Mé červencové radosti

Je vám skoro až s podivem, jak ten první letní měsíc pokaždé uteče.I když je upršený a většinou takový ulítaný. Ale je.

Konečně! Léto!

Letní pohoda na zahradě :) 

Tak tu tak sedím, peču sušenky a říkám si, že bych si mohla ten červencový vyletněný měsíc trochu připomenout a zavzpomínat.

Už teď mohu s jistotou říct, že jsem dohnala svůj čtecí deficit. Podařilo se mi přečíst hned několik knih. Konkrétněji 8 kousků, celkem 3280 stran. (v průměru přes 100 hodin čtení...prosím vás, máte to někdo taky tak??) První týden v červenci jsem si mohla odškrtnout téměř celý svůj letní seznam knih. S velkým elánem jsem se pustila do knih, které jsem si chtěla nechat na podzim. Občas i to se stane. Někomu. Ví víte komu.

Kromě mých oblíbených fantasy sérií jsem se dostala i ke knize, která je naprosto boží. Prostě mě dostala. A neřekla bych to do ní.

Nehodlám krotit své nadšení a dám tomu klidně několik vykřičníků !!!

Cesta k sobě samému - Cheryl Strayed

Jedná se o Velkou cestu k sobě samému od Cheryl Strayed. Kniha od autorky, která napsala Divočinu. Autobiografické dílo o ženě, která se ve svém dětství a mládí potýkala s nemalými problémy. Dívce, které zemřel nejbližší člověk a která svůj život odešla řešit na vysokohorskou trasu Pacifik Crest Trail.
Nyní se Cheryl stává Sugar. Poradkyní, ke které se lidé obrací se svými všemožnými strastmi. Žena, která odpovídá na dotazy a nejsou to vůbec odfláknuté odpovědi. A vůbec nemají koncept, který byste čekali. Je v tom spousta životních zkušeností, skrze které dochází ke skvělým radám, z kterých jsem si vzala spoustu i já.
Je to o všech. O ženách, o mužích, o dětech, o sexu, o vztazích, o smrti, o vášních. Opravdu to stojí za to. U mě v knihovně má své právoplatné místo a určitě jsem nečetla naposledy. Což by se vlastně i jen díky těm vykřičníkům dalo pochopit.

Letní večer

Červenec jsem tedy začala knižně na dovolené s dětmi v nedalekých Lužanech, kde jsme byli i vloni. Užívala jsem si nicnedělání, krásného počasí a dokonce i koupání. I když letos to bylo i s velkými vodními bitkami.

Bitváááááá

V červenci jsem si s dětmi stihla oblíbit nově předělanou kavárnu, kde měli naprosto vynikající jogurtové dezerty a pěkný dětský koutek s fungujícím zvonkem, který pořád a jen cinkal a cinkal a cinkal...asi si to dokážete představit.

Určitě cinká ještě teď.

Delikatesa v podobě jogurtového dezertu

Narozeniny jsem letos oslavila stejně jako vloni v mé oblíbené kavárně Cafe Poem, kam jsme vyrazili popít a zahrát si nějaké stolní hry. Ano, tušíte správně, na hry nedošlo. Ale skvěle jsme se pobavili a vyměnili si zase spoustu zábavných zkušeností. Nejvíc nadšená jsem z nově objevené FB stránky o Fioně - Tygru Bengálském, kterého chovají jako domácího mazlíčka. Boží prostě. I když samotné mi ta naše 4kg Britka bohatě stačí.

S kamarádkou jsme oslavily svátky a lišáčky si vyměnily naprosto stejné dárky, z kterých jsem jak jinak než nadšená (Kolikrát už jsem to dneska napsala??). A určitě mohu jen a jen doporučit. Už jste koukali na doplňky ke knihám od Martinus.cz? Určitě jsem do budoucna neskončila jen u plátěné tašky a hrnku "Čtu až do dna".

Nadšená jsem i z nových chňapek (díky mami), které jsou dokonce i k použití.

Muž: "To se dá i používat a nebo to tu je jen na ozdobu?"

Nové chňapky 

Ke konci měsíce jsem si dokonce užila i svoji malou dovolenou. Byla jsem na týden bez dětí. Zjistila jsem, že je to divné, ale naopak strašně moc fajn a že víc bych asi nedala. A když už mám tolik času, jsem schopna zběsile pobíhat sem a tam, dělat si velké seznamy, nedělat vůbec nic a vlastně mít pocit, že to je na jednu stranu strašně moc volného času a na druhou to strašně rychle utíká. Jojo..vítejte v mém světě bláznivé matky.

A pak jsem zjistila, že už je srpen. A že všude začínají bláznit se zářím a že i tento měsíc pravděpodobně strašně rychle uteče. Ale já z něho vytluču jen to nejlepší :-)


Mějte se krásně,

Safienka

Hudbu milovat (Možná jednou - Colleen Hoover)

...

Ty ale dobře víš, že já

ti pořád vidím na očích,

že sledují mě, kam se hnu

kam provází mě i tvůj smích.

A tak přiznávám:

Když tyhle šaty máš

a já tě vidím jít

nic dalšího nevnímám.

Ach jé, jé, jé,

tohleto průšvih je

ach jé, jé, jé

tohle mě zabije.

...

Ani jsem si nestihla udělat fotku s kávou a knihou. Prostě jsem to v tom zápalu a neustálém odbíhání ke stránkám nestihla. Dala jsem si slib, že si ji přečtu v klidu na houpačce na dovolené, kdy pro ni budu mít plnou pozornost. Tak trochu jsem tušila, že podlehnu. Netušila jsem, že ale tak úplně.

Možná jednou - Collen Hoover

Miluji příběhy, které jsou spojené s nějakou hudbou, filmem, jinou knihou či prostě něčím, co nám to udělá o to víc reálným a hmatatelným. Hodně mi to připomíná film Hudbu složil, slova napsal a mé oblíbené Třetí přání od Roberta Fulghuma a vlastně i Na hraně zapomnění od A.I.Redmerski.

Myslím, že teď ze všech stran uslyšíte, jak je kniha úžasná, jak nás dostala a prostě samá pozitiva. Já na tom nejsem jinak. Dostat ze sebe všechny ty emoce, to chce několik tisíc slov. Možná víc...

Ono se to na první pohled zdá jako naprosto nevinný příběh, který přeci nemůže být tak záživný, jak vypadá. Opak je ale pravdou. Nejen příběh, ale i ta obálka je po přečtení hezčí a začnete ji mít o to víc rádi. Jak se dostanete pod povrch, přelouskáte pár stránek, které jsou o rozchodu dvou mladých lidí, tak se dostanete na to pravé. K tomu, který neslyší, ale hraje krásně na kytaru a k tomu, jak Sydney začala psát texty k písním.

Pořád by to mohlo vypadat jako nic moc zápletka, dokud nezjistíte, že ty texty jsou jako brána k duši. Jen si to poslechnout a nechat plynout. Že to, co ze sebe dostáváte strašně moc vypovídá o tom, co chcete a po čem toužíte. Když se k tomu ještě přidá skupina přátel, kteří to nemají tak jednoduché, ale jsou strašně vtipní a dělají si ze všeho srandičky, tak je to opět lepší a lepší.

Budete je milovat všechny, i tu odstrašující Bridgette a nepochopitelného Warrena.

Je to jako zastavit se, zavřít oči, lehnout si a poslouchat tlukot svého srdce. Protože nic jiného nevnímáte. Zatím. Pak přijdou ty maličkosti, které mají svoji řeč a vy toho najednou vnímáte o tolik víc. Dokážete se víc radovat a hledáte i v tom nejpatrnějším kousku štěstí, které k vám přilétne.

Zjistíte, že to, co nejvíc odsuzujete se může stát i vám. A zaskočí vás to nepřipravené.

Vnímat tóny hudby, vibraci hlasu a tlukot srdce je v tomto díle to nejkrásnější a nejstěžejnější. To, jak to k sobě táhne dva, kteří k sobě patří, ale snaží se rozumem vysvětlit, že by to tak nemělo být, to mě drásalo nejvíc.

Vůbec si nedokáži představit, kde k tomu Colleen chodí, že dokáže napsat tolik příběhů s tak moc velkými emocemi. Necelých 400 stran úplně nabušených, od začátku do konce, bez pauzy. Čtete a skoro nedýcháte, vlastně téměř letíte, protože se bojíte přestat. Nevěřícně kroutíte hlavou, ale pak začnete přikyvovat, protože tak to je. A na konci? To si jen povzdychnete a jdete si to celé pustit znovu. A znovu a znovu. A nevíte co si se sebou počít, protože toto musí odeznít a zazdít to dalším příběhem, to snad ani nejde.

A tak to prostě je.

Hudbu nelze jinak, než milovat.

Safienka

PS: A já jdu na ty fotky ;-)

Název: Možná jednou

Autor: Colleen Hoover

Vydává: Yoli, 2017

Jak jsem se zamilovala do Love, style, life od Garance Doré

Co povídat. Přišla jsem „tak nějak omylem“ do knihkupectví. Samozřejmě „jen“ na pokec za holkama a tak nějak se „omylem“ i rozhlédla kolem a prohlídla několik knih, které jsem chtěla vidět na živo a prostě tam byla.

Už jsem ji viděla u Verči na blogu, ale vůbec jsem netušila o co jde a že to je takový poklad.

Garance Doré jsem znala pouze z Instagramu, kde jsem občas koukla na její posty, ale vůbec jsem vlastně netušila, o koho jde.

Dneska, dva dny po ulovení a dočtení Love, styl, life jsem na to přišla. A zase to tak mělo být. Našla jsem někoho, koho mohu obdivovat a u koho se mohu jen a jen inspirovat. Protože toho je tolik!

Módní blogerka, ilustrátorka, fotografka a spisovatelka, která přesáhla čtyřicítku, ale vůbec to není vidět.

Žena, která je vtipná, má trefné poznámky a do světa pouští spoustu mouder. Původem korsičanka, která miluje Paříž i New York. Má svůj ateliér, v kterém to musí být úžasné! Žena, která se v tomto díle snaží alespoň maličko přiblížit rozdíly mezi newyorčankami a pařížankami. Žena, která nám přiblížila život za velkou louží a pod velkou věží zase o trochu víc a která mě hlavně zaujala svojí tvorbou.

Už jsem to tak měla u P.S. od Ani Geislorové a úplně přesně stejně to mám teď i u Garance Doré. Listuji a kochám se. A nejen těmi ilustracemi, ale i fotkami žen, které jsou naprosto ženské, úžasné a prostě už jen z fotky obdivuhodné!

Budu juchat asi ještě dlouho, myslím, že se budu hodně vracet, nahlížet a nebo si prostě jen listovat pro potěchu. Protože to za to stojí.

Motivační příběh ženy, která si šla za svým a šla i tím nejchudším dnem, kdy se nebála prorazit s blogem a začalo se o ní vědět víc a víc. O ženě, která vám dá určitě mnoho cenných rad o tom, co a jak nosit, jak být přirozenou ženou a jak jednat s lidmi. Tato žena je mi tak blízká. Prostě jak už jsem psala výše, padlo mi to do noty a udělalo si to místo v mé TOPce.

Mám já na to poslední dobou kliku ;)


Safienka

Jen mi naložte (Tíha vesmíru – Jennifer Nivenová)

Myslela jsem si, že ten stav, kdy málo čtu a vyhledávám jiné činnosti, je dán špatným obdobím. Dneska jsem ale zjistila, že to tak vůbec není.

Je to knihou.

Protože kniha Tíha vesmíru, ta mě dostala. Kdybych neměla „na krku“ dvě malé děti, tak ji slupnu za jedno odpoledne a několik kafí. Takhle jsem si ji byla nucena rozdělit na několik částí. No a ke konci, to prostě běžely pohádky.

Takže žádné několikatýdenní čtení. Opravdu je to knihou.

Od Jennifer Nivenové jsem četla předchozí dílo s názvem Všechny malé zázraky. Taky se mi líbila, ale nebylo to zdaleka tak pohlcující a pozitivní jako Tíha vesmíru.

Je to dílo spíše pro mladší čtenáře (myslím tím středoškoláky). Když to ale vezmu zprava a zleva, tak je to pro kohokoliv. Protože má velikou myšlenku, spoustu zajímavých poznatků a strašně moc čtivých řádků.

Co se mi na knize líbilo? Mám tu hned několik bodů.

• Fascinovaly mě vybrané postavy, které měly tolik rozdílného a naopak tak strašně moc společného.
• Celou dobu se mi líbilo, jaká Libby je, že se nenechá strhnout davem a i přes to, co zažila, tak si jde za svým. Protože smrt maminky v deseti letech, 296kg váhy/226kg nadváhy a shozených 136kg...wow!
• Psaní citátů všude možně? (botasky, panenky..)...jo!
• Od té doby, co jsem se dozvěděla, že Libby museli tahat jeřábem, ona potom hodně shodila, vydržela první dny ve škole po x letech a nezbláznila se, mi jede fantazie na plné obrátky. 
• Miluji jejího kocoura George, který se rozhodl žít na věky.
• Líbí se mi, že i přes to, jaké všechny problémy Libby má, dokáže se svěřit své kamarádce Rachel a následně i spolužačkám.
• Libby hodně čte! Jo, je to můj člověk!
• Spisovatelku Shirley Jackson jsem v databázi našla, ale její knihu Vždycky jsme žili na zámku bohužel. A to je velká škoda ;-)
• Ráda bych viděla Libby tancovat, opravdu moc!
• Po fialových plavkách i přes to všechno netoužím.
• V knize najdete moc hezké vysvětlení k tématu šikany.
• Kdyby se mě někdo držel jako klíště a nehodlal mě pustit, tak mu dám taky pěstí. Jo, má můj obdiv.
• Fascinovalo mě, jak dokáže přemýšlet nad věcmi a řečmi, které lidé vypouštějí z úst a vůbec nesedí na to, jak to vlastně je.
• Další věc, při které se mi zaváří mozek, je Prosopagnosie. Neschopnost rozpoznat obličeje, ani u těch nejbližších. Obdivuji Jacka, že to vydržel tak dlouho tajit. A přežil pád ze střechy přímo na hlavu. Uf, jen z toho je mi ouzko.
• A ty jeho seznamy.

      6 vhodných zaměstnání pro člověka s prosopagnosií (napsal Jack Masselin)

1. Pastýř (za předpokladu, že se neschopnost rozeznávat obličeje nevztahuje na psy a ovce).
2. Výběrčí mýtného (za předpokladu, že kolem vaší budky nebude jezdit někdo, koho znáte).
3. Rocková hvězda / člen chlapecké skupiny, hráč NBA nebo tak něco (prostě velká hvězda, u které se předpokládá masivní ego, takže se nikdo nebude divit, že si je nepamatujete).
4. Spisovatel (asi nejdoporučovanější zaměstnání pro lidi se sociální fobií).
5. Profesionální venčič/trenér psů. (viz bod č.1)
6. Poustevník (ideální, ale plat nic moc).

• Líbila se mi celková propojenost, zamotanost a návrat o pár let zpět.
• Mělo to mnohem lepší konec než u Všechny malé zázraky a nebo o mého oblíbeného a hodně podobného titulu Eleanor a Park.
• Líbilo se mi, jak Jack vnímal dívky. Jak moc jim viděl do duše a vůbec neřešil jejich váhu.
• Jack, který dokazuje, že za každým frajerem je něco křehkého.
• Jak moc miloval svoje dva bratry a udělal by pro ně první poslední.
• Robota, který by mi říkal, jak jsem úžasná, bych taky chtěla.
• Líbilo se mi, jak se v knize kapitoly pěkně střídaly a byly správné krátké.
• U knihy jsem stihla vypít několik kafí a donutila mne odložit telefon a číst.
• Omlouvám se dětem, že jsem byla poslední hodinu k nepoužití.

Jo, dostala mě. Budu o ní teď mluvit všude a všem doporučovat. Opravdu. Přečtěte si ji i vy ;-)

Safienka

(ta vysoká, blonďatá, s kulatým obličejem a nosem mírně nahoru)

Název: Tíha vesmíru
Autor: Jennifer Nivenová
Vydává: Yoli, 2017

Na vlně fantasy

Fantasy svět - nemám na něj náladu vždycky, ale dokážu mu propadnout:-) Viz má oblíbená série s automechaničkou a kožoměncem Mercy Thompson.

Tentokrát jsem měla políčeno na dva filmy a jednu knižní sérii. Ani jedno mě nezklamalo a nahodilo do té správné nálady. I když je pravda, že raději nejprve čtu knihy a pak se koukám na filmy, udělala jsem výjimku.

První film, který bych vám ráda doporučila, je Fantastická zvířata a kde je najít. Vrátíme se do světa mudlů, čarodějů a uslyšíme o Bradavicích (opravdu jen uslyšíme). Jak jste už asi pochopili, scénář psala paní Rowlingová, režii dělal David Yates.

Stručně řečeno, podivín Newt Scamander přijíždí do New Yorku s magickým kufříkem, který schovává spoustu fantastických zvířat. Kufřík se samozřejmě párkrát omylem otevře a některá zvířátka se rozutečou do ulic města. A k tomu všemu se New Yorkem začíná šířit obrovská neviditelná vlna zla, která ničí vše, co si zamane. Takže co dřív? Najít zvířata či zlo?

Bavilo mě to. Dost. Líbily se mi efekty a vůbec tajemný kufřík a záhadná zvířata. Paráda. Eddieho Redmayna, který hraje zvířecího podivína, jsem poprvé viděla v Dánské dívce a musím říct, že tady se mi líbil víc. Byl tak správně potrhlý a důvěřivý.

Zdroj

Zdroj

Druhý film je taktéž natočen podle knižní předlohy a nese název Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti. Scénář Jane Goldman, od které jste mohli vidět Hvězdný prach. No a režie Tim Burton.

Správné burtoňácké podívání vám povím. Nejsem ten typ, který by vyhledával strašidelné a hororové filmy, takže některé pasáže pro mě byly náročnější, ale užila jsem si to stejně. I když teda vykulené bílé oči a děti v rozbombardovaném dětském domově budu mít před očima ještě dlouho.

Opět stručně řečeno, mladému Jakeovi zanechá dědeček několik zpráv, které ho donutí vrátit se na místo, do sirotčince, o kterém Jake tolik slyšel. Podívat se, kde žily děti, které byly opravdu podivné - neviditelné, silné, těžké, s hlavou plnou včel....Skryté světy se znovu objevují a Jake zjišťuje, že není jen ten obyčejný kluk, kterým si vždycky myslel, že je.
Vřele doporučuji a jestli někdy seberu odvahu (ehm čas), tak si přečtu i knihy. Jsou tři ;-)

Zdroj

Zdroj

Poslední dnešní doporučení padá na knižní fantasy sérii Skleněný trůn od Sarah Janet Maas (autorka stejně stará jako já...už by bylo na čase, abych něco napsala :o)). Série má vydaných 5 knih/dílů a vypadá to, že se bude pokračovat (za chvíli bude díl stejně široký jako má polička v knihovně). Já zatím četla 2 a myslím, že zanedlouho poběžím pro třetí (je to dobré, když chcete pokračovat ve čtení a nemusíte čekat na vydání).

Jedná se o fantasy sérii určenou pro Young adult. Hlavní hrdinka Celaena je od mala učena k tomu, aby se stala nejlepším zabijákem na světě. Jednou jí to ale nevyjde a ona skončí v solných dolech, kde si odpykává doživotní trest. Až ji odtamtud vytáhne korunní princ a chce, aby se stala zabijákem samotného krále, výměnnou za její svobodu, potažmo po několika letech věrné služby za úplnou osobní svobodu. Dívka se dává do kupy a začíná  vzpomínat na své schopnosti.

Je tam celkem dost boje, krve, ale taky romantika, jiné světy, trocha přátelství, zrady a pochybností.

Jsou to brožky, je to napínavé, oddychové, čtivé a mě to moc baví. Slyšela jsem zvěsti o tom, že je tato autorka opravdu bravurní spisovatelkou, takže se těším až mi opět trochu počechrá emoce a já budu znát všechna její díla.




A co vy a fantasy? Mohli byste mi doporučit nějaký dobrý fantasy film či knihu?


Mějte se bájově,
Safienka

Proč miluji/čtu knihy od Roberta Fulghuma?

Ani nevím, kdy jsem četla svoji první knihu od pana Fulghuma. Už je to nějaký čas. Určitě to byla jedna z jeho "malých bílých". Postupně jsem je začala hltat a shánět všechny. Nakonec mi byl doporučen i románový příběh s názvem Třetí přání. A do toho jsem se popravdě úplně zamilovala. Dost mi zamíchal s emocemi a právem se zařadil mezi moji TOP 10. 

Robert Fulghum už není kdoví jaký mladík. Letos slaví 80 let. Ale! Duchem je pořád tím správným potrhlým radost dělajícím puberťákem, který si užívá život. A moc rád o tom píše. Poznáte ho podle jeho klaunovského nosu. Už od pohledu je to "Hráč". Člověk, který je pro každou srandu a vtip.

Zdroj

První kniha, kterou napsal a nechal vydat, má název Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce a myslím, že ho každý zná hlavně kvůli ní. Mně se vryl do paměti díky jiným knihám. Zbožňuji je. To už jste asi pochopili.

Když je vydána nějaká nová knížka, tak pro ni hned letím a nebo si ji alespoň přeji. A víte, že přání se plní, že? Letos mi poslední knížku s názvem Poprask v sýrové uličce nadělil Ježíšek. A já ji právě dočetla. Jsem nadšená! Jinak už to neumím. :-)

Různě jsem četla, jak se komu kniha nelíbila a že jako povídky a lepší je román a kdesi cosi. Ale já s tím teda musím nesouhlasit. Já jsem nadšená. Když jsem četla a viděla, jak mi do konce zbývá míň a míň stránek, tak jsem propadala zoufalství. Pak jsem si ale vzpomněla, že mám v knihovnčce "malé bílé" i "velké žluté" a hned mi bylo líp.

Autogramiádu pana Fulghuma jsem bohužel propásla, ale nevadí! Mám knihy!  
Víc takových spisovatelů prosím :-)

Zkusila jsem vymyslet několik bodů, které dokazují, proč tak ráda čtu knihy od Roberta Fulghuma. Takže, tu jsou.

• Knihy mají styl a své osobité kouzlo.
• Dokáží mě rozesmát.
• Dost často se tam pije káva.
• Autor píše o nevšednosti všedních dní.
• Knihy nejsou pro náročné čtenáře – povídky jsou krátké.
• Najdete tam úžasné ilustrace.
• Když si chcete přečíst nějakou knížku od Roberta Fulghuma, nemusíte přemýšlet kterou..nenavazují na sebe (když nepočítám Třetí přání).
• Nikdy mě nezklamaly (ani bílé, ani žluté, ani černé).
• Četba je to tak akorát na cesty.
• Příběhy jsou opravdu trefné a mnohdy poučné.
• Čeká vás velká pravděpodobnost nakopnutí k lepšímu životu.
• Po přečtení budete chtít cestovat a jen se tak procházet uličkami.
• A možná se budete chtít i ztratit a nebo bezduše toulat.
• A budete chtít vysedávat v kavárnách a pozorovat lidi.
• Možná vás i navštíví chuť tančit tango.
• A třeba budete chtít být víc tajemní.
• Určitě vás to vyláká do Řecka.
• Možná si budete víc prozpěvovat.
• Určitě si budete chtít navléct klaunovský nos.
• Za každým MOŽNÁ budete vidět NADĚJI.
• Budete chtít číst víc a víc.
• Možná se z vás stanou blázni.
• Nebo se alespoň utvrdíte v tom, že v tom nejste sami.
• Možná vám prolítne hlavou myšlenka, co byste asi tak dělali, kdybyste potkali medvěda.
• Možná se začnete bát o pomyslného manžela vaší šestileté dcery.
• A třeba budete chtít napsat knihu.
• Protože kdo by nechtěl být spisovatelem, pozorovat lidi a psát o nich? Já teda určitě chtěla!

Co si od toho pana Fulghuma teda můžete přečíst (dosud vyšlo)?

• Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce
• Už hořela, když jsem si do ní lehal
• Ach jo
• Možná, možná ne
• Od začátku do konce
• Opravdová láska
• Slova, která jsem si přál napsat sám
• Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce – vydání k 15. výročí
• Třetí přání
• Třetí přání 2: zbytek příběhu (skoro)
• Třetí přání 3 (splněno)
• Co jsem to proboha udělal?
• Něco z Fulghuma I/From Fulghum I
• Něco z Fulghuma II/From Fulghum II
• Věčná dobrodružství Kapitána Školky: Evina knížka
• Drž mě pevně, miluj zlehka
• Vzpomínky na jedno dobrodružství 

Mé tři nejoblíbenější

1. Trilogie Třetí přání
2. Možná, možná ne
3. Věčná dobrodružství Kapitána Školky: Evina knížka

a teď Poprask v sýrové uličce
a určitě taky Drž mě pevně, milluj zlehka

a prostě všechny :o)

Bonus !!!

Robert Fulghum dal k dispozici/volnému stažení odkaz na dvě jeho "velké černé", jeho memoáry/příběhy o tom, jak se učil tango a co proto vše udělal. Já samotná jsem  z knih nadšená (opět, toho nadšení a radosti se prostě jen tak nezbavím), mám je doma v papírové knižní podobě a mohu taktéž doporučit. Prostě jen nazout ty správné střevíce a můžete protančit celý večer (na parketu či v křesle s knihou). ;-)

Oba tituly jsou k dispozici v angličtině se všemi ilustracemi, takže směle do toho ;-)

k stažení zde 


Kdo chce vědět víc

oficiální stránky Roberta Fulghuma zde
verze pro české fanoušky zde



A jak jste na tom vy? Četli jste nějakou malou bílou a nebo velkou žlutou či tajemnou velkou černou?


Mávám,
Safienka

Zdroj

Proč čtu knihy od Alexandry Potter?

Když se mi zalíbí nějaká kniha od neznámého autora, začínám pokukovat po jeho dalších (rozumějte, chci je mít všechny). Není divu, že mám doma okolo 10 míst/knihoven. A to jsem neskončila. :o)

Jednou z autorek, u které skrblím všechny její knihy, je Alexandra Potter. Sympatická hnědovláska, jejiž tvorbu najdete v sekci RPŽ (Romány pro ženy). Jsou typické svojí bílou obálkou a kresbou navrchu. Romantika na první pohled. Když vyjde nějaká další nová, vrhám se po ni a těším se, jak se zase nasměji.

Z celé její česky vydané sbírky mám doma téměř vše. Snad jen dvě mi chybí. Ale to určitě někdy doženu :-) Jedná se o díla, která nejsou nikterak náročná, spíš bych řekla, že naopak. A já si je vždycky užívám.

Pokaždé se jedná o ženskou hrdinku, která má prostě smůlu. Je strašně bláznivá, potrhlá a má své zvyklosti. Dost často má povolání, které je mi tak moc sympatické...knihovnice, pracovnice v galerii, spisovatelka. To jsou hnedle body na víc. Jak málo stačí...:o).

Jejich společným krédem bývá velké pohodlí, nejlíp někde na pohodlném gauči v teplákách s Mickey Mousem, vínem nebo horkým čajem. Mají vždycky v oblibě něco speciálního, od poslechu kapel po seznamy. Jo, seznamy najdete v každé knize. Pěkně dlouhé a připravené k odškrtávání.

Řekla bych, že snad každá kniha je omotána do nějakého kouzla, které jí dodává pohádkový nádech. Potterovci jsou prostě kouzelníci.

Je to vlastně pořád dokola o tom samém, jak nešťastná dívka ke štěstí přišla. Ale je zase pravda, že to štěstí si musí holky pořádně vydřít, dost často ho mají za zadkem a většinou jim padne do klína opravdu téměř až na konci.

Já si to vždycky užiji a po zjištění, že autorka je taková správná ženská, která vše nechává na poslední chvíli, se mi její díla líbí ještě víc. Zkuste se sami podívat na její stránky, kde to potvrzuje. 

Ráno uvařit kávu, pak vyřídit spoustu "nezbytných" záležitostí, celý den koukat na prázdnou stránku s kurzorem na začátku a pak když to přijde, tak to napsat rovnou všechno. Jo, to je přesně můj styl :o)

česky http://www.alexandrapotter.cz/

originál http://www.alexandrapotter.com/

A co si od Alexandry Potter můžete přečíst?

Není přání jako přání (2011)

Samostatná rusovlasá Londýňanka Heather se stále vyrovnává s nevěrou bývalého přítele, po němž jí zůstaly jen hořké vzpomínky a nesplacený byt. Jednoho dne v dešti potká cikánku, která jí vnutí vřes pro štěstí, který prý splní všechna přání. A svět se jako mávnutím kouzelného proutku skutečně začíná měnit a život se rozjasňuje. Splněná přání začínají nabírat na obrátkách, Heather je zaskočená tím, co se děje. Ale když do rodinného života zasáhne nečekaná a vážná nemoc otce, usoudí, že je nejvyšší čas na vřes zapomenout a ujasnit si priority. Váhá, jestli jí přání skutečně plnil vřes, nebo to byly shody okolností a náhody. Těžko říct…

Já a pan Darcy (2012)

Po sérii katastrofálních vztahů se Emily rozhodla odpočinout si od všech „dnešních“ mužů. Věnovat se chvíli sama sobě, dát si skleničku vína a strávit zas nějaký čas četbou milovaného románu Pýcha a předsudek.
Vrátit se do časů pana Darcyho, kdy muži byli oddaní, čestní a elegantní.
Když ji nejlepší kamarádka pozve na týdenní dovolenou do Mexika, přetékající margaritou a exotickými milenci, Emily dá přednost výletu do míst, kde žila Jane Austenová. V autobuse plném penzistů je jasné, že tady muže svých snů nepotká. Slibně nevypadá ani mizerně naladěný novinář, nedobrovolně vyslaný napsat článek, proč byl pan Darcy zvolen „NEJ“ mužem všech dob. Když Emily vstoupí do pokoje tváří v tvář samotnému panu Darcymu, všechny holčičí sny se náhle začnou plnit.

Kde je ta holka? (2012)

Charlotte, hlavní hrdinka tohoto románu, je úspěšná a uznávaná podnikatelka v oboru PR, má svou vlastní firmu, spoustu peněz a pohledného přítele. Zároveň však je neurotická, přepracovaná a pesimistická. Jednoho dne, cestou do práce, narazí na objížďku. Během této „odbočky“ se setkává se svým o deset let mladším já. Zjišťuje, že tehdy byla mnohem bezstarostnější a pohodovější. Charlotte se svému mladšímu já snaží předat získanou moudrost a nabyté zkušenosti, aby se vyvarovalo zbytečných chyb. Brzy se však i ona dozvídá cosi podstatného…

S tebou už nikdy (2013)

Představte si, že byste našla toho pravého... a pak zjistila, že se ho nemůžete zbavit?
Když Lucy v osmnácti potká Nata, je to láska na první pohled. Lucy má jasno: on je ten pravý. V opojení první lásky se ti dva při západu slunce políbí pod benátským Mostem vzdechů a - jak praví legenda - jsou navždy nerozlučně spjati.
Avšak o deset let později už jeden o druhém skoro neví. Tedy až do té doby, než je osud znovu svede dohromady. Znovu. A znovu. A zase. Už se to nezdá být tak báječné jako tenkrát v Benátkách, ale pokud Nate není ten pravý, proč je tak zatraceně těžké se s ním rozejít?

Co je nového kotě? (2013)

Co bys udělala, kdyby tě tvůj přítel po desetiletém vztahu požádal o ruku? Zavýskla ano, popadla prsten s diamantem a předplatila si časopis Nevěsta? Nebo zpanikařila a uvědomila si, že je nejvyšší čas zmizet?

Delila dospěla k velkému rozhodnutí. Sebere psa Tlusťocha, sbírku desek od Toma Jonese a opouští jak svého přítele Lennyho, tak i nudný Bradford a vrhá se do víru velkoměsta. Náhodné setkání s televizním produkčním Charliem ji zavede přímo do Notting Hillu, kde potkává výstřední Vivienne a jejího kamaráda Sama, dobrosrdečného provozovatele místní kavárny.

Deliliny sny se začínají plnit. Bydlí v luxusním bytě, přes den nakupuje oblečení od módních návrhářů a večer vymetá nóbl restaurace. Nachází novou lásku a nový život. Najde ale i samu sebe?

Na stejné vlně (2014)

Taky jste kdysi v mládí potkala někoho, do koho jste se bláznivě zamilovala, ale pak se vaše cesty rozešly a už jste se nikdy neviděli? A kolikrát vás napadlo, jak by se život vyvíjel, kdybyste měli víc času se poznat? Jenže láska nečeká věčně a člověk nesmí promeškat šanci zjistit, jestli je to ten pravý. Tuhle otázku si klade nejen Grace, která se právě rozešla se snoubencem, ale i její nejlepší kamarádka svobodná matka Rhian. Spolu s nimi se pokoušejí najít tu pravou lásku i posluchači netradiční rozhlasové seznamky „Na stejné vlně“. A díky ní se dají věci do pohybu. Grace se nestačí divit, co všechno spustí jedno náhodné setkání, ale už nehodlá dělat kompromisy. Co jí může nabídnout kluk, který ji kdysi zklamal?

Lásce na stopě (2014)

Spisovatelka Ruby Millerová ztratila nejen víru v lásku, ale i jakoukoliv invenci ke psaní. Na radu své agentky a sestřino pozvání odjíždí na dovolenou do Indie. To co začíná jako poklidná dovolená na romantických plážích, se náhle mění na nevídaná dobrodružství… Ztracená zavazadla, sestra na útěku a pohledný americký návštěvník přivedou Ruby na magickou a spletitou cestu napříč Indií. V prostředí pevností, věštců a nesčetných svatebních obřadů, Ruby poodhalí tajemné příběhy o lásce, nabyté i ztracené. Přesto, že se tyto tajuplné příběhy všelijak zamotávají, nakonec všechna tajemství stejně vyplouvají na povrch a Ruby nachází klíč poznání. To co začalo jako cesta k nalezení sestry, stává se cestou k objevení sama sebe – a k opětovnému nalezení lásky.

Tentokrát to bude jinak (2015)

Znáte nejnovější recept Alexandry Potter na zlomené srdce? Stačí k tomu pradávný rituál. Až budou na silvestra hodiny odbíjet půlnoc, hodíte do ohně všechno, co vám připomíná ztracenou lásku, a nahlas vyslovíte přání: „Kéž bych ho nikdy nepotkala“.
Tess Connellyová vyzkoušela na vlastní kůži, že tenhle recept funguje! Když si ani po třech měsících po rozchodu se Sebem, na něj nedokáže vzpomenout, aniž by se rozbrečela, rozhodne se uchýlit k magii. Ráno ji ale čeká zklamání... Nejen že ji po silvestrovské noci třeští hlava, ale vzpomínek na Seba se pořád nezbavila. Ještě téhož dne ho potká ve Starbucksu, ale tentokrát ji pro změnu čeká šok. Seb se chová, jako by ji neznal. Náhoda jí ho pošle do cesty ještě jednou a tentokrát to zařídí tak, aby ji Seb pozval na rande. Tess nemůže uvěřit, co se stalo. Osud jí dal druhou šanci a Tess je připravená ji využít. Tentokrát ale bude všechno jinak, slibuje. Nedám Sebovi jedinou šanci, aby si postěžoval, co mu na mně vadí.

  

Láska z Paříže (2016)

Pařížský byt, co zůstal sedmdesát let zavřený. Balíček dopisů, v nichž si milenci slibují věčnou lásku, vůně starého parfému, gramofonová deska s nostalgickým šansonem J´attendrei (Budu na tebe čekat). Tajemství, které čeká, až je někdo odhalí.
Tajemství, které čeká na Ruby Millerovou, přijíždějící do Paříže s dvojí misí: 1. zapomenout na čerstvé zklamání v lásce; 2. morálně podpořit kamarádku Harriet, co má samoty už plné zuby.
Paříž ji vtáhne do svého kouzla hned první večer a Ruby už ví, že sem nepřijela náhodou. Osud ji zavedl do Paříže, aby odhalila jedno velké rodinné tajemství.
Čeká ji klopýtání po pařížských uličkách i bulvárech, pátrání ji zavede až do Provence, ale nakonec je klíčem k záhadě něco úplně obyčejného. Velký plyšový medvěd, který jde do aukce. Co na tom, že se vyvolávací cena vyšplhá na patnáct tisíc euro? Ruby nic nezastaví.
Pro lásku by obětovala všechno. Dávní milenci čekali příliš dlouho. Čeká i jedna stará paní s rodinou. Ale je tu i jeden válečný veterán, co celý život čeká na osudový telefonát.

A co vy? Četli jste něco od Alexandry Potter? Která je vaše oblíbená?

Safienka

O knize Velké kouzlo (Elizabeth Gilbert)

Otázka: Co je kreativita?

Odpověď: Vztah mezi lidskou bytostí a záhadou inspirace.

...pokud hledáte knihou plnou inspirace, jste na správné adrese...

...namotivuje vás dokonale...

...a pořádně vás nakopne...

…protože jinak to ani nejde...tvořit se musí...

...chcete aby vám nezakrněla levá hemisféra? tvořte! cokoliv!...

...zvedněte si sebevědomí....vaše tvorba je na tomto světe potřeba, fakt...

...skvělá kniha, která vás určitě namotivuje napsat alespoň řádek (i kdyby o tom, jak se vám líbila či nelíbila)...

...dílo, které vás přinutí věřit na kouzla (kecám, nepřinutí, ale určitě donutí k zamyšlení)...

...protože nějak tak to určitě funguje...

...kniha, která vám dodá kuráž...

...kniha, která vám trochu víc přiblíží život a tvorbu Elizabeth Gilbert (určitě si po přečtení budete chtít přečíst něco dalšího, nebo vidět film, nebo obojí...prostě vědět víc)...

...kniha, která vám dokáže, že na tom nejste tak blbě jenom vy...

...kniha, která je plná moudrostí a zajímavých citátů...

...kniha, která vám dokáže, že začít se může kdykoliv (kdykoliv!)...

...kniha, která vám pomůže nastartovat tvůrčí proces...

...kniha, díky které zjistíte, že i slavní jednou začínali a nešlo jim to ...

...kniha, která stojí za to!...

...Velké kouzlo

...Elizabeth Gilbert

...Jota

...2016

 

"Vaše umění nejenže nemusí být originální, ale také vůbec nemusí být důležité." 

***

Ať už si myslíte, že jste vynikající nebo že jste nula, prostě tvořte vše, co musíte, a hoďte to do světa. Ať si vás ostatní škatulkují, jak chtějí."

***

"Jinými slovy, ani trochu mě neodrazuje fakt, že je práce mého života pravděpodobně zbytečná. Spíš to ve mně vyvolává chuť si hrát."

***

"Takže kdy se můžete začít věnovat svému nejtvořivějšími a nejvášnivějšímu životu? Můžete začít, kdykoli se jen rozhodnete."

"Lidé netvoří proto, že by měli víc volného času a energie. Tvoří, protože je pro ně kreativita dost důležitá na to, aby kvůli ní přinesli nějakou tu oběť."

***

"Základní ingredience kreativity zůstávají pro všechny naprosto stejné: odvaha, okouzlení, povolení, vytrvalost, víra - a všechny tyto prvky jsou všeobecně přístupné."

***

"Neustále slýchám, že z tvořivosti lidé zešílí. Nesouhlasím. Lidé zešílí, když se kreativně nevyjadřuji."

***

"Jinými slovy: Pokud nemůžete dělat to, po čem toužíte, jděte dělat něco jiného."

Pozn.: Třeba si natřete kolo růžovou barvou ;)    

Safienka

   

 

Láska si nevybírá (Eleanor a Park - Rainbow Rowell)

Do této knihy jsem se pustila, protože jsem čekala oddechovku, při které zavzpomínám na školní léta. Ale! Tato kniha si zaslouží mnohem víc. Měla by se ocitnout na dosah těm, kteří si chtějí přečíst něco strhujícího, krásného a nečekaného. Možná jsem moc nadšená, ale důkaz toho, že jsem to prostě jen hltala a nakonec jsem si neodpustila slzy, mluví za vše. Protože sakra, dvě slova nakonec? To jako vážně? Potřebuju nutně víc. Víc informací, víc slov.

Příběh Eleanor a Parka se odehrává v roce 1986 v americkém městě Omaha. Všichni mají zaběhlý život, který jim naruší výstřední Eleanor. Dívka, která se musí dělit o svůj chudý a maličký život se čtyřmi sourozenci, týranou matkou a neustále ožralým nevlastním otcem. Bohužel nepatří mezi ty štíhlounké a pohledné dívky. Její vzezření je poněkud šílené. A jí je to vlastně jedno. Protože nemá na výběr. Není divu, že nástup do nové školy není procházka růžovým sadem.

Naštěstí se v příběhu objeví korejský chlapec s jménem Park. Aniž si uvědomuje následky svého počínání, v autobuse si k Eleanor přisedne. A později jí nabídne svoje nejoblíbenější komiksy. Ani vlastně neví proč.

Toto křehké pouto, které mezi mladým párem vzniká, se najednou ocitá před soudem ostatních. Nemají to lehké, ale nedají se. I když to nevypadá, tak si jsou oba něčím podobní. Jsou jiní.

To, co je spojuje, to je posiluje. Ať už jde o každodenní čtení v autobuse a nebo poslech punkrockové hudby. Pravá láska si nevybírá. V tomto případě je opravdu nečekaná, strašně zranitelná a tak moc nádherná.

Většina z nás se o své štěstí bojí. Park se bojí, že Eleanor jeho rodina nepřijme, Eleanor se snaží přežít a utéct před otčímem.

Téma šikany proplouvá celým dílem a já jen zatínám zuby a snažím se nerozčilovat jako to dělal Park. Autorka skvěle poukázala na téma zneužívání. Nejhorší na tom je, že o tom vůbec nikdo nemusí vědět. Oběti se totiž nesvěřují. 

Fascinující příběh, který mě hodně zaujal a určitě jsem ho nečetla naposledy.


Doporučuji.


Safienka


Název: Eleanor a Park
Autor. Rainbow Rowell
Vydává: Yoli, 2014

Užívejme života: Filmy, knihy, kafe, cvičení

A už to jsou zase tři měsíce...toto letí...jako smetí...a jako každý rok... :o) A jaké jsou mé „úlovky“ (pro vás třeba inspirace)?

Říkala jsem si, že bych měla kouknout taky na nějaký nový film...zpočátku to vypadalo bledě...ale pak se to rozrostlo do krásných 6, vlastně 7 nových filmů! Tááákže...

Půlnoc v Paříži /2011

Můj třetí Woody Allan. Nemohla jsem si zprvu zvyknout na ten jiný styl, ale přišlo to. Úžasné, svobodomyslící a kouzelné...A Owen Wilson je prostě roztomilej :-)

Vzmuž se /2015

Vtipná komedie s neoukanými herci. Když jde jeden na rande na slepo a druhá se tam ocitne úplně špatně. A jsou si tak podobní.

Teorie tygra !!! /2016

Tak to je film, na který jen tak nezapomenu! Úžasné, strašně trefné a prostě najednou byl konec! Musím ho vidět ještě několikrát. Určitě. Jak chtějí ženy dominovat mužům a jak se muži nechají. Ale nemusí. A pak se pan Bartoška rozhodne bojovat. A je to krásné! A ta hudba... 

Láska všemi deseti /2012

Růžová romantická komedie o prosté dívce, která díky svému umu psát na stroji dostane práci sekretářky. A pak se zamiluje a začne to psaní brát vážně. A soutěží a …dál mlčím :)

Malý princ !!! /2015

Znám Malého prince, ale toto bylo snad ještě lepší. Krásné animované zpracování o holčičce, která žije podle toho, jak maminka píská a tabulkuje. Až se přestěhují vedle staré barabizny, která se odlišuje. Je tak sluníčková a všude kolem samá zeleň a ptáci...a moc fajn stařík...a kouzelný příběh..

Zootropolis /2016

Hledala jsem něco dětem a narazila na tuto novinku :) Napínavá a vtipná pohádka ! Jak se stala zaječice policajtkou :-)

A taky jsem samozřejmě četla...jak jinak...má vášeň, můj koníček...ale to melu pořád dokola. Přečetla jsem krásných 16 knih a jednu rozečetla...a to jsem měla dva stavy, kdy se mi fakt číst nechtělo…. 

1. Dobrodružství milovníka knih – C.Lovett

2. O jedné holce – L.Kelk

3. Selekce – K.Cass

4. Will Grayson,Will Grayson – J. Green

5. Elita – K. Cass

6. První – K. Cass

7. Čtenář z vlakuv 6.27 – J.Didierlaurent

8. Co ta holka chce – L. Kelk

9. Nezapomenutelnácesta – N. Sparks

10. Němý křik – A. Marsons

11. S Madame Chic naúrovni – J. L. Scott

12. Na co Alice zapomněla – L. Moriarty

13. P.S. - A. Geislerová

14. Fit za 15 min denně – Z. Light

15. Jeden plus jedna – J. Moyes

16. Hausfrau – J.A.Essbaum

Nejhezčí obálka – Stopro kniha P.S. od Ani Geislerové. Víte, že už píše další knihu? Jej, to se můžu zase těšit :-)

Nejvíc stránek – Na co Alice zapomněla (Liane Moriarty patří právem mezi mé oblíbené autory)

Motivační – S madame Chic na úrovni (Trilogii od J.L. Scott bych měla číst každý měsíc, je to skvělý nakopávač k tomu, aby se člověk o sebe trochu víc staral)

Nejvíc vytočená – Hausfrau (bože, tolik emocí v knize a prostě uáááá)

Nejvíc jsem se zasmála – Čtenář z vlaku v 6.27 (tato kniha mě dostala! hodně mi připomínala Amélii z Montmartru a prostě byla svá a moc milá)

Nejzajímavější téma – Na co Alice zapomněla (opět a zase….ztráta paměti na deset let zpět...jo, to se stalo fakt hodně věcí)

 A co ještě?

Po dlouhé době jsem měla kulturní zážitek v podobě koncertu Vivaldiano – město zrcadel. V obrovské aréně, kde se teda šíleně sedělo :O (asi dělané jen pro lidi do 160cm), ale jinak úžasné, strhující!

Tak dlouho jsme překapávali kafe přes obyč filtr do sklenice až jsme si pořídili Chemex a začali si dělat konečně výborné kafe!

Začala jsem péct kváskový chléb. Jo, to jednou přišla známá s tím, že doma peče chleba a že je to strašně jednoduchý a výborný a že už jiný nechce. No a znáte to. Vyžádala jsem si kvásek, každý týden peču chleba a už jiný nechci :o)

V jednom z cílů na měsíc, jsem měla najít nový seriál. Castla už jsem měla dlouho na seznamu a tak jsem se odvážila. A teď nejsme schopni sledovat nic jiného...a ještě nás to neomrzelo...skvělé, vtipné, napínavé a prostě Castle….na zabití.

Už jsem o tom psala, ale nikdy bych nevěřila, že mě to bude na zahradě tak bavit. I když kvůli dětem nestíhám mnoho, tak aspoň něco. Vždy odcházím se skvělým pocitem! A už máme svoje okurky!! a borůvky vypadají nadějně a rajčátka tam taky jsou...jojojojojooo!

„Čichla“ jsem k tangu. Byla jsem bohužel jen jednou, což mě mrzí, ale s dětmi to jinak nejde. Nemáme hlídání, tak snad se k tomu někdy v budoucnu dostanu víc! Tak moc chci!

Takhle jsem úplně netančila, ale je to moje oblíbená scéna s tangem :) Viděli jste film Tančím, abych žil? ;-)

A nebo toto, to určitě znáte ;-) Don't say anything, don't think!

Mno, měla bych si už konečně pořádně zatančit....:o)

A začala jsem zase cvičit. I když teď mám dvoutýdenní pauzu kvůli nemoci. Ale zase naskočím! Mám kalendář! To mi pomůže! Věřím si:o) Dokážu být lemra líná, ale dokážu se taky pořádně vybičovat. Zvlášť když se občas podívám do zrcadla. Jo, jsem k sobě hodně kritická a Zuzka Light je skvělý motivátor! Určitě bude brzy článek – recenze na knihu a mé zkušenosti.

A co vy? Jaké bylo vaše jaro?

Safienka