čtvrtek 31. března 2016

Pokec u kafíčka X. - Hýčkání je potřeba

Je zajímavé, co si každý pod slovem hýčkat představí :-) Každopádně už od prvního poslechnutí slibuje něco příjemného! A kdo by se nechtěl nechat hýčkat? Neznám takového člověka. Stoprocentně každý se ve skrytu duše chce nechat rozmazlovat. (Chápejte mě, před chvílí jsem přišla z dvouhodinové voňavé kosmetiky obličeje...správný smajlík k vyjádření mé nálady tu není :o))

I když se snažíme, aby se měli ostatní dobře a bylo jim fajn, tak sami to potřebujeme ještě o 100% víc.
Ne nadarmo se říká, že je nejprve potřeba začít u sebe, aby bylo vše v tom nejlepším pořádku.
Buďme tedy alespoň trochu na chvíli sobci a nechme se hýčkat. Určitě to bude fajn!

Pamatuji si jedné trefné moudro z knihy Bludná sdělení, kde jistá paní sdělovala hlavní hrdince, že kdyby byly ženy tak sobecké jako muži a děti, svět by byl hned vyrovnanější a lepší. Všichni by byly spokojenější a možná by došlo k jisté rovnováze.

Mám to tak podložené svou vlastní zkušeností. Jako matka dvou dětí a manželka jsem nejmíň sobecká z celé rodiny. Už i ta kočka je na tom líp. Tak nějak přirozeně dělám pro druhé první poslední. Je pravda, že v posledních dnech si to snažím vynahradit, krájím si svůj díl a nechávám se hýčkat(mani, pedi, kosmetika, něco dobrého do sebe, na sebe, něco voňavého, něco krásného a úzasného...masáž, atd.)

Je docela vtipné, že k tomuto tématu hýčkání jsem přišla na kurzu Hýčkej svoji hostitelku, kterou pořádá firma JUST&NAHRIN. Učím se tam, jak hýčkat a dopřávat, místo, aby hýčkal někdo mě :o) Takže kromě mě, se můžete těšit i vy ;-)

Je pravda, že když se člověk dostane na své pomyslné dno, má se alespoň od čeho odrazit. To dno je takovým startem, který nám dodává spoustu nového a třeba i lepšího.
Nikdy bych nevěřila, že se pocitím, co to ta deprese je. Nikdy jsem ji moc nechápala a nepřišlo mi to jako velké zlo. Ale ono je. A je taky pravda, že někdy se z toho člověk prostě nevykope sám. Zkusí si říct o pomoc a buď to padne na úrodnou půdu a nebo nikoliv.

Mě z toho stavu pomohla kamarádka. Jedna, která se v tom kdysi plácala stejně a ví jak na to. Její rady padly na úrodnou půdu a já najednou měla pocit, že na to nejsem sama. I když to byly jen slova, tak to stačilo.
Čím víc jsem se v tom plácala, o to víc jsem měla pocit, že pro sebe musím začít něco dělat. Hýčkat se. A že jsem to potřebovala jako sůl.
Ona jen řekla, prostě vypadni. Nech děti doma s manželem a vyraž ven. Nebo můžeme spolu. Každopádně vypadni. A já vypadla.


Začala jsem tím, že jsem vyrážela ven na kafíčko. Buď s někým nebo sama s knihou. Alespoň jeden den, jeden večer v týdnu. A pak jsem tomu propadla a vyžaduji to víc a víc. Můj kalendář se plní. Je to teda všechno s mírou a podléhá to určitým pravidlům, ale i z toho se dá těžit a cítit se trochu svobodněji.

Najednou jsem měla pocit, že se potřebuji vyloupnout z té rodičovské skořápky, která podléhá sakrapohodlným teplákům a nemytým vlasům. Prostě stavu, je mi jedno jak vypadám, co nosím a co se sebou dělám. Protože prostě na to není čas.

I když je to hýčkání stavem krátkodobým, tak to s námi dělá divy. Odpočinout, relaxovat, nic nedělat a věnovat se jen sám sobě. Dělat něco jen protože se nám to líbí, nikdo nám do toho nekecá a my můžeme vypnout. Tyto krátké chvlky jsou tím, co nás drží nad vodou a vytváří nám náš krásný osobní svět. Můžou být vlastně jakékoliv. Každému dle jeho gusta.

Protože, když se budeme usmívat my, budou se usmívat i druzí. Je to nakažlivé. Nechte se hýčkat, usmívejte se a bude Vám líp!

Praktičtěji třeba zase někdy příště :-)

A co rozmazluje a hýčká vás? Necháváte se hýčkat? Dokážete být sobci?



Safienka



6 komentářů:

  1. Milá Kristynko,hyckat se je nutnost. Vím o tom své. Také jsem to nedelala a se zlou jsem se potazala. Co víc je,když jsme šťastní ? Spokojeni a vyrovnani ? Odrazi se to i v naší tváři. Jak na duchu,tak na těle.Preji krasne dny. Verka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, je to nutnost! Bohužel si to člověk někdy ani neuvědomí, že dělá vše pro druhé, ale na sebe kašle. Drhneme pak o zem a říkáme si, kde se stala chyba :-)Tvář je naším odrazem...jsem toho důkazem :D Děkuji za milý komentář, měj se krásně!

      Vymazat
  2. Milá Kristynko,hyckat se je nutnost. Vím o tom své. Také jsem to nedelala a se zlou jsem se potazala. Co víc je,když jsme šťastní ? Spokojeni a vyrovnani ? Odrazi se to i v naší tváři. Jak na duchu,tak na těle.Preji krasne dny. Verka

    OdpovědětVymazat
  3. Tak s timto prispevkem jsi mi kapla do noty.Vcera jsem mela volno, popadla kolo, jela si do knihovny pro objednane knihy, dala si pizzu a pak kaficko a jela zase zpatky,slunicko mne hralo do tvare, cestou jsem si vyfotila kyticky na louce a bylo mi fajn. A rikala jsem si, ze bych takovych pohodovych chvilek mozna potrebovala vice.
    Vsak nadarmo se nerika, ze "S usmevem jde vsechno lip."A hyckani nam usmev, i kdyz treba jen na chvilku, na tvari urcite vykouzli :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To zní jako naprosto úžasně strávený čas! A věřím, že jich teď s jarním sluníčkem bude víc a víc :) Měj báječnou sobotu :)

      Vymazat
    2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat

♥ Děkuji za milé komentáře ♥