A moci si je odškrtávat :-) Protože ten pocit...no, však víme :-)

Když si představím podzim, vybaví se mi stoprocentně čaj, dýně, teplé ponožky, hřejivý svetr, holinky a barevné listí...jo a pečené brambory...jo a hořící krb (i když to už by mohla být spíš zima).

Každopádně si myslím, že podzim nás tak nějak připravuje na zimu a nenápadně nám vtlouká do hlavy, že bychom měli zpomalit, víc odpočívat a dát si trochu nohy nahoru. A samozřejmě přečíst spoustu knih a nakoukat samé dobré filmy a seriály.

Já mám na podzim spoustu plánů. Ano už teď...A dokonce mě už napadly dřív. Protože mám prostě podzim ráda. I když bude dřív tma a větší zima.

Zdroj

Čím víc je ten náš svět (ehm moje hlava) přehlcený, tím víc mám pocit, že bych se měla hodit do větší pohody a klidu. Možná mi tak tělo a mysl dává najevo, že mi nic neuteče, že bych mohla víc věcí dělat v klidu (teda spíš jednu po druhé a ne sto naráz) a že bych se měla zaměřit víc na sebe. Je to klišé, ale měla bych se mít víc ráda a víc se sobě věnovat. Opět jsem se pustila do knihy Miluj svůj život od L.L.Hay. Znovu v ní nacházím spoustu nových věcí, které jsem posledně nevnímala (kdoví kolikrát bych ji měla přečíst, abych se dozvěděla všechno? :o)). Cítím, že se lidé kolem mne mění a vše mě nenápadně „tlačí“ tím směrem, který mě nejvíc baví a naplňuje. Jo a o tom by to mohlo být, že? Dělat jenom to, co nás baví. 

Zdroj

Ale abych se vrátila k tomu podzimu a užívání …. určitě plánuji (píši si na seznam):

~vyzkoušet nový recept na dýňový koláč
 
~uspořádat Díkuvzdání pro kamarády (už jsem dělala loni a bylo to moc fajn!) 
 
~podniknout filmový večer s popcornem
 
~pořídit si nějaké čuprtrupr teplé a bláznivé ponožky
 
~ochutnat nějaký dobrý podzimní čaj (kafe taky samozřejmě)
 
~zajít do parfumerie a vybrat a pořádně načuchat nové vůně
 
~brouzdat listím 
 
~napustit si plnou vanu bublin, pustit si nějakou příjemnou hudbu, napatlat na obličej zklidňující masku a buď si číst a nebo jen tak relaxovat
  
~otevřít nějakou pořádnou bichli a začíst se do ní
 
~pořídit si podzimní samolepky a lepit je všude
 
~poslat zase spoustu dopisů a pohledů (s podzimními samolepkami :-))
 
~omrknout novou kabelku a peněženku
 
~a samozřejmě taky nějakou úžasňáckou čepici (protože pod Ještědem je vždycky zima)
 
~odstresovat se u antistresových omalovánek
 
~víc si hrát a malovat a vyrábět (hlavně z kaštanů)
 
~sednout si do kavárny, dát si dobrou kávu a jen tak pozorovat lidi (jojo :-)
 
~udělat něco nečekaného a překročit své hranice
 
~uvařit si horkou čokoládu se šlehačkou (jooooo!)
 
~začít vybírat diář na příští rok (myslím, že už je čas)

Zdroj

A to je tak asi vše...určitě ne vše...prozatím vše :) A co plánujete na podzim vy? Pochlubte se :-)

Mávám,

Safienka

Dopisování a jiné papírenské tajnosti

Jsem stoprocentní knihomol. Tím si jsem naprosto jistá. Od té doby, co ale sleduji jeden blog (ehm, kdyby jen jeden), začala jsem tíhnout také k papírenství. Říkala jsem si, proč zrovna teď. A pak mi najednou blesklo, že to teď už je vlastně docela dlouho. Jen jsem tam vecpala lehkou několikaletou pauzičku....

Ale předtím….

….jsem začala dopisováním. Ani vlastně nevím, kde jsem získala první adresu. Asi to bylo od jedné kamarádky, přes známou s doporučením a nadšením (znáte to:-)). Každopádně dívka se jmenovala Andrea a byla z Mikulčič a psaly jsme si hoooodně dlouho. Posílaly jsme si fotky, samolepky, obrázky, vyměňovaly si názory a byly šťastné, když jsme objevily ve schránce dopis od té druhé. Viděly jsme se jen z fotek, osobně nikdy. Jo, to ještě nebyl facebook jiné sociální sítě, vlastně jsem ještě ani nebyla přihlášená k xchatu a doma jsme neměli internet.

Po desítkách dopisů jsme ale přestaly. Asi jsme se moc namlsaly. Stále jsem si však s někým psala - sestřenice, kamarádky, pak i přítel...milovala jsem tu vůni papíru..sbírala jsem dopisáky, obálky, různé pohledy a prostě všelijaké cerepetičky. Založila jsem si sešit/desky, kam jsem si psala různé důležité záležitosti a tvořila jsem si kvízy. Hodně jsem „žrala“ Bravíčko a Bravo girl. Vystřihávala jsem různé obrázky a lepila si je všude možně. Co si pamatuji, tak jsem měla jednu chvíli polepenou celou zeď plakáty oblíbených skupin a zpěváků. Ani kousek zdi nebyl vidět..

A pak na střední jsem k tomu zase víc přilnula. Tentokrát ale maličko jinak. Poznala jsem dívku, s kterou jsme si káply do noty. Zjistily jsme, že máme hodně moc společného a že nás spousta věcí zajímá. Založily jsme si svoji filoSOFII. Takové jedno naše velké tajemství. Jednou za čas (tu frekvenci si bohužel nepamatuji), jsme si vyměnily obálky s lístkem, kde bylo napsáno, co máme splnit. Jestli odpovědět na otázky, nebo vymyslet příběh nebo něco vytvořit. A že to nebyly otázky typu, jaké je tvé nejoblíbenější jídlo. Spíše názory a myšlenky. Byly jsme takové jiné. Jednu chvíli jsme si připadaly jako čarodějnice. V živé paměti mám chvíli, kdy nás tak nevědomky můj taťka oslovil a my se musely potutelně chichotat. A to jsme nedělaly nic čarodějnického. Ale prostě to tak bylo. Brouzdaly jsme se bosky v trávě, lítaly z kopce jak splašené a řvaly u toho, pálily jsme svíčky a voňavé tyčinky, chodily nakupovat do shambally. Když tak listuji zápisky, musím se usmívat. Dokonce jsme si i psaly dopisy a pohledy a prostě jsme byly velké nejlepší a nejvěrnější přítelkyně. Však víte :-)

No a pak to nějak utichlo. Po střední jsme se odloučily, každá se odstěhovala do jiného kouta země a po psaní byl konec. Všechny věci šly do krabic nebo do desek a najednou došlo k pauze. Sem tam si vyměníme email, pošleme fotky dětí. Minulost je za námi.

A najednou, po těch několika letech, po té odmlce, mám zase chuť psát a tvořit. Začalo to vlastně založením blogu. Nejprve estranky, potom webnode a nakonec, do třetice všeho dobrého, jsem se ukotvila tady. Se mnou to jinak ani nejde. Není to Sofie, ale je to ventilace a hlavně relaxace. Je to o knížkách a o myšlenkách, občas o receptech a semtam o fotkách. Snažím se vyjádřit, jak by to ústy nešlo (teď při mateřské vůbec…). Začínám zase dýchat vzduch provoněný papírem, stejně jako v minulosti. Dochází mi, jak hodně mi papírenský hmatatelný svět dal, jak mě obohatil, bavil a hlavně, jak mi chybí. Potřebuji se obklopovat věcmi, které jsou malinké, kouzelné a které udělají tak obrovskou radost.

Občas mi přilítne do schránky pohled. Dopis vlastně až teď po dlouhé době (díky Vivi :*). Vůbec se mi tomu nechce věřit, že tak dlouho jsem žádný nedostala. Je to jasné, když jsem žádný neposlala, tak jak bych mohla nějaký dostat. Ale tak kdo ví?

 Nedávno ke mně přilítla informace o postcrossingu. O dopisování/pohledování po celém světě. Vylosujete si adresu někoho úúúplně neznámého a pošlete mu pohled a nějaké slůvko k tomu. Naoplátku někdo si vylosuje vás a vám přijde nečekaně psaníčko. A je to tak napínavé, radostné, milé, nové a neokoukané a….prostě mně se to strašně líbí a jsem nadšená! Protože všechno nemusí mít praktický a rozumný důvod. Stačí, když se vzduchem šíří radost. Ať je to, co je to.

No a to by bylo tak ve zkratce a pár fotkách vše. Správně jsem se naladila a jdu pokračovat v pročítání starých dopisů. Úplně se na to těším, jak se budu usmívat nad tím, jaké jsem měla kdy ideály, co si myslela a přála. Co mi vyšlo v kvízu, jaký chlapec byl ten vysněný a co jsem poslouchala za hudbu. Jako bych byla naprosto někdo jiný, ale zároveň to byla pořád já. Snad mě chápete.

Mějte se bájově:-)

Safienka

Pokec u kafíčka XXI. - Co mi zlepší náladu?

Když si přečtu dobrou knihu...

Poslechnu si rytmickou hudbu …

Vidím pěkný film…

Přečtu si dobrý článek…

Uklidím v bytě a dám vše do pravého úhlu a komínků…

Podívám se na své dítě, které se ke mně žene a chce mi vlepit pusu nebo jen tak obejmout…

Když si zacvičím…

Podívám se na pěknou fotku, člověka, obrázek…

Vidím, jak je někdo šťastný…

Chvíle, kterou mám jen pro sebe a mohu ji vyplnit dle své libosti…

Když mám prázdnou postel...jen a jen pro sebe...bez dětí :o)

Když jsem v lese, kam svítí slunce a je tam takové moc pěkné světlo…

Když si vypiji dobrou kávu…

Když se mi podaří vyfotit pěkná fotka...

Když si dám výbornou zmrzlinu a nebo dortík...

Když se konečně dohrabu k tomu, co jsem už dlouho odkládala…

Když se najím a zjistím, že je to moc dobré…

Když jsem ve společnosti přátel a dobře se bavím…

Když mě někdo něčím překvapí…

Když se vejdu do oblečení, které jsem si vyhlídla…

Když se na mě někdo usměje…

Když vidím, jak se drží staří lidé za ruce…

Když si děti pomlaskávají nad něčím, co jsem uvařila…

Když je víc světla než tmy…

Když padá první sníh…

Když jsou Vánoce (a téměř vše s nimi spojené)…

Když mám narozeniny (johoho, balonky, dort, famfáry)

 

Když dostanu dárek…

Když mi někdo napíše dopis, email…

Když mohu zaplnit kalendář…

 

Když něco hezky vybarvím, namaluji, nakreslím…

Když si mohu zatančit…

Když se zpívá u táboráku…

Když zdobím byt…

Když něco vykvete na zahradě…

Když se doma objeví nečekaně květina…

Když je krásné frišné svěží ráno…

Když mi někdo uvaří….

Když mám po ruce kopu oříšků a nebo čokolády…

Když mě někdo poslouchá…

Když vidím východ, západ slunce...

Když vidím hory nebo létat ptáky…

Když se mě někdo zeptá, jak se mám...jen tak, prostě si vzpomene…

Když nám slunce osvětluje místnosti...

Když napíši recenzi a mám dobré ohlasy…

Když vybírám dárky...s balením už je to horší…

Když mám si přivoním k něčemu moc pěkně vonícímu...

Když mi někdo udělá masáž obličeje nebo hlavy...a asi i zad :)

Když dotáhnu věci do konce...

Když mohu dělat lidem radost...

Zazvoní pošťák...

A co vy? jaké jsou vaše zaručené zvedače nálady?

Safienka

Užívejme života: Filmy, knihy, kafe, cvičení

A už to jsou zase tři měsíce...toto letí...jako smetí...a jako každý rok... :o) A jaké jsou mé „úlovky“ (pro vás třeba inspirace)?

Říkala jsem si, že bych měla kouknout taky na nějaký nový film...zpočátku to vypadalo bledě...ale pak se to rozrostlo do krásných 6, vlastně 7 nových filmů! Tááákže...

Půlnoc v Paříži /2011

Můj třetí Woody Allan. Nemohla jsem si zprvu zvyknout na ten jiný styl, ale přišlo to. Úžasné, svobodomyslící a kouzelné...A Owen Wilson je prostě roztomilej :-)

Vzmuž se /2015

Vtipná komedie s neoukanými herci. Když jde jeden na rande na slepo a druhá se tam ocitne úplně špatně. A jsou si tak podobní.

Teorie tygra !!! /2016

Tak to je film, na který jen tak nezapomenu! Úžasné, strašně trefné a prostě najednou byl konec! Musím ho vidět ještě několikrát. Určitě. Jak chtějí ženy dominovat mužům a jak se muži nechají. Ale nemusí. A pak se pan Bartoška rozhodne bojovat. A je to krásné! A ta hudba... 

Láska všemi deseti /2012

Růžová romantická komedie o prosté dívce, která díky svému umu psát na stroji dostane práci sekretářky. A pak se zamiluje a začne to psaní brát vážně. A soutěží a …dál mlčím :)

Malý princ !!! /2015

Znám Malého prince, ale toto bylo snad ještě lepší. Krásné animované zpracování o holčičce, která žije podle toho, jak maminka píská a tabulkuje. Až se přestěhují vedle staré barabizny, která se odlišuje. Je tak sluníčková a všude kolem samá zeleň a ptáci...a moc fajn stařík...a kouzelný příběh..

Zootropolis /2016

Hledala jsem něco dětem a narazila na tuto novinku :) Napínavá a vtipná pohádka ! Jak se stala zaječice policajtkou :-)

A taky jsem samozřejmě četla...jak jinak...má vášeň, můj koníček...ale to melu pořád dokola. Přečetla jsem krásných 16 knih a jednu rozečetla...a to jsem měla dva stavy, kdy se mi fakt číst nechtělo…. 

1. Dobrodružství milovníka knih – C.Lovett

2. O jedné holce – L.Kelk

3. Selekce – K.Cass

4. Will Grayson,Will Grayson – J. Green

5. Elita – K. Cass

6. První – K. Cass

7. Čtenář z vlakuv 6.27 – J.Didierlaurent

8. Co ta holka chce – L. Kelk

9. Nezapomenutelnácesta – N. Sparks

10. Němý křik – A. Marsons

11. S Madame Chic naúrovni – J. L. Scott

12. Na co Alice zapomněla – L. Moriarty

13. P.S. - A. Geislerová

14. Fit za 15 min denně – Z. Light

15. Jeden plus jedna – J. Moyes

16. Hausfrau – J.A.Essbaum

Nejhezčí obálka – Stopro kniha P.S. od Ani Geislerové. Víte, že už píše další knihu? Jej, to se můžu zase těšit :-)

Nejvíc stránek – Na co Alice zapomněla (Liane Moriarty patří právem mezi mé oblíbené autory)

Motivační – S madame Chic na úrovni (Trilogii od J.L. Scott bych měla číst každý měsíc, je to skvělý nakopávač k tomu, aby se člověk o sebe trochu víc staral)

Nejvíc vytočená – Hausfrau (bože, tolik emocí v knize a prostě uáááá)

Nejvíc jsem se zasmála – Čtenář z vlaku v 6.27 (tato kniha mě dostala! hodně mi připomínala Amélii z Montmartru a prostě byla svá a moc milá)

Nejzajímavější téma – Na co Alice zapomněla (opět a zase….ztráta paměti na deset let zpět...jo, to se stalo fakt hodně věcí)

 A co ještě?

Po dlouhé době jsem měla kulturní zážitek v podobě koncertu Vivaldiano – město zrcadel. V obrovské aréně, kde se teda šíleně sedělo :O (asi dělané jen pro lidi do 160cm), ale jinak úžasné, strhující!

Tak dlouho jsme překapávali kafe přes obyč filtr do sklenice až jsme si pořídili Chemex a začali si dělat konečně výborné kafe!

Začala jsem péct kváskový chléb. Jo, to jednou přišla známá s tím, že doma peče chleba a že je to strašně jednoduchý a výborný a že už jiný nechce. No a znáte to. Vyžádala jsem si kvásek, každý týden peču chleba a už jiný nechci :o)

V jednom z cílů na měsíc, jsem měla najít nový seriál. Castla už jsem měla dlouho na seznamu a tak jsem se odvážila. A teď nejsme schopni sledovat nic jiného...a ještě nás to neomrzelo...skvělé, vtipné, napínavé a prostě Castle….na zabití.

Už jsem o tom psala, ale nikdy bych nevěřila, že mě to bude na zahradě tak bavit. I když kvůli dětem nestíhám mnoho, tak aspoň něco. Vždy odcházím se skvělým pocitem! A už máme svoje okurky!! a borůvky vypadají nadějně a rajčátka tam taky jsou...jojojojojooo!

„Čichla“ jsem k tangu. Byla jsem bohužel jen jednou, což mě mrzí, ale s dětmi to jinak nejde. Nemáme hlídání, tak snad se k tomu někdy v budoucnu dostanu víc! Tak moc chci!

Takhle jsem úplně netančila, ale je to moje oblíbená scéna s tangem :) Viděli jste film Tančím, abych žil? ;-)

A nebo toto, to určitě znáte ;-) Don't say anything, don't think!

Mno, měla bych si už konečně pořádně zatančit....:o)

A začala jsem zase cvičit. I když teď mám dvoutýdenní pauzu kvůli nemoci. Ale zase naskočím! Mám kalendář! To mi pomůže! Věřím si:o) Dokážu být lemra líná, ale dokážu se taky pořádně vybičovat. Zvlášť když se občas podívám do zrcadla. Jo, jsem k sobě hodně kritická a Zuzka Light je skvělý motivátor! Určitě bude brzy článek – recenze na knihu a mé zkušenosti.

A co vy? Jaké bylo vaše jaro?

Safienka

Trochu francouzské výchovy (A dost! - Pamela Druckermanová)

Mnoho rodičů a nejenom rodičů hledá často knihy o tom, jak co nejsprávněji vychovávat své dítě. Toto dílo by mohlo být tím pravým právě pro ty, kteří hledají něco jiného, nového a dle názoru

autorky i fungujícího. Kniha, možná spíše učebnice, vypráví o tom, jaké jsou výchovné rozdíly mezi Američany a Francouzi.

A dost! je psané Američankou, ženou a zároveň matkou, která čtenáře seznamuje a dává jim představu o tom, jak vychovávají jinde.

Samotnou mě překvapilo, jak je dílo obsáhlé a doplněno všemožnými statistikami, poznatky a názory z jiných odborných publikací. 

Pamela Drucknermanová je sympatická žena, která nám přibližuje nejen

svůj život, ale též i životy ostatních francouzských rodin. Vypráví o tom, jak se stala manželkou, matkou, spisovatelkou a rádkyní. 

S manželem se přestěhovala do Paříze, kde vychovala své tři děti. Ocitla

se tak na poli novém, neznámém a pro ni možná frustrujícím. Přesto byla pilnou žačkou snažící se zapadnout co možná nejvíce. Její rodné americké návyky byly těžko odnaučitelné, přesto zjistila, že ty francouzské jí jsou v několika směrech mnohem bližší.

V úvodu nás autorka seznamuje s nejčastěji využívanými slovíčky a výrazy, které jsou v knize uvedeny a které bychom měli poznat. Jsme tak obohaceni o jejich výslovnost a skrytý význam. Následně nám na několika málo stránkách představuje svůj život před otěhotněním. 

Jelikož se to stane v Paříži, kde se téměř celý obsah knihy odehrává, máme tak možnost zjistit, jak to „chodí“ u francouzských těhotných žen.

Kniha je psána postupnou formou, stejně jako prožívá život její dcerka Leila jinak zvaná Fazolka. První úsměvy, krůčky, jesle, školky a školy ‐ vše a i něco víc je dopodrobna srováváno v obou kulturách.

Máme možnost přihlížet k svérázné výchově francouzské populace, které má dle mého názoru hodně co do sebe. Je tu položen extrém na extrém, černá a bílá, která ale plodí stejný výsledek –

spokojené dítě. V Americe rozmazlené, kde je mu dáno privilegium ve všem, ve Francii spořádané, zdravě, pravidelně se stravující a respektující své rodiče.

 Jelikož se nacházím v podobném stavu jako sama autorka, stala jsem se matkou, je mi toto téma víc než blízké. Slovo od slova, řádek po řádku jsem četla a měla pocit, že bych si měla dělat poznámky. Tolik zajímavých, užitečných informací, které jistojistě zařadím i do svého stylu výchovy. 

Styl psaní je velice čtivý. Je zde spojen odborný text spolu s humorným vyprávěním. Autorce se podařilo vytvořit poučné dílo, které by si měla přečíst každá matka. Dostane tak možnost rozhledu o jiných výchovných metodách a věřím, že některé z nich s radostí zapojí do svého života jako já.

Každý jsme jiný a každému z nás vyhovuje něco jiného, takže jediné co byste mohli udělat, je si knihu si a vytvořit si vlastní názor. Určitě to stojí za to :-)

Vřele doporučuji každému rodiči.

Název: A dost! Francouzské děti nedělají scény

Autor: Pamela Druckermanová

Vydává: Lucka Bohemia, 2016

Motivace s Madame Chic (Jennifer L.Scott)

 Někdy člověk potřebuje motivaci. Aby se hnul a nelenivěl. Jako já momentálně. Vůůůbec se mi nic nechce. Děti spí, kafe mám uvařené a jen bych tupě zírala. Což o to, ono by to vlastně vůbec nevadilo, ale…. bylo by tolik věcí, co dělat. Motivaci se tudíž snažím vyhledávat denně. Někde jsem četla, že je to jako se sprchou. Taky ji potřebujeme pořád. Bez ní by to nešlo.

U Vivi na blogu jsem kdysi narazila na recenzi knihy o Madame Chic. A zjistila jsem, že toto zrovna nutně potřebuji. Protože kromě toho, že miluji film Amélie z Montmartru, vlastně víc francouzských filmů, Paříž, maličké francouzské kavárničky, tu ženskost žen a šarm mužů, francouzštinu a dokonce i v několika bodech francouzskou výchovu...joooo a ty křupavé bagety, tak se mi líbí ten na oko francouzský poklid, ležérnost a prostě...no, kdo to má stejně, tak ví :-) Takže není s podivem, že jsem se nechala lehce uhranout knihou od Jennifer L. Scott a musela si ji rychle! přečíst.

Zrovna jsem rodila, takže je tomu asi tak rok. Četla jsem ji v porodnici a byla tak namotivovaná, že mě to vlilo energii do žil a já musela všechno hned zařadit do života. Myslíte si, že mi to všechno vydrželo? Ani omylem….ale pár věcí mi v hlavě utkvělo a já se je snažím dodržovat. Nebo je nedodržím a hned vím, co je zase špatně. Příště. Snažím se. A občas to i vyjde.

Jennifer L.Scott napsala celkem tři knihy o životě madame Chic a všechny jsou úžasné! Určitě sami vidíte, jak jsem nadšená a jak si ji určitě i vy musíte přečíst (pokuď jste žena ;-)) Pro muže to prostě není no.

I když ve všech třech dílech najdete něco stejného, tak mi to vůbec nevadilo. Ba naopak přišlo mi to celkem vhod, protože přeci opakování je matkou moudrosti.

První díl (Madame Chic aneb Co všechno jsem se naučila v Paříži) byl o tom, jak se jedna kaliforňanka dostala na výměnný pobyt do francouzské rodiny, kde se měla přiučit francouzskému životu. A kde pochytávala spoustu věcí, které ji úplně obrátily život vzhůru nohama. Holt jiná kultura, jiný mrav. Ale tento, to je něco. Něco krásného, ležérního, pohodového, na úrovni a lidského. Je to o tom, jak se lidem ztrácí ta správná nonšalantnost. Jak francouzsky jíst, oblékat se a žít.

 

Konkrétněji..

...cpát se celý den určitě není chic

...neodpírejte si

...pohyb není otrava, ale součást života

...provětrejte svůj šatník - deset kusů stačí

...najděte svůj vlastní styl

...buďte dokonalá bez líčení

...pečujte o svou plet

...buďte vždy upravená

...dejte vniknout své ženskosti

...používejte vždy jen to nejlepší, co máte

...buďte formální

...zatočte s nepořádkem

...žijte uměním

...buďte tajemná

...naučte se být dobrou hostitelkou

...odmítněte novodobý materialismus

...kultivujte svého ducha

...těšte se z maličkostí

...volte vždy kvalitu

...žijte s chutí

V druhém díle (S Madame Chic doma), který jsem si objednala hned záhy, nám autorka vše zařazuje do životů. Prostě praxe, praxe, praxe. Jak to jednoduše udělat doma. V každodenním životě se spoustou praktických rad. Jak si užít čas, využít čas a pohostit návštěvu. Tipy, co poslouchat, jak se líčit, jak si líp zorganizovat život a jak mít ráda svoje "doma".

"Co se pod slovem chic vlastně skrývá? Chic je pocit. Je to stav mysli. Je to způsob života a způsob bytí. Každý z nás se někdy setkal s lidmi, kteří byli chic. Byli pěkně oblečeni a působili dojmem, že svůj jedinečný styl naprosto chápou. Jenže ono to zdaleka není jen v oblečení, e ne? Lidi, kteří jsou chic, obklopuje jakýsi tajemný nádech. Působí dojmem spokojenosti s čímsi, jenže co ono cosi je..., to jaksi nedokážeme uchopit. Jako by pro ně mít šarm nepředstavovalo vůbec žádné úsilí, jako b pro ně elegance, s níž absolvují den, byla naprosto přirozená."

Na třetí díl (S Madame Chic na úrovni) mě upozornila kamarádka a věděla jsem, že ho musím mít. A už je přečten. Příjemné završení francouzské motivace, která je na úrovni. Opět spoustu praktických rad (jak být na úrovni) a na závěr spoustu pěkných slov k zamyšlení. O našem všedním životě, který si tvoříme dle naší lenosti, ale který si můžeme tak fajnově zpříjemnit. A nemusí nás to stát majlant.

Prostě a jednoduše, to musíte mít a číst!

První díl (teď už i celou sérii) jsem zařadila do své nej 10. Myslím si, že je tam právem a ještě nějakou dobu tam i zůstane :-)

Safienka

Bude to výzva

Nikdy bych netušila, že mě budou nějaké výzvy na internetu bavit, ale baví. Je to takové nenáročné, motivující a zábavu přinášející pozdvižení, které vám může zpestřit ne jeden den. Sama jsem jich vyzkoušela hned několik.

Napadlo mě, že bych na tento blog něco takového taky zapasovala. Můžete se nechat inspirovat, trochu se pobavit, zapřemýšlet a tak. Nikde se nemusíte registrovat ani nic slibovat...stačí si říct, že to prubnete a hotovo. Když pak něco napíšete, bude to jen bonus pro mě.

Jelikož se na tomto blogu věnuji hlavně tématům k osobnímu rozvoji (prostě mudrování nad životem), knihomolství, ráda bych výzvy udělala v podobném duchu. Myslela jsem, že jich udělám nejprve jen 11, ale nějak mě napadají nové a nové, takže to asi nechám otevřené. Uvidíme, jak si s tím poradím :-)

Výzvy nebudu uveřejňovat naráz, ale vždy postupně. Bude to větší dobrodrůžo. Následně bych to ráda rozebrala ve svém světle, co se povedlo, nepovedlo, udělalo, neudělalo. A hlavně jak jsem si to užila.

Na každou výzvu bude týden, takže bude jen a jen na vás, kdy se k ní dostanete. Jestli ji zkusíte jednou, dvakrát nebo i sedmkrát.

Tož tedy, směle do toho a půl je hotovo :-)

1. výzva

UDĚLAT SI RADOST, ALE NIC SI NEKOUPIT